reklama
 
 

Střípky ze zpustošené země: O smrti rozhodovaly vteřiny

14. 3. 2011
Japonská armáda má pohotovost, největší od druhé světové války

Minami - Horomicu Šinkava měl štěstí v neštěstí. V okamžiku, kdy jeho domek strhla tsunami, se chytl utržené střechy. Když vlna začala ustupovat zpět od pobřeží, nechal se zanést na volné moře.

Po dvou dnech našel šedesátiletého trosečníka z města Minami torpédoborec japonského námořnictva. Střecha, ze které se stal záchranný vor, se v tu chvíli pohybovala ve vzdálenosti patnácti kilometrů od břehu.

"Jakmile jsem se dověděl, že se blíží tsunami, dal jsem se do běhu," citovala Šinkavu agentura AFP. "Pak jsem se ale ještě rozhodl vrátit pro něco, co jsem zapomněl doma, a voda mě strhla. Ta střecha mi zachránila život."

Stejné štěstí neměla Šinkavova žena, kterou vodní příval odnesl pryč a od té chvíle je nezvěstná. Totéž podle všeho platí o nejméně jedné polovině obyvatel přístavu Minami čítajícího 17 000 obyvatel. Úřady odhadují, že tsunami připravila o život až deset tisíc z nich.

Když do Minami dorazili o víkendu záchranáři, zjistili, že v podstatě nemají koho zachraňovat. Většinu dřevěných domů smetla vlna vzdedmutá pátečním zemětřesením.

Obraz zkázy

Stejný obraz zkázy se záchranným týmům naskytl v nedalekém Natori. Když moře ustoupilo, našli na mořském břehu tisícovku těl.

Na místě, kde stálo Natori, obývaném rybáři a zemědělci a kypící životem, zůstala jen holá, rozbahněná pláň. Záchranáři a policisté pátrající ve změti trosek nacházeli v pondělí už jenom mrtvé.

V odpoledních hodinách místního času se počet obětí vyšplhal ke třem tisícovkám. Úřady se ovšem obávají, že celková bilance nejhorší přírodní katastrofy, jaká Japonsko postihla za posledních téměř 150 let, bude nejméně čtyřikrát tak vysoká.

Rozsahu neštěstí odpovídá i fakt, že do záchranných akcí byla zapojena polovina japonské armády, tedy 100 000 mužů. To je vůbec největší nasazení ozbrojených sil od druhé světové války.

"Myslím si, že čelíme nejvážnější krizi za posledních 65 let," citoval deník The New York Times japonského premiéra Naota Kana. "Pokud bude ale národ jednotný, překonáme ji."

Vlny tsunami zmařily tisíce lidských životů a napáchaly stamiliardové škody, a Japonsko teď čeká nejistá budoucnost. Katastrofa se zcele nepochybně odrazí i na hospodíářském růstu rekordně zadlužené země, která se jen s obtížemi vymaňuje z ekonomické a finanční krize z let 2007-2008, nejhorší, jaká svět stihla od 30. let. 

Vylezl jsem z auta a utíkal

Jen shoda šťastných okolností zachránila život Kenu Miurovi a jeho ženě Kajo.

Ta si sice vyslechla v rádiu zprávy o možnosti vzniku vln tsunami, jelikož ale takových varování v minulosti už zažila víc než dost, nevěnovala jim žádnou větší pozornost. Pak si ale povšimla v dálce před sebou dlouhé řady aut.

"Proč jsou ta auta zaparkovaná v poli?" napadlo ji. Potom uslyšela výkřiky a oba s manželem rychle vyběhli do prvního patra jejich domku. Ten tsunami jako zázrakem nestrhla - na rozdíl od mnoha jiných v sousedství.

O podobném zázraku může hovořit čtyřiašedesátiletý Hiromičimo Takahaši a jeho o čtyři roky mladší žena Naoko. Když se přihnala tsunami, stačili v poslední chvíli vylézt na vodárenskou věž. Vodní příval se předtím na několik vteřin zarazil o nedaleký hliněný násep, který jim zachránil život.

Tsunami přežil i šestapadesátiletý Ko Miura. Když se vlna přihnala, projížděl podél pobřeží ve svém voze.

"Vylezl jsem z auta a začal utíkat," prozradil. "Když jsem vylezl na most nad silnicí, uviděl jsem, jak kolem pluje mé auto."

autor: Radim Klekner | 14. 3. 2011

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama