"Zná Českou republiku, zná náš region, pro nás je to samozřejmě podstatně lepší volba než Timmermans," vyjádřil se o kvalitách von der Leyenové Andrej Babiš. Český premiér společně se šéfy vlád zbylých tří států takzvané Visegrádské skupiny - Maďarska, Slovenska a Polska - přispěl k tomu, že se šéfem komise nestane jeden z původních favoritů volby Frans Timmermans.
Nizozemský politik, který podle Babiše region střední Evropy "nenávidí", vadil zejména představitelům Polska a Maďarska, s nimiž EU vede dlouhodobé spory o dodržování zásad právního státu. Místopředseda v dosluhující komisi Jeana-Clauda Junckera byl v Bruselu zodpovědný právě za tuto oblast.
Je tedy pro Česko skutečně dobré, že Timmermans neuspěl a místo něj se šéfkou komise stane von der Leyenová, pokud ji potvrdí i europoslanci?
"Je to od pana premiéra spíš taková pohádka pro domácí publikum. O tom, jak zabránil něčemu pro nás velmi nebezpečnému a naopak jako silný vyjednavač ochránil naše národní zájmy," hodnotí Babišovu pozici analytik Jan Kovář z Ústavu pro mezinárodní vztahy. Premiér na dotazy Aktuálně.cz ohledně výsledků summitu nereagoval.
Podle Tomáše Prouzy, bývalého státního tajemníka pro evropské záležitosti a stávajícího prezidenta tuzemského Svazu obchodu a cestovního ruchu, Babiš Česko dokonce poškodil tím, že se postavil na stejnou stranu jako maďarský premiér Viktor Orbán. Ten Timmermanse prostřednictvím svého mluvčího označil za "Sorosova kandidáta". Orbán dlouhodobě tvrdí, že George Soros, miliardář a filantrop židovského původu narozený v Maďarsku a žijící ve Spojených státech, organizuje muslimskou invazi do Evropy.
Ani Kovář, ani Prouza přitom nejsou přesvědčení o tom, že von der Leyenová bude vůči střední Evropě jakkoliv shovívavější. "Nemyslím si, že by to byl v tuto chvíli někdo schopen jednoznačně tvrdit," upozorňuje Kovář na zatím neznámé postoje německé ministryně obrany, která posledních bezmála 15 let seděla ve třech kabinetech sobě názorově blízké kancléřky Angely Merkelové.
"I kvůli tomu, co má von der Leyenová za sebou, si myslím, že bude úplně stejně tvrdá jako Timmermans," hodnotí Prouza její možné postoje k "problémovým" členům EU.
"Nejen ona, ale celá ta nová sestava (lídrů evropských institucí, pozn. red.) bude velmi proevropská, bude podporovat další integraci a bude tlačit na věci, které jsou Visegrádu nepohodlné," říká s odkazem na kritiku, která ze strany EU míří zejména na Polsko a Maďarsko kvůli zestátňování médií, omezování nezávislosti soudů nebo odmítnutí podílet se na společném řešení migrační krize.
Poražení ze střední a východní Evropy
Kromě von der Leyenové se evropští lídři v úterý shodli také na tom, kdo by se měl stát novým šéfem Evropské rady. Tedy tím, kdo v příštích několika letech povede summity lídrů členských států. Poláka Donalda Tuska od letošního prosince nahradí belgický premiér Charles Michel. Španělský ministr zahraničí Josep Borrell pak bude evropským "ministrem zahraničí", tedy vysokým představitelem EU pro zahraniční a bezpečnostní záležitosti.
Ani jeden nemá ke střední Evropě a Česku zvlášť pozitivní vztah.
"Výběr těch lidí potvrzuje, kam směřuje celá evropská debata: kdo chce, ať se připojí, kdo ne, ať dál nezdržuje," shrnuje Prouza postoje nominovaných politiků, kteří jsou všichni zastánci hlubší integrace. "Von der Leyenová je třeba velkou zastánkyní budování společné evropské obrany," zmiňuje jednu z oblastí Prouza.
Podle něj Česku hrozí, že zůstane v izolaci, mimo pozitivní dopady dalšího odbourávání obchodních bariér na vnitřním evropském trhu, mimo spolupráci ve vědě a výzkumu nebo v obranném průmyslu. "V ekonomických věcech se stane platformou eurozóna (skupina států platících eurem, pozn. red.) nebo historické jádro starších členských států, ke kterým se bude snažit přidat Pobaltí a Balkán. Pro nás, jako zemi výrazně závislou na vývozech a na spolupráci v rámci unie, bude mít i drobná bariéra negativní dopady," myslí si Prouza.
Podle analytika Kováře jsou státy střední a východní Evropy po summitu jasným poraženým. "Vrcholné posty neberou vůbec v potaz regionální rovnováhu," upozorňuje na fakt, že všichni nominovaní, kromě již zmíněných také nová šéfka Evropské centrální banky Francouzka Christine Lagardeová a ve středu zvolený předseda europarlamentu Ital David-Maria Sassoli, pochází ze starších západních členských zemí.
Problém pro Jourovou?
Představitele členských států v tuto chvíli čeká ještě úkol vybrat své zástupce, kteří budou mít v nové komisi na starosti jednotlivé tematické oblasti. Podle Kováře i Prouzy je možné, že český postoj na právě skončeném summitu poškodí šance Věry Jourové, dosluhující české komisařky, kterou by premiér Babiš do Bruselu rád vyslal znovu.
"Diplomaticky řečeno, naši pozici pro rozdělování portfolií v komisi to rozhodně neposílilo. Opět jsme zastávali přístup, kdy přesně víme, co nechceme, ale nevíme, co nebo koho ano," vysvětluje Kovář.
Babiš a další politici z visegrádské čtyřky ale nebyli jediní, kdo se Timmermansově nominaci vzepřeli. Nesouhlasili s ní ani lidovečtí premiéři a prezidenti, stejně jako italský premiér Giuseppe Conte. Ten ale pro svou zemi údajně výměnou za podporu von der Leyenové získal vlivný post komisaře pro hospodářskou soutěž.
Babiš by pro Jourovou podle informací Aktuálně.cz rád vyjednal agendu digitalizace, jednotného evropského trhu nebo obchodu. "Ona má v Bruselu velmi dobrou pověst. Kdyby to bylo čistě o ní, určitě by měla šanci na velmi zajímavé portfolio," myslí si Tomáš Prouza. "Jenže matematika rozdělování postů zohledňuje i pozici státu jako takového, to jí může uškodit," je přesvědčený.
Konec spitzenkandidátů
Podle Kováře se za Babišův úspěch dá považovat jenom fakt, že přispěl k potopení systému takzvaných spitzenkandidátů, tedy lídrů frakcí kandidujících ve volbách do Evropského parlamentu, kteří ještě před volbami projevili svůj zájem stanout v čele komise a vedli s tímto záměrem také kampaň v jednotlivých státech.
Pokud se novou šéfkou komise stane skutečně von der Leyenová, bude to znamenat, že systém, se kterým původně přišli zástupci europarlamentu, aby posílili svou roli ve jmenování klíčového komisního postu, skutečně zkrachoval. Kromě Timmermanse, který byl lídrem evropských socialistů, neuspěl ani lidovecký kandidát Manfred Weber (z německé CSU).
"Evropská rada by tak opět byla jednoznačně tou klíčovou institucí, která kandidáty vybírá," vysvětluje Kovář. "Což je preference české vlády, aby se o věcech rozhodovalo na úrovni premiérů a prezidentů, jednomyslně," připomíná Kovář způsob rozhodování, který každé členské zemi ponechává právo veta.
