Praha/Londýn - Devatenáctiletý svobodník Miroslav Liškutín se s okupací republiky nacistickým Německem nemohl za nic smířit. Začínající pilot uprchl do Polska již v dubnu 1939. Odtud lodí Castelhom do Švédska a pak Anglie.
"Byl to vlastně ještě kluk, avšak plný energie a odhodlání postavit se nacistům. A nic ho od jeho záměru nemohlo odradit. Stejně jako stovky a tisíce podobně odhodlaných Čechoslováků," vysvětluje Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu, jenž si s Liškutínem dopisoval od osmdesátých let minulého století.
Generálovo pondělní úmrtí ho proto citelně zasáhlo. "Člověk tu zprávu očekává, počítá s ní… a pak vás skon tak vzácného člověka stejně hluboce raní, tvrdě zasáhne. Míra byl pro mě blízký člověk. Dejte mi, prosím, chvilku," vysvětluje historik odmlku ve vzpomínce na Miroslava Liškutína.
Jeho povahu, ale i vůli - už jako devatenáctiletého mladíka - popisuje jeho životní cesta: "On a jeho vrstevníci se sotva stačili zamilovat do létání a už přišli nacisté. Ti kluci byli na druhé straně velmi ctižádostiví, neúnavní a bojovní," zdůrazňuje Rajlich.
Velká Británie nemohla ovšem v době míru přijmout cizince do své armády. Pouze Francie měla vojenskou jednotku, kde se po národnosti nikdo neptal. Liškutín se proto vrátil na kontinent a stal se vojínem Francouzské cizinecké legie. S příslibem, že bude po případném vypuknutí války i s dalšími Čechoslováky z legie propuštěn.
Hrdina letecké bitvy na Dieppe
Když Hitler napadl i Francii, začal se Liškutín spolu s ostatními československými letci přeškolovat na její techniku - nejprve v Meknésu a pak v Marrákeši a následně na velké základně v Blidě, kde ho povýšili na Caporal-Chefa. Následovaly letecké základny v Tours a Cazaux. Ve všeobecném válečném zmatku a po pádu Francie odplul 18. června 1940 z přístavu Bordeaux do Anglie.
A tam ho opět čekalo přeškolování. Po krátkém pobytu u 145. preruti RAF se v listopadu 1941 hlásil ve skotském Ayru veliteli 312. československé stíhací perutě Aloisi Vašátkovi, která se přezbrojovala z Hurricanů Mk.IB na Spitfiry Mk.IIA a později Mk.VB.
Stíhače Liškutína považuje historik Rajlich za největšího československého hrdinu celodenní letecké bitvy nad francouzským přístavním městem Dieppe (19. srpna 1942). Byl to první pokus o vylodění ve Francii. Kombinovanou operaci spojeneckého námořnictva, letectva a pozemního vojska však nacisté smetli.
"Míra šel v té akci do několika bojových letů. Z jednoho se vrátil se strašlivou dírou v křídle. Doslova jako vrata. Přesto s vypětím všech sil doklouzal s letounem na mateřskou základnu v Redhillu, kde si sedl do dalšího letounu a vrátil se nad Dieppe. V boji pak sestřelil bombardovací Dornier Do-217. Něčeho podobného je schopen jen opravdový hrdina," shrnuje Rajlich. A připomíná, že Liškutín se o dva roky později zúčastnil letecké operace při vylodění spojenců v Normandii. Přičemž nad nepřátelské území létal při leteckých doprovodech od roku 1941 až do roku 1944. "Ojedinělý výkon!" říká historik.
Málo se také ví, že Liškutín sestřelil německou letounovou střelu V-1 s 800 kilogramy výbušniny směřující na Londýn. "Pokaždé šlo o mimořádně nebezpečný manévr. Stíhač musel zahájit palbu z dostatečné blízkosti, aby se trefil, ale také z dostatečné vzdálenosti, aby ho obrovská exploze V-1 nesmetla," dodává Rajlich.
Nejvíce si však historik na Liškutínovi cení toho, že byl téměř nepřetržitě po tři roky v operačním nasazení a vždy si vedl velmi "disciplinovaně, zodpovědně a s náležitou agresivitou". Právě tyto stíhačovy vlastnosti vyzdvihuje citace při udělení prestižního záslužného leteckého kříže DFC, který obdržela jen padesátka československých letců v RAF.
"Velmi horlivý a spolehlivý stíhací pilot vysokého bojového ducha. V průběhu svých 240 operačních letů zničil jeden nepřátelský letoun a provedl vícero úspěšných útoků na různé pozemní cíle," zdůvodnil v roce 1944 velitel 312. československé perutě Jaroslav Hlaďo svůj návrh na udělení ocenění Miroslavu Liškutínovi.
Jiří Rajlich přidává i další neznámý fakt o Miroslavu Liškutínovi: Ještě před pádem komunismu kolovalo v Československu samizdatové vydání jednoho ze stíhačových rukopisů z historie čs. letectva ve Velké Británii. "Navíc velmi vyhledávaného," říká historik. Ihned po roce 1989 začaly pak i v Liškutínově rodné zemi vycházet hodnotné vzpomínkové knihy. A nejenom kvůli cenným faktům, ale i specifické "liškutínovské formě" líčení. "Ne každý válečný hrdina byl bohužel, tak jako Liškutín či František Fajtl, schopný své zážitky přetavit do poutavých knih," lituje Rajlich.
Utekl před komunisty, vyznamenala ho Alžběta II.
Válečný hrdina Miroslav Liškutín emigroval z Československa před sedmdesáti lety. Hrozily mu, stejně jako většině letců z Velké Británie, nejrůznější perzekuce.
Viděl, jak jsou jeho spolubojovníci vyhazováni z letectva, anebo mizí v žalářích. Neváhal tedy a 15. července 1948 znovu ilegálně překročil v okolí Znojma hranici do Rakouska.
"Míru zachránil jeho vrozený instinkt. Mnoho lidí váhalo s odchodem do exilu tak dlouho, až se najednou ocitli za mřížemi. On si navíc v diskusích nikdy nebral servítky a dával své politické názory otevřeně najevo. Spočítal si, že na něj přichází řada," říká Rajlich. V Británii Liškutín opět vstoupil do RAF.
Za svou válečnou činnost byl letec vyznamenán pětkrát Československým válečným křížem, dvakrát Československou medailí Za chrabrost, dále Československou medailí Za zásluhy I. st., Pamětní medailí čs. zahraniční armády (se štítky F a VB), již zmíněným britským Distinguished Flying Cross a ještě The 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star with France-Germany Clasp a War Medal.
Dočkal se ovšem i udělení vysokého vyznamenání, Kříže letectva (AFC), který se uděloval za vynikající leteckou činnost mimo přímý boj. Předávala mu jej osobně královna Alžběta II. v Buckinghamském paláci 1. ledna 1953. Miroslav Liškutín byl kromě toho autorem tří memoárových publikací.
