Washington - Když desítky armádních veteránů v úterý dorazily k washingtonskému památníku vojáků, kteří za druhé světové války nasazovali život v boji za svobodu a demokracii, čekal je šok.
Našli jen zavřené brány a ceduli, na níž stálo, že je památník vinou neschválení federálního rozpočtu, a z toho pramenící vládní odstávky, uzavřen.
Všechno nasvědčovalo tomu, že se muži, jež porazili osu zla, ze všech koutů Spojených států do hlavního města trmáceli zbytečně.
Stal se ale malý zázrak; jednu z bran někdo za všeobecného potlesku kolemjdoucích zničehonic otevřel a veterány pustil dovnitř. Kdo se rozhodl, že umožní uctít památku padlých i přes vládní odstávku, není jasné. Jisté však je, že by Američané ani turisté z ciziny neměli na takové zázraky spoléhat.
Hodina fajn popovídání, to byla schůzka v Bílém domě
Oproti poslední rozpočtové krizi v roce 1995 je totiž ta stávající mnohem vážnější, připomíná stanice CNN. Asi nejpodstatnějším rozdílem je fakt, že před osmnácti lety byly obě strany - jak demokraté, tak republikáni - ochotné vyjednávat.
Tehdejší prezident Bill Clinton i republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich byli v intenzivním kontaktu a přes velké názorové rozdíly hledali kompromis. To ale není případ prezidenta Baracka Obamy a současného předsedy Sněmovny reprezentantů Johna Boehnera. Jejich vztah je po řadě sporů a neúspěšných jednání vyhrocený.
Oba muži se potkali na pozdně večerním jednání v Bílém domě, na které Obama pozval republikánské i demokratické lídry v Kongresu. K vyřešení krize se však politici na schůzce ani nepřiblížili.
Boehner po odchodu z Bílého domu prohlásil, že si během setkání hezky a slušně pohovořili, uvedl však zároveň, že Obama odmítl vyjednávat o rozpočtu a podmínkách navýšení limitu pro zadlužení vlády.
Vůdce demokratické většiny v Senátu Harry Reid zopakoval, že jeho strana neučiní zádné kompromisy, které by odložily zavedení Obamovy zdravotnické reformy.
To už před schůzkou zdůraznil i sám Obama v interview pro televizi CNBC. Zopakoval, že nebude s poslanci jednat o rozpočtových problémech, dokud neodblokují financování vládních úřadů. "Jestli jsem rozhořčen? To mi věřte, že jsem rozhořčen," prohlásil.
Další rána krvácející ekonomice
Stejný problém panuje i v Kongresu. "V 80. a 90. letech existovala vůle nalézt kompromis nehledě na to, jak obtížné to bude, nyní tomu brání ideologické hranice, které nechce ani jedna ze stran překročit," řekl CNN Chuck Konigsberg, jenž v roce 1995 působil jako asistent ředitele rozpočtového výboru Bílého domu.
A pak jsou tu ještě rozdíly v tehdejší a nynější ekonomice Spojených států. Před osmnácti lety americké hospodářství díky rozvoji výpočetní techniky a rozmachu internetu raketově rostlo, teď je v těžké a vleklé krizi.
To ovšem paradoxně nebrání tomu, aby kongresmani, na rozdíl od většiny státních zaměstnanců, v době odstávky pobírali nadstandardní mzdu. Peníze dál dostávají kupříkladu i vojáci, civilním zaměstnancům Pentagonu ale plat na účet nepřijde.
