Madrid - Nedělní volby ve Španělsku vyhrál premiér Mariano Rajoy. Z konečných výsledků vyplývá, že jeho Lidová strana (PP) získala 28,7 procenta hlasů a 123 křesel v parlamentu.
Vítězství je to ale neúplné – Rajoyovi lidovci nezískali většinu v parlamentu, a sami tak vládu sestavit nemohou. A nejen to, výrazně jim ubylo voličů – při posledních volbách v roce 2011 obdrželi přes 44 procent hlasů.
Za lidovci skončili na druhém místě opoziční socialisté (PSOE) s 22 procenty hlasů (90 křesel).
Uspělo ale i krajně levicové hnutí Podemos (Můžeme), kterou vede politolog a bývalý vysokoškolský učitel Pablo Iglesias. Získalo 69 křesel (20,7 procenta hlasů).
Pokud by se tedy obě levicové strany spojily a přibraly ještě postkomunistickou Sjednocenou levicí a další regionální uskupení, mohly by dát teoreticky dohromady i parlamentní většinu.
S kým do koalice?
Jako první se ale o koalici pokusí Mariano Rajoy. "Pokusím se sestavit vládu, a to stabilní vládu," prohlásil před stovkami přívrženců, kteří se sešli v centru Madridu.
Jako logický partner se nabízí Albert Rivera, lídr středopravicové strany Ciudadanos (Občané). Volby však pro něj dopadly hůř, než se předpokládalo.
Průzkumy mu původně dávaly šanci získat přes 19 procent. Strana, která dlouhodobě vystupuje proti nezávislosti Katalánska, nakonec získala "jen" 13,9 procenta hlasů, tedy 40 křesel.
Albert Rivera chce přesto sehrát klíčovou roli. "Budeme rozhodující silou při tvorbě většinového kabinetu, který bude s to změnit tuto zemi," řekl podle agentury Reuters.
Před volbami přitom prohlašoval, že se na vládě se žádnou ze zavedených stran podílet nebude.
Těžké časy
Už teď je každopádně jasné, že Španělé si budou muset vůbec poprvé zvykat na zdlouhavé sestavování nové vlády – a že ji zřejmě poprvé budou muset vytvořit až tři strany.
Ještě před volbami se přitom spekulovalo, že vládu by mohli vytvořit například lidovci a Ciudadanos, nebo také Socialisté a Ciudadanos - jenže v této kombinaci na potřebnou většinu 176 hlasů nedosáhnou.
Zemi tak čeká politická nestabilita a fragmentovaný parlament.
Španělé šli k volbám v době, kdy země zažívá hospodářské oživení. S růstem přes tři procenta patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v eurozóně.
Jenže "běžní" Španělé zatím výrazné oživení ještě necítí – dopadá na ně především nejistota a stále vysoká nezaměstnanost. Ta nyní dosahuje na 21,6 procenta, a je tak po zadluženém Řecku druhá nejvyšší v Evropské unii.
