* Podobně jako v Německu vyhrála dosavadní strana, která však ztratila v parlamentu absolutní většinu * Vláda současného premiéra Socratese se bude muset rozhodnout, zda vládnout s většinovou koalicí utvořenou s některou z menších stran či menšinovým kabinetem
Lisabon - Kromě v Česku ostře sledovaných německých parlamentních voleb v neděli volili své zákonodárce ještě v jednom státu Evropské unie, Portugalsku.
I tam se z vítězství raduje strana dosavadního premiéra. Socialisté Josého Sócratese získali podle prvních odhadů výsledků 36,6 procent hlasů. Z celkové počtu 230 křesel v parlamentu si tak sice zajistili 96 křesel, ale ztratili absolutní většinu, které se do teď těšili.
Opoziční sociální demokraté, kteří představují hlavní pravicovou stranu v zemi, získali 29,1 procent hlasů (78 křesel). Oproti výsledkům z voleb v roce 2005 tak posílili o 3 křesla.
"Vůlí lidu je, aby v Portugalsku nadále vládli socialisté," komentoval výsledky sám Socrates. "Povinností vítěze, který nezískal absolutní, ale jen relativní většinu, je dohodnout se s ostatními stranami," dodal.
Dvaapadesátiletý Socrates se nyní bude muset rozhodnout, zda se pokusí sestavit většinovou vládní koalici s některou z menších stran, nebo bude vládnout s menšinovým kabinetem a získávat ad hoc podporu pro jednotlivé zákony.
Analytici nicméně varují, že menšinová vláda by nemusela dlouho "žít". Portugalsko menšinové kabinety zažilo již několikrát, ale jen jediná zůstala u moci po celé čtyři roky od pádu diktátorského režimu v roce 1974.
Před volbami v roce 2005 se v čele této jedenáctimilionové země jen během tří let vystřídaly tři vlády.
Podobnost s Německem
Nynější vítězství strany socialistů staronového premiéra ze všeho nejvíce připomíná stávající povolební situaci CDU kancléřky Angely Merkelové v Německu.
Podobně jako tam bylo i pro portugalské voliče na základě programů těžké odlišit jednoho kandidáta od druhého. U našich sousedů proti sobě stanuli partneři z velké koalice CDU/CSU a SPD, kteří sice kritizovali jeden druhého, ale jen opatrně, aby si nezavřeli dveře k další spolupráci.
Portugalská jednobarevná vláda socialistů prosazovala liberální politiku, škrtala ve veřejných výdajích i sociálních dávkách a Socialistická strana (PS) se tak ideově přiblížila své hlavní konzervativní konkurentce Sociálnědemokratické straně (PSD), dříve vedené současným předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem, nyní Manuelou Ferreirovou-Leiteovou.
Mnoho Portugalců, tak jako mnoho Němců, do poslední chvíle nevědělo, koho bude volit (jeden z průzkumů udává až 37 procent).
Předběžné skóre menších stran naznačuje, že většina z těchto nerozhodnutých voličů přešla spíše k nim, než k opozičním sociálním demokratům.
Levý blok tak oproti volbám v roce 2005 své řady v parlamentu dvojnásobně posílil. Bezmála deset procent hlasů jim jistí 16 křesel. Značně si také polepšili pravicoví lidovci (CDS-PP), kteří budou mít v parlamentu o 9 poslanců více (21).
Obliba komunistů a zelených u portugalských voličů zůstává takřka nezměněná - nyní získaných 15 křesel je jen o jedno více, než doposud tato rudo-zelená koalice měla.
Aféra se špiony
Kromě vzrůstající nezaměstnanosti a krize tak Portugalce během kampaně nenechala spát aféra ohledně údajného odposlouchávání prezidenta tajnými službami.
Špioni spadají pod socialistického premiéra Josého Socratese a prezident Aníbal Cavaco Silva je bývalým šéfem PSD. Jednalo se mimochodem o nejdéle sloužícího portugalského premiéra (v letech 1985 až 1995) po konci fašistického režimu v roce 1974.
Místo toho, aby však údajná špionáž nahrála konzervativcům, stal se přesný opak a preference vyskočily socialistům. Členové PSD tak Silvu vyzvali, aby mediální spekulace důkladně vysvětlil.
Prezident to však odmítl s tím, že se k tomu vyjádří teprve po volbách. Propustil však svého nejbližšího poradce a dlouholetého mluvčího Fernanda Limu. Byl to podle všeho totiž právě on, kdo do novin informaci, že prý byl prezident odposloucháván, přinesl.
