reklama
 
 

Smutek a nejistota. Kuba se po smrti Fidela Castra promění v další chudý stát s bezbarvým režimem

26. 11. 2016 9:52
Latinoameričané ztratili jediného vůdce, který byl schopen v jejich očích úspěšně čelit Spojeným státům. Kubánce a s nimi celou Latinskou Ameriku čeká po smrti charismatického vůdce nejistota, píše v nekrologu Martin Ehl.

Havana - S Fidelem Castrem, který dnes v noci ve věku 90 let zemřel, odešla jedna epocha. Definitivně skončila studená válka na západní polokouli, Latinoameričané ztratili jediného vůdce, který byl schopen v jejich očích úspěšně čelit Spojeným státům, Kuba ztratila vůdce a symbol. Bez něho bude nyní jen jedním z mnoha chudých států, kde vládne bezbarvý autoritářský režim.

I proto zřejmě v očekávání skonu vůdce, který už devět let fakticky nevládl, jeho bratr Raúl Castro uzavřel svého druhu smír s arcinepřítelem – Spojenými státy. Změny, které kubánský režim načrtl, jsou právě jen úpravou režimu založeného na kultu jedné osobnosti směrem ke kolektivnímu vedení, v němž teď nepochybně zuří boj o moc mezi jednotlivými frakcemi. A příchod nového prezidenta Donalda Trumpa do Bílého domu jen pomůže tento boj vyostřit – Trump už se dal slyšet, že politiku svého předchůdce Baracka Obamy vůči Kubě zreviduje – a možná přiostří.

Kubánce a s nimi celou Latinskou Ameriku čeká nejistota. "Ticho se rozšiřuje a je takřka hmatatelné. Je brzo ráno před svítáním, ale strach se vznáší ve vzduchu. Nastávají těžké dny," napsala na svém Twitteru kubánská blogerka a nezávislá novinářka Yoani Sánchezová hodinu po oznámení Castrovy smrti.

Kuba a většina Latinské Ameriky se ponořily do smutku. Fidel Castro zemřel ve věku devadesáti let po desíti letech od kritické operace břicha a po nečekaném předání moci svému bratrovi Raúlovi. Kubánské úřady nepotvrdily spekulace amerických médií, že Castro trpěl rakovinou.

Jeho zdravotní stav patřil k nejstřeženějším státním tajemstvím, přesná příčina smrti není proto známa. "Prezident nemá žádný nádor, trpí jen pooperačními problémy po vážném chirurgickém zákroku," citoval už v roce 2006 španělský list El País madridského chirurga José Luise Garcíu Sabrida, který údajně měl možnost Castra devadesát minut prohlížet.

Od té doby se čas od času nechal vyfotit či nafilmovat s některou z návštěv, často ostentativně třeba s aktuálním výtiskem oficiálního listu Granma. A stále psal své sloupky komentující dění ve světě. Nebo je alespoň kubánská velvyslanectví rozesílala jeho jménem.

Vážený nepřítel

Fidel Castro, a to připouštějí i jeho nepřátelé, byl silnou osobností, charismatickým vůdcem, kterého okolnosti studené války donutily si po vítězné revoluci v roce 1959 vybrat mezi dvěma mocnostmi – a v roce 1961 si v barvitém projevu vybral marxismus leninismus a Sovětský svaz. Castro si nejprve myslel, že bude hrát s Nikitou Chruščovem a americkým prezidentem Johnem F. Kennedym partii jako rovný s rovnými, ale během raketové krize v roce 1962 dostal lekci.

Byla to pravděpodobně jediná prohra v politice, s níž se nevyrovnal. Jinak dokázal ve svém dobrodružném životě profesionálního revolucionáře téměř vždy zvítězit – a to i tam, kde by to jiní dávno vzdali jako po přistání jachty Granma s revolucionáři před padesáti lety u kubánských břehů. "Bylo to spíše ztroskotání," napsal později Ernesto Che Guevara, Castrův spolubojovník. Přežilo dvanáct odhodlaných mužů, kteří o tři roky později spolu s tisícovkami následovníků přijeli do Havany převzít moc po zkorumpované diktatuře Fulgencia Batisty.

"Jedna věc se ví jistě: ať je kdekoli a s kýmkoli, Fidel Castro tam vždy vyhraje… Ať je v jakékoli situaci, nemá klid, dokud nenalezne způsoby, jak nevýhodu obrátit ve vlastní vítězství," napsal v roce 2014 o svém příteli kolumbijský spisovatel a držitel Nobelovy ceny za literaturu Gabriel García Márquez.

Mnoho Fidelů

Fidel Castro jako politický vůdce přitom prošel řadou proměn. Syn bohatého farmáře už při studiích práv tíhl k revoluci, což na zkorumpované Kubě bylo mezi mladými ve čtyřicátých a padesátých letech populární téma, podobně jako antiamerikanismus. Pro Američany byla totiž Kuba jakýmsi ostrovem rozkoše, s diktátorským režimem, kasiny, mafií, levnou pracovní silou a krásnými plážemi.

První pokus o svržení režimu, útok na kasárna Moncada v roce 1953, se Castrově buňce nezdařil. Až druhý návrat mladého právníka v maskáčích na jachtě Granma byl úspěchem - a podle historiků to bylo spíš kvůli prohnilosti policie a armády diktátora Batisty než díky Castrově velitelským schopnostem.

Ty ovšem využil později a obraz vousatého revolucionáře, tu sklízejícího cukrovou třtinu, tu rybařícího s Ernestem Hemingwayem z něho udělal populárního národního vůdce doma i za hranicemi. Revolucionář Castro se ovšem dramaticky liší od technologa moci osmdesátých a devadesátých let, který amerického režiséra Olivera Stonea ve filmovém dokumentu přesvědčuje o schopnostech a možnostech vychovávat nové generace profesionálních revolucionářů.

Poté, co Kuba a hlavně režim přežily rozpad Sovětského svazu a "zvláštní období" na počátku devadesátých let, Castro v poslední době stále častěji hovoří o tom, zda kubánský socialismus přežije svého stvořitele. "Blíží se velká bitva idejí," říkal ještě loni na jaře.

Dědictví patriarchy

Jaké je tedy dědictví Fidela Castra? Za jeho téměř padesátileté vlády se Kuba nepochybně stala vzorem rozvoje pro chudé země, především pro Latinskou Ameriku. Vybudovala zdravotnictví a školství na vysoké úrovni, ale nepodařilo se jí vybudovat silnou a stabilní ekonomiku. Nejdříve se spoléhala na dotace ze socialistického tábora, v posledních letech čím dál více spoléhá na zásoby nerostných surovin a na turistiku a na venezuelskou ropu. Cukrová třtina už zůstala jen symbolem ostrova s jedenácti milióny obyvatel.

Politicky za sebou Castro zanechal režim, v němž má většina obavy z toho, co přijde. Castro je symbolem odporu proti USA, Kubánci se proto bojí změny a návratu emigrantů i role amerického "satelitu", ale po nečekaném prosincovém uvolnění vztahů s USA se zdvihla vlna nadšeného očekávaní přílivu amerických turistů a peněz. První je téměř jisté, druhé s otazníkem, rozumný investor se Kubě zatím vyhne.

Kubáncům je spíše než hrozba z Miami a Washingtonu bližší hmatatelný je nedostatek věcí každodenní potřeby. "Nedostatek se každý den zhoršuje a mohl by destabilizovat sociální klid. Následky jsou nepředvídatelné. Aby tomu vláda zabránila, snaží se zaplašit strach obyvatel. Jednou strachem z represí, jindy strachem ze změny," napsal před pár lety nezávislý kubánský novinář Luis Cino.

Od té doby si Kubánci na život bez Fidela zvykli. Ale nejistota, kterou oficiální odchod symbolu znamená, tyto obavy opět oživí.

Politici o Castrovi:

Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) míní, že Fidel Castro nejdřív jako revolucionář ztělesňoval v lidech velké naděje, postupně se z něj ale stal diktátor. Castrův život byl hodně složitý a hodně bouřlivý, uvedl Sobotka.

Předseda KSČM Vojtěch Filip označil Fidela Castra za "bojovníka za svobodu kubánského lidu". Vyjádřil soustrast Castrově rodině a rovněž "kubánskému lidu a všem, jež na odkaz Fidela Castra nikdy nezapomenou".

Jméno Fidela Castra se stalo symbolem celé epochy v moderních světových dějinách, citovala Vladimira Putina jeho tisková služba. Šéf Kremlu rovněž ocenil Castrovo dílo v podobě "svobodné a nezávislé Kuby, která se stala vlivným členem mezinárodního společenství i inspirujícím příkladem pro mnoho zemí a národů".

"Kuba nikdy nikoho neohrožovala, jen chtěla žít vlastním životem. Mnozí ji za tuto odvahu nenáviděli," uvedl slovenský premiér Robert Fico, jehož země toto pololetí předsedá Evropské unii.

Barack Obama vyslovil upřímnou soustrast Castrově rodině. "V našich myšlenkách a modlitbách jsme s kubánským lidem," uvedl. Až budou Kubánci v následujících dnech "vzpomínat na minulost a hledět do budoucnosti", musí vědět, že mají ve Spojených státech "přítele a partnera", řekl končící šéf Bílého domu.

Bývalý kubánský vůdce Fidel Castro byl brutální diktátor, který téměř šest desítek let utlačoval svůj vlastní lid, uvedl v reakci na smrt revolucionáře budoucí americký prezident Donald Trump.

Podle francouzského prezidenta Francoise Hollandea Castro "zosobňoval kubánskou revoluci ve všech nadějích, která vyvolala, i ve všech zklamáních, která přinesla".

První a poslední prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov ocenil Castra za to, že "posílil Kubu" v období "tvrdé americké blokády".

Mexický prezident Enrique Peňa Nieto napsal na twitter, že "Fidel Castro byl přítelem Mexika a podporoval bilaterální vztahy obou zemí založené na respektu, dialogu a solidaritě".

Čínský prezident Si Ťin-pching řekl, že Castro bude "žít navěky".

Předseda Evropské komise Jean-Paul Juncker označil Fidela Castra za zosobnění kubánské revoluce a za jednu z historických osobností minulého století, jejíž odkaz bude teprve posouzen.

Za smutnou zprávu označil informaci o smrti bývalého kubánského vůdce Fidela Castra papež František, který dodal, že se bude modlit za jeho klidné spočinutí.

autor: Martin Ehl | 26. 11. 2016 9:52

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama