„Prší, vážení, prší. Děkujeme Jezulátku. Minulý týden na Slapech, co jsem říkal? Že se budu modlit. Takže jsem se modlil, dobře. Prší a vypadá to na celý týden.“ Takhle se pochlubil euforický Andrej Babiš na jednom ze svých videovzkazů občanům. Mohl premiér nejvíce ateistické země v Evropě opravdu vymodlit déšť? A nedělá ze sebe „lžiproroka“?
Babišova náklonnost k Jezulátku vzbudila v křesťanských kruzích rozporuplné reakce. Teolog a bývalý rektor Jihočeské univerzity Tomáš Machula má za to, že „modlit se za cokoliv, co potřebujeme, je vždycky v pořádku“.
„Jde o to, jestli je ta modlitba upřímná. I v Bibli máme příklady toho, že někteří falešní proroci dělali zdánlivé zázraky, ale Hospodin je odsoudil. To, že se vám něco efektně podaří, totiž neznamená vůbec nic, pokud člověk nevede příkladný život – život v pravdě,“ říká teolog.
Babišovu náklonnost k Jezulátku pak vidí pragmaticky. „Já si myslím – i když na to nemám přímý důkaz –, že se zaměřuje na určitý segment voličů. Ve svých liberálních dobách se tvářil jako modernější ODS. Dnes jsou jeho klientelou důchodci a on si asi představuje, že všichni starší lidé chodí do kostela. A Pražské Jezulátko je křesťansky přijatelná ‚modla‘, kterou zná každý.“
Naopak zdroj blízký Andreji Babišovi tvrdí, že premiér je skutečně někým, komu se v křesťanských kruzích říká „hledající“. Tedy nikoliv přímo věřící, ale člověk, který si uvědomuje transcendentální přesah a hledá ho. Může ho najít v Kristu nebo v kartách…
O Babišovi a duchovnu před deseti lety v rozhovoru pro týdeník Echo mluvil i tehdejší lidovecký ministr a bývalý duchovní Daniel Herman: „Proces konverze člověka existuje. A ve vší pokoře říkám, že je velmi zajímavé, obohacující tomuto procesu asistovat. Já jsem rozhodně dalek toho, říkat, že jsem ho vyvolal, to ne. Ten proces přichází odněkud jinud. Můžu jen potvrdit: Je to tak, pan Babiš má ten rozměr.“
Andrej Babiš samozřejmě není jediným, státníkem, který se chlubí tím, že s pomocí shůry zařídil změnu počasí. Je to ale obvyklé spíše mezi diktátory nebo politiky, kteří pravdu věří v Boha. Například běloruský diktátor Lukašenko se chlubil tím, že vymodlil mrazivou a zasněženou zimu. Prezident Tanzanie John Magufuli v obdobích sucha opakovaně vyzýval občany, aby se modlili za déšť, a následné srážky prezentoval jako důkaz boží milosti vůči jeho vládě a národu.
Dlouhou tradici mají modlitby za déšť mezi konzervativními politiky v USA. Guvernér Georgie Sonny Perdue během jednoho z nejhorších období sucha v historii státu uspořádal oficiální hromadnou modlitbu přímo na schodech Kapitolu v Atlantě. A skutečně zapršelo.
Naopak, když vyhlásil tři dny modliteb za déšť v dubnu 2011 texaský guvernér Rick Perry, sklidil spíš posměch. Déšť nepřišel a následovaly naopak ještě větší vlny horka a masivní lesní požáry.
Skutečným světovým unikátem je v tomto ohledu Indie. Vzhledem k tomu, jak zásadním odvětvím je v Indii zemědělství a jak hluboce lidová je i státní kultura propojena s hinduismem, objevuje se tam propojení politiky, modliteb za déšť a následného chlubení či svádění viny na bohy v obrovské míře.
Když byl během monzunové sezóny stát Rádžasthán postižen záplavami, čelila tamní vláda kritice za špatnou infrastrukturu. Ministr K. K. Višnoi z vládní Indické lidové strany však na tiskové konferenci vysvětlil, že „kdykoliv se náš premiér pomodlí v Bharatpuru ke Krišnovi, začne pršet tak silně, že musí žádat Boha deště Indru, aby déšť zase zmírnil“.
Ve státě Telangána se během sucha rozhodl tamní premiér Revanth Reddy osobně vést masivní státní náboženský rituál u řeky Krišna. Vláda přivedla 108 védských kněží, kteří zapálili 11 obětních ohnišť, obětovali ghí a pálili santalové dřevo, zatímco ministři stáli v rituálním oděvu v první řadě.
Ve státě Uttarpradéš zase existuje lidová tradice, že pokud je lokální lídr potřen blátem, udobří to Boha deště. V okrese Maharádžganj se starosta Jai Mangal Kanojiya usmíval do kamer, zatímco na něj místní obyvatelé lili vědra bláta. Sám to prezentoval jako svou „oběť pro veřejné dobro“, díky které krajině brzy přinese úlevu a déšť.
Ve státě Maháráštra vyzval guvernér všechny obchody, školy i úřady, aby se v přesně stanovenou hodinu (11:00 dopoledne) všichni obyvatelé naráz pomodlili k nebi za déšť. Titulní strany novin pak zaplnily fotky úředníků a politiků se sepjatýma rukama. Když s odstupem času zapršelo, zástupci státu okamžitě prohlašovali, že šlo o sílu jejich celonárodní modlitby.
Sdílet
Nejnovější videa
