V mládí čistil potrubí a spal mezi štěnicemi. Teď je Si Ťin-pching nejmocnějším mužem Číny

Radim Klekner Radim Klekner
29. 10. 2017 16:56
Si Ťin-pching žil v mládí ve vyhnanství, čistil kanalizaci a spal mezi štěnicemi. V osmdesátých letech postupně stoupal na vrchol komunistické hierarchie. Po sjezdu čínské komunistické strany se stal nejmocnějším mužem Číny od dob Mao Ce-tunga.
Čínský prezident Si Ťin-pching.
Čínský prezident Si Ťin-pching. | Foto: Reuters

Peking - Když Mao Ce-tung v roce 1966 rozpoutal kulturní revoluci, byl Si Ťin-pching hubený a tichý chlapec navštěvující sedmou třídu elitní školy určené pro děti nejvyšších stranických kádrů.

Jeho otec Si Čung-sün, příslušník první generace čínských komunistických vůdců, jeden z "nesmrtelných", upadl již čtyři roky předtím v nemilost.

Musel opustit post náměstka předsedy vlády premiéra Čou En-laje a byl přinucen vzít funkci ředitele továrny na traktory ve městě Luo-jangu v centrální Číně. V roce 1966 ho Rudé gardy zatkly, zmlátily a vozily ulicemi na korbě nákladního auta jako zrádce lidu.

Si putoval podobně jako další děti sesazených stranických špiček do řadové školy č. 25, kde jej coby syna "černé bandy" týral učitel tělocviku. O to více se mu se svými spolužáky vzpouzel.

Přesto to Si Ťin-pching dotáhl až na vrchol komunistické mocenské pyramidy.

Tento týden ho sjezd potvrdil ve funkci prezidenta na druhé pětileté funkční období. Straníci navíc navzdory zvyklostem neukázali na jeho následovníka. Ve hře je proto varianta, že po uplynutí pětiletky bude v čele strany i státu dál pokračovat.

Pryč se Si Ťin-pchingem!

Siho šikana režimu Mao Ce-tunga zocelila a nyní se ke svým oponentům chová stejně jako tehdejší kádrové k němu.

Zamlada se dostal do rukou Rudých gard, které jen v srpnu a září roku 1966 v Pekingu zavraždily 1800 lidí.

"Otázali se mě, zda vím, jak veliké zločiny jsem spáchal," vzpomínal Si v interview z roku 2000 pro čínský časopis Čung-chua Er-nü, z něhož nyní cituje deník The New York Times.

"Zeptal jsem se jich, zda byly tak velké, že bych měl být zastřelen.  A oni odpověděli, že takové, že bych měl být zastřelen stokrát," popsal.

Mnozí z rudých gardistů, kteří v srpnu 1966 uposlechli Maovy výzvy, aby očistili společnost od zrádců a ideologických nepřátel, přitom byli sami potomky stranických funkcionářů. Si se ale mezi ně nedostal, protože byl příliš mladý - a příliš vzpurný.

"Měl jsem vždy nepoddajnou povahu a nenechal jsem se šikanovat," vylíčil.

Odbojné studenty školy č. 25 nakonec nechaly Rudé gardy předvést a na veřejném shromáždění rodičů a pobouřených straníků vystoupit na pódium, kde byli podrobeni kritice.

Siova matka, která seděla v první řadě, musela společně s ostatními zvednout ruku a zakřičet: "Pryč se Si Ťin-pchingem!"

Čistil potrubí a žil mezi štěnicemi

V roce 1968 byla celá jeho rodina vyhnána z Pekingu na venkov a Siova otce uvěznili. Jeho starší nevlastní sestra za vyhnanství zaplatila životem. Podle nepotvrzených zpráv spáchala sebevraždu.

Nebyli sami. Do vyhnanství tehdy putovalo sedmnáct milionů Číňanů.

Si žil v naprosté izolaci, čistil ve vesnici v centrální Číně, tisíc kilometrů od Pekingu, odpadní potrubí, přes kopce nosil na zádech těžké náklady a spal ve špinavém zavšiveném příbytku.

V roce 1969 se tajně vrátil do Pekingu, byl ale zatčen a poslán zpět.

Přesto nezahořkl vůči komunistické straně a Maovi. Naopak - učil se disciplíně a byl nesmlouvavý. Zbožňoval řád a nesnášel odpor.

"Četl jsem si myšlenky předsedy Maa dlouho do noci," vzpomínal Si o mnoho let později, když už vstoupil do strany a začal stoupat v mocenské hierarchii.

"Všechno to strádání jen utvrdilo jeho přesvědčení, že ti, kdo se narodili jako rudí, děti stranických elit, mají právo vyšvihnout se vzhůru," prohlašuje historik Jung-i Song žijící v Los Angeles.

Ve vyhnanství strávil Si celkem sedm let.

Dávám ti svolení kouřit

Svého otce viděl znovu až v roce 1972.

Si Čung-sün byl po dlouhých letech vyhnanství, věznění, výslechů a izolace zcela dezorientován a vůbec nebyl schopen rozpoznat, zda hovoří se svým starším, nebo mladším synem. Když to zjistil, rozplakal se.

Si Ťin-pching mu nabídl cigaretu. "Jak to, že kouříš?" zeptal se ho otec. "Jsem sklíčen," odpověděl, "zažili jsme stejně těžké časy jako ty."

Starší z obou bratrů se na chvíli zamyslel: "Pak ti dávám svolení kouřit," řekl.

V roce 1983 už byl Si Ťin-pching předsedou komunistické strany v okrese Čen-pching v provincii Che-pej 250 kilometrů od Pekingu. V roce 2007 se stal stranickým šéfem v Šanghaji.

Na nedávném sjezdu čínských komunistů bylo rozhodnuto, že jeho osobní doktrína se stane součástí stranických stanov. To se v minulosti stalo pouze Maovi a Teng Sia-pchingovi. U toho druhého nicméně až po smrti.

Čínský prezident Si Ťin-pching chce upevnit svou moc. Hodlá posílit armádu | Video: Reuters
 

Právě se děje

před 44 minutami

Světové atletice vládnou trojskokanka Rojasová a tyčkař Duplantis

Nejlepšími světovými atlety roku 2020 se stali halová světová rekordmanka v trojskoku Yulimar Rojasová a světový rekordman ve skoku o tyči Armand Duplantis. Oba v tradiční anketě Světové atletiky triumfovali poprvé.

Pětadvacetiletá Venezuelanka Rojasová v únoru v Madridu posunula halový rekord na 15,43 metru, skočila tehdy o sedm centimetrů víc než Ruska Taťjana Lebeděvová v roce 2004. Na trůnu vystřídala americkou překážkářku Dalilah Muhammadovou a navázala na úspěch jiné trojskokanky Caterine Ibargüenové, která byla nejlepší světovou atletkou roku 2018.

Dvojnásobná mistryně světa a stříbrná olympijská medailistka Rojasová letos startovala jen pětkrát, z toho třikrát v hale před celosvětovým rozšířením koronaviru. V anketě předčila mimo jiné běžecké světové rekordmanky Peres Jepchirchirovou z Keni, Etiopanku Letesenbet Gideyovou a Nizozemku Sifan Hassanovou.

V rozhovoru vedeném na dálku, protože tradiční galavečer kvůli covidu-19 nahradil hodinový virtuální pořad, neskrývala překvapení. "Nemůžu tomu uvěřit. Nemám slov, brečím. Čekala jsem, že budu nominovaná, ale nečekala jsem, že vyhraju. Už nominace pro mě byla výhra," řekla trojskokanka, která byla před třemi lety oceněna jako vycházející hvězda.

Pouhé dva roky po stejném ocenění mezi muži triumfoval v hlavní kategorii jednadvacetiletý Duplantis, který se stal nejmladším vítězem této ankety, vyhlašované od roku 1988. Švédský skokan v hale dvakrát posunul světový rekord až na 618 centimetrů. Venku pak překonal 615 cm a sebral Sergeji Bubkovi nejlepší výkon pod širým nebem.

Vyhrál všech 16 závodů, do kterých letos nastoupil. "Byla to opravdu podivná sezona pro mě a pro všechny. Chtěl jsem jen ukázat světu, čeho jsem schopen, a zapsat se nějakými velkými výkony," uvedl. Cenil si toho, jak se po nucené pauze kvůli koronaviru dostal do formy i pro venkovní sezonu. U Duplantisů v americké Louisianě se mohlo slavit trojnásob, protože Duplantisovi rodiče Helena a Greg získali ocenění pro nejlepší trenéry.

Duplantis může trénovat na zahradě, což se v době celosvětové uzávěry hodilo. A právě díky sektorům u domu se zrodil nápad jiného elitního tyčkaře Renauda Lavillenieho na zahradní výzvu, tedy virtuální klání na dálku.

Výjimečného formátu se ujala Světová atletika a nejdříve se v březnu utkali Lavillenie, mistr světa Sam Kendricks a světový rekordman Armand Duplantis. Za prvních 24 hodin jejich klání sledoval na internetu více než milion lidí z 90 zemí. Pak si stejný formát vyzkoušely tyčkařky a desetibojaři ve zvláštním trojboji. Dnes tato soutěž získala Covid Inspiration Award, jednu ze speciálních "covidových" cen.

Světová atletika ve výjimečném roce ocenila i národní atletickou federaci, která se nejlépe vypořádala s nestandardními podmínkami. Tato cena putovala do Polska, kde se uskutečnila řada závodů v čele s mistrovstvím světa v půlmaratonu. To bylo jediným vrcholným atletickým globálním závodem tohoto roku.

Zdroj: ČTK
Další zprávy