Sevastopol (Od našeho zpravodaje) - Sevastopol byl vždy ruský. Před tři čtvrtě rokem pouze změnil vlajku. Myslí si to alespoň tamní obyvatelé.
Krymské přístavní město je zcela v moci moře. Stejnojmenná zátoka se zakusuje hluboko do středu města, které na vodní živel pohlíží z vrcholků kopců. Moře je nedílnou součástí města i jeho dějin.
Pamětník válek
Sevastopol byl založen v 18. století za vlády Kateřiny Veliké jako hlavní kotviště Černomořské flotily carského námořnictva.
Sehrál klíčovou roli během krymské války v letech 1853 až 1856. Posádka zdejší pevnosti vzdorovala 11 měsíců útokům britsko-francouzských vojsk.
Památkou na marný boj je sloup s dvouhlavým bronzovým orlem na vrcholku, který se nachází na skále v moři pár desítek metrů od Přímořského nábřeží.
Sevastopol se zapsal do dějin při první i druhé ruské revoluci. Byl svědkem evakuace zbytku bílých sil vedených generálem Pjotrem Nikolajevičem Wrangelem a následného bolševického teroru, který připravil o život až 30 000 obyvatel města.
Během druhé světové války se město 250 dní bránilo německým vojskům. Po osvobození 9. května 1944 se znovu stalo základnou Černomořské flotily.
Po rozpadu Sovětského svazu si Rusko svůj vliv nad městem - a nepřímo i nad poloostrovem - zachovalo. V Sevastopolu nadále kotvila válečná plavidla, nad nimiž vlála trikolora. A právě zde, v den, kdy z Kyjeva uprchl prezident Viktor Janukovyč, začalo takzvané ruské jaro, které Moskvě prošlapalo cestičku k anexi ukrajinského poloostrova.
Pavouk rudoarmějec
Na vrcholku mysu nad Sevastopolskou zátokou stojí ohromný pomník rudoarmějce a námořníka. Monument z dálky místo symbolu obrany města připomíná zvláštního pavouka. Pod soklem sedí starý muž.
"Chodím sem každý den. Bydlím nedaleko. Každý den pozoruji, jak památník chátrá. Nikdo se o naši slavnou minulost nezajímá. Vzpomenou si jen 9. května," lamentuje Alexandr Petrovič.
Pan Alexandr je typický obyvatel Sevastopolu. Koncem 60. let se přihlásil do armády. Nejdříve sloužil ve východním Německu, poté byl převelen na Krym. Ve městě zůstal i po rozpadu Sovětského svazu.
"Sevastopol byl vždy ruské město. Ukrajinské nápisy byly snad jen na značkách. Byl ruský, stejně jako celý poloostrov," říká důchodce a hrdě ukazuje ruskou občanku.
Podle svých slov je rád, že se Krym připojil k Rusku. "Moc se toho ve skutečnosti nezměnilo. Jen tu vlaje naše vlajka a místo hřiven teď platíme rubly," popisuje změny po březnové anexi.
Byli to naši
V Sevastopolu panuje ruský duch. Nefalšovaná atmosféra sounáležitosti s nedalekým velkým Ruskem. Historicky i kulturně.
Místní obyvatelé březnové události vnímají jako přirozené vyvrcholení dějinné spravedlnosti, na kterou čekali pár desítek let.
Na náměstí nedaleko nábřeží probíhá trh ruského medu. Na poloostrov ze všech koutů Ruska přivezli včelaři své zboží. Jen krymský med z nějakého důvodu chybí. Z reproduktorů zní písnička o Sibiři.
"To si v Kyjevě vymýšlí, že nás Rusko okupovalo. My jsme Rusové. Nikdy jsme neměli s Ukrajinou nic společného," rozhořčeně reaguje asi čtyřicetiletá dáma, která trh pozoruje z nedaleké lavičky.
Paní Valerie fandí ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi. Jakmile se v ulicích objevili "zelení mužíčci", hned prý měla jasno - jsou to naši, ruská armáda.
"Jsem ráda, že jsme se vrátili k Rusku bez krve. Každý by se měl pomodlit za prezidenta Putina, jak chytře to celé provedl," dodává bez špetky ironie.
