Jak většinou vypadá obsah vaší ledničky?
Je tam především hodně vegetariánských potravin, protože jsem vegetariánka. Dále také různé zbytky zeleniny, například slupky z cibule, které můžete třeba vyvařit a najít pro ně ještě využití.
Proč podle vás lidé plýtvají jídlem? Může za to lenost, nedostatek vzdělání?
Víte, co v oblasti plýtvání potravinami znamená zkratka UFO?
Ne.
Neidentifikovatelné zmražené předměty (v originále unidentified frozen objects - pozn. red.), které žijí ve vašem mrazáku. V podstatě jde o jídlo, které si schováváme, ale pak na něj zapomeneme a jednoduše ho vyhodíme. V Dánsku má tyto "UFO potraviny" v lednici každý druhý člověk.
Myslím si tedy, že lidé plýtvají jídlem hlavně proto, že zkrátka zapomínají spotřebovat potraviny, které jim doma leží. Také zbytečně moc nakupují. Více, než dokážou spotřebovat. A vaří v příliš velkém množství. Například když někdo vaří pro čtyřčlennou domácnost, tak často servíruje jídlo, které by vystačilo pro osm osob. Takové situace nastávají mimo jiné při různých svátcích jako Vánoce nebo Velikonoce. Hostitelé se prostě bojí, že nebude dostatek jídla.
Jaké základní rady na omezení plýtvání pro takové lidi máte?
Člověk by měl hlavně předtím, než vyrazí na nákup, "zajít na nákup" i do své vlastní ledničky. To je zásadní - použít potraviny, které si už koupil. Také by neměl chodit nakupovat, když má hlad. Zláká ho to kupovat více, než doopravdy potřebuje.
Když potřebujete od něčeho tři kusy, kupte opravdu tři, ne pět jen proto, že je to výhodnější. Ty dva kusy navíc stejně vždycky skončí v koši.
Taky je důležité, jak nakládáte se zbytky jídla. Není moc dobré je zabalit a uložit na později, aniž byste měli konkrétní plán, jak a kdy s nimi naložíte. Předtím, než je uložíte, si musíte například říct: "Tohle je zbytek masa, ten použiji zítra do sendviče, který si vezmu na svačinu do školy nebo do práce." Když si vytvoříte takový plán, tak ty zbytky skutečně spotřebujete.
Proč jste se začala aktivně zajímat o problém s plýtváním jídlem? Hrál v tom roli konzumerismus, který jste po přistěhování do Dánska poznala?
Ano, v Dánsku docházelo k velkému plýtvání jídlem, i proto jsem před jedenácti lety založila hnutí Stop Wasting Food.
Selina Juulová (39)
- Zejména v Dánsku, ale i za hranicemi se proslavila úspěšným bojem proti plýtvání potravinami.
- V roce 2008 založila neziskovou organizaci Stop Wasting Food. Jde o největší nevládní sdružení v Dánsku, které se věnuje této problematice.
- Mezi její největší úspěchy patří statistika, podle které se v Dánsku v letech 2010 až 2015 snížil odpad z potravin o 25 %.
- Dnes spolupracuje s dánskou vládou a školami, Evropskou unií i OSN. Podílí se na globální iniciativě Champions 12.3, která taktéž bojuje proti plýtvání jídlem.
- Je autorkou kuchařky Stop spild af mad: En kogebog med mere (Stop Wasting Food: A Cookbook with More).
- Opakovaně vystupovala jako host na prestižních konferencích TED.
- Je držitelkou několika ocenění. Dánský list Berlingske ji v roce 2014 vyhlásil Dánkou roku.
- Narodila se v Rusku. Od třinácti let žije v Dánsku, kde vystudovala žurnalistiku.
Tři měsíce nato už o nás psala dánská média. Jeden z největších nízkonákladových řetězců v Dánsku, Rema 1000, díky naší iniciativě zrušil akce "kup tři, zaplať jen za dva". Záhy jsme začali spolupracovat s dánskou vládou, poté i s Evropskou unií a OSN.
Sociální sítě pomáhají
Na začátku všeho byl ale Facebook, kde jste nejdříve v roce 2008 založila stránku "Stop Spild Af Mad".
Ano, tak to všechno začalo. Pak mi pomohlo taky to, že si mě začala čím dál víc všímat média, nejen ta dánská. Před dvěma lety za mnou například přijeli novináři z britské televize BBC a natočili o mé práci dokument. Jedno video, které sdíleli na svém Facebooku, dosáhlo třiceti milionů zhlédnutí.
Myslíte, že bez sociálních sítí by tedy vaše kampaň neměla takový dosah?
Určitě. Dneska má naše facebooková stránka kolem 69 tisíc sledujících. A kdybyste sečetli lidi, kteří nás podporují i na ostatních sociálních platformách, šlo by dohromady o zhruba 92 tisíc osob. To je obrovské množství a také obrovská zodpovědnost - udržovat kontakt s tolika lidmi. Určitě se skrze různé internetové kanály naše myšlenka propaguje lépe.
Když jsme u těch technologií… Nepřemýšlela jste do budoucna o vytvoření mobilní aplikace, kde by lidé mohli sdílet a nabízet jídlo, které ví, že už nevyužijí?
V Dánsku už nějakou dobu fungují lokální facebookové skupiny, skrze které mohou lidé nabízet jídlo on-line. Zkrátka tam napíšou: "Mám přebytek jídla, kdokoliv přijďte a vezměte si ho." Lidé to využívají třeba v létě, kdy jim na zahradě rostou různé plody. Podobné internetové skupiny fungují i u vás v České republice.
Celé je to ale postavené tak, že je to vždy na vlastní odpovědnost každého člověka. Kdyby třeba někdo nabízel zkažené jídlo, ze kterého pak druhý člověk onemocní, je to odpovědnost toho, kdo dané jídlo nabízel. Takže možná proto zatím nefunguje nějaká aplikace, jejíž fungování by mobilní společnosti schválily.
Co považujete za nejzásadnější kroky, ke kterým se díky vaší práci dánské řetězce s potravinami odhodlaly?
Supermarkety v Dánsku mají dnes díky naší zásluze mnohem širší strategii, jak proti plýtvání bojovat. Tuto problematiku začaly řešit i závodní jídelny a restaurace, řada z nich hostům nabízí například sáčky (doggy bags), ve kterých si mohou odnést zbytky jídla.
Díky iniciativě, kterou jsem několik let zpátky rozjela, a rozruchu kolem ní se dnes supermarkety v Dánsku předhánějí v tom, jak přestat plýtvat jídlem.
Myslím, že se nám povedlo dosáhnout velmi dobrých výsledků také s přihlédnutím k tomu, že v posledních šesti letech jsme svědky ekonomického rozkvětu. To ve zkratce znamená, že lidé mají více peněz. A když mají více peněz, vyhazují více a více potravin. Takže fakt, že i v době hospodářského růstu došlo ke zmenšení odpadu z potravin, je důkaz, že se lidé o tuto problematiku začali zajímat.
V České republice musí podle loňské novely zákona všechny obchodní řetězce s prodejní plochou nad čtyři sta metrů čtverečních darovat neprodejné jídlo, které by jinak skončilo na skládkách, potravinovým bankám. Funguje to obdobně i v Dánsku?
V Dánsku je také řada takových organizací. Tipuji, že jich je po celé zemi tak kolem třiceti, možná čtyřiceti a stále jich přibývá. Fungují na místní úrovni a s potravinovými řetězci mají uzavřené lokální smlouvy. Nemáme na to zákon jako vy v Česku, ale supermarkety to dělají z vlastní vůle, protože chtějí.
Nikdo není dokonalý
Myslíte, že svět v otázce plýtvání jídlem zaspal? Podobně jako například s klimatickými změnami.
Plýtvání jídlem je velmi složitý problém. Ten, kdo v západních společnostech nejvíce plýtvá jídlem, jsou sami konzumenti - děje se to v jejich kuchyních. Přitom jsme to my, lidé ze Západu, kdo má největší potenciál plýtvání jídlem omezit.
Zároveň se problém týká i subsaharské Afriky nebo Indie, tam už ale není řeč o plýtvání jídlem na úrovni konzumenta, ale o potravinou ztrátu kvůli nedostatku infrastruktury. S těmito problémy se musí bojovat odlišně.
Snažíte se ve vašem soukromém životě bojovat proti konzumní společnosti i v jiných oblastech? Například nenavštěvovat řetězce s rychlou, spotřební módou.
O svém osobním životě nerada mluvím. Nechci, aby se odváděla pozornost od problematiky plýtvání jídlem. Samozřejmě se ale o snažím myslet na udržitelnost, jak to jen jde.
Zároveň říkám, že člověk se takto nemůže chovat na sto procent. Já například kvůli práci velice často létám, někdy i pětkrát, šestkrát do měsíce, a letecká doprava není zrovna dvakrát šetrná k životnímu prostředí. V téhle oblasti není možné být dokonalý. Snažím se prostě soustředit čistě na problém s plýtváním potravin. Jiní se zase zaměřují na veganství, plasty v oceánech - a tak je to v pořádku.
Stane se vám někdy, že zkrátka "porušíte zásady" a vědomě si koupíte moc jídla?
Všichni jednou za čas nějakým jídlem plýtváme. Když mi někdy někdo řekne "já nikdy neplýtvám jídlem", odvětím mu "ale no tak, lžete". Někdy se vám taky může stát, že si koupíte jídlo a doma zjistíte, že už není dobré. Jindy se vám zase stane, že vám jídlo upadne na zem a už není poživatelné. I tohle všechno spadá do kolonky "plýtvání jídlem".
