Skandál, který nemá srovnání. Z čeho vyrostla ruská dopingová aféra a kdo jsou další hříšníci

Radim Klekner Radim Klekner
12. 12. 2017 20:15
Rusko přišlo o účast na zimní olympiádě v Jižní Koreji v únoru 2018. Je trest za jeho obří dopingový skandál přiměřený? Dopují i další země? Přečtěte si velký přehled k dopingu ve sportu.
Rusko je jednou ze zemí, kde doping sportovců byl řízený státem - ilustrační foto.
Rusko je jednou ze zemí, kde doping sportovců byl řízený státem - ilustrační foto. | Foto: Shutterstock

Moskva - Stopy systematického dopingu ruských sportovců vedou až do nejvyšších pater v Kremlu, ukazuje nejnovější vyšetřování Světové antidopingové agentury (WADA). Rusko se proti tomu ostře ohradilo. Jeho sportovci ale oficiálně nesmí na zimní olympijské hry v Jižní Koreji v únoru 2018. Ti, kteří prokazatelně nedopovali, budu na ZOH moci startovat, ale jen pod neutrální vlajkou.

Foto: Aktuálně.cz

S dopingem, ať už vědomým, nebo ne, ale zápasí sportovci dlouhá desetiletí. Je ruský případ opravdu bezprecedentní? A trest přiměřený? Přečtěte si základní otázky a odpovědi k dopingu ve sportu.

Jak rozsáhlý byl státem řízený doping v Rusku?

Moskva popírá, že by doping ruských sportovců byl centrálně řízený. Někdejší zaměstnanec ruské antidopingové agentury RUSADA Vitalij Stěpanov ale v roce 2014 jako první prozradil, že opak je pravdou.

Klíčové bylo poté svědectví bývalého ředitele RUSADA Grigorije Rodčenkova, který po svém útěku do USA detailně popsal sofistikovaný systém ruského dopingu v letech 2014-15 včetně toho, že ho řídil tehdejší ruský ministr sportu Vitalij Mutko a jeho nejbližší podřízení. 

Ministr sportu byl přitom často vidět v přítomnosti ruského prezidenta Vladimira Putina. Po úspěšné olympiádě v ruském Soči - podpořené masivním ruským dopingem - byl dokonce Mutko povýšen do pozice vicepremiéra Ruska. MOV mu přitom v prosinci 2017 kvůli důkazům o koordinování dopingu doživotně zakázal přístup na jakoukoli olympiádu.  

Kvůli podílu Vitalije Mutka a taky zdokumentovanému zapojení ruské tajné služby FSB do výměnu vzorků moči ruských sportovců je podle mezinárodních vyšetřovatelů jen těžko představitelné, že by se celá kauza obešla bez krytí z nejvyšších pater Kremlu. Přestože jednoznačné důkazy chybí.

Rusko navíc při následném vyšetřování ze strany MOV a rostoucím počtu konkrétních důkazů o masivním dopingu svých sportovců nejenže nepřiznalo jakékoli pochybení, ale celou investigaci dlouhodobě bojkotovalo, na což nedávno poukázala i česká biatlonová hvězda Gabriela Koukalová.   

Počet odhalených ruských sportovců, zapojených do sofistikovaného systému státem řízeného dopingu je v novodobé historii sportu bezprecedentní a nemá v historických tabulkách srovnání. A to i přesto, že je z podobných pokusů podezřelé i některé další země - Maroko, Indie, Keňa nebo Čína.     

Někdejší zaměstnanec ruské antidopingové agentury RUSADA Vitalij Stěpanov v nedávném rozhovoru pro agenturu Reuters uvedl, že bude trvat ještě řadu let, než Rusko od své praxe upustí a než doping ve sportu přestane být v zemi zcela běžným.

Předloni Světová antidopingová agentura WADA ruské sportovce definitivně vyřadila z účasti na běžeckých soutěžích v atletice.

Den před zahájením letních olympijských her v Riu v roce 2016 Mezinárodní olympijský výbor (MOV) oznámil, že 270 sportovců může závodit pod ruskou vlajku, zatímco 167 bylo ze soutěží vyřazeno kvůli dopingu.

MOV nyní rozhodl, že pod státní vlajkou se zimních olympijských her v korejském Pchjongčchangu nesmí zúčastnit žádný ruský sportovec.

Celkem 49 Rusů bylo vyzváno, aby odevzdalo medaile z olympijských her, mistrovství světa a Evropy. Loni dostala dvouletý trest za doping tenistka Maria Šarapovová.

Známe z historie podobné případy státem řízeného dopingu? 

Státem řízený doping je znám například z bývalé komunistické Německé demokratické republiky (NDR). Východní Německo ho zavedlo v 70. letech minulého století. Do programu se zapojilo na devadesát lékařů, kteří sportovcům podávali anabolický steroid turinabol. Východoněmečtí sportovci pak vynikali v plavání, atletice a cyklistice.

Podle někdejšího předsedy východoněmecké sportovní federace Thomase Köhlera dopovalo na deset tisíc sportovců, i když byl program původně určen jen pro ty špičkové. Následky dopingu se projevily až později, kdy někteří z atletů onemocněli rakovinou nebo jevili známky neplodnosti.

Známý je zejména případ koulařky Heidi Kriegerové, které začali lékaři píchat steroidy ve věku 16 let. Už v roce 1984 se u ní začaly vyvíjet jednoznačné mužské rysy. O dva roky později vyhrála evropský šampionát.

V roce 1997 podstoupila operační změnu pohlaví a stala se Andreasem Kriegerem. Ten v roce 2000 podal usvědčující důkazy v procesu proti vedoucímu východoněmeckého sportovního programu Manfredu Ewaldovi a předsedovi Olympijského výboru NDR Manfredu Höppnerovi. Ewald byl odsouzen k trestu 22 měsíců odnětí svobody.

Státem řízený doping byl zcela běžný i v bývalém Sovětském svazu. Týkal se lehkých atletů, stejně jako gymnastek. Důkazy o něm přinesl kupříkladu bývalý šéflékař sovětských běžců Grigorij Vorobjev. Letní hry v Los Angeles v roce 1984 Sověti bojkotovali především z obav, že se na ně zaměří americká antidopingová komise.

Kterých dalších zemí se současná obvinění z dopingu týkají?

Nejvíce se dopuje v silově náročných sportech, jako je plavánícyklistika nebo atletika.

Právě v lehké atletice byly z dopingu celkově usvědčeny více než tři stovky lidí. Ti pak nesměli startovat na závodech, většinou po dva roky.

Nejvíce atletů pochází z Ruska - 71. Překvapivě hodně je ale také z Maroka, konkrétně 29, a Indie - 28. Pak následují Ukrajina, Spojené státy, Itálie, Rumunsko a Saúdská Arábie.

Jaké jsou nejznámější případy atletů spojené s dopingem z nedávné doby?

Je jich řada, ale nebyly nikdy spojené s konkrétními důkazy o tom, že by doping daných sportovců ve velkém organizoval a kryl jejich domovský stát tak jako Rusko. Z podobných praktik jsou nicméně podezříváni i Číňané nebo Keňané.  

Jedním z nejznámějších dopingových hříšníků moderní éry byl kanadský sprinter Ben Johnson, který kvůli dopingu přišel o zlato z olympiády v Soulu, konané v roce 1998. Johnsonovi nebyl následně uznán ani světový rekord na 100 metrů, který tehdy vytvořil časem 9,79 sekundy.

Dalším sprinterem spojovaným v současnosti s dopingem je Američan Justin Gatlin. Kvůli pozitivním testům na testosteron mu antidopingová agentura anulovala světový rekord v běhu na 100 metrů. Letos na mistrovství světa v atletice si ale doběhl pro zlato a předstihl i Jamajčana Usaina Bolta.

Nigerijská sprinterka Tosin Adeloyeová, u které se prokázalo užití anabolického steroidu metenolonu, dostala v roce 2015 zákaz startovat na osm let. Přitom už dříve, když jí bylo 16 let, dostala dvouletý zákaz.

Osmiletý zákaz dostala v roce 2012 i marocká běžkyně na středních a dlouhých tratích Mariem Alaoui Selsouliová, která brala furosemid. Také její prohřešek nebyl první. V roce 2009 nemohla běžet finále na 1500 metrů, protože antidopingový test prokázal v její krvi přítomnost erythropoietinu, hormonu podporujícího tvorbu červených krvinek.

Jaké jsou nejpřísnější tresty v atletice?

Dříve ale padaly i daleko přísnější tresty. V roce 1985 dostal doživotní zákaz startovat na soutěžích americký oštěpař Duncan Atwood, který v roce 1979 získal zlato na Panamerických hrách. Pak byl ale jeho případ revidován a on mohl v roce 1987 soutěžit znovu. Na Panamerických hrách tehdy získal další zlato.

Koulaři Randy Barnesovi ale jeho doživotní trest z roku 1998 Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) nezrušila. Barnes, držitel světových rekordů v hale i pod širým nebem, užíval steroidní hormon androstenedion.

Jak doping poznamenal cyklistiku?

Od cyklistů jsou vyžadovány extrémní výkony a výdrž. V tomto sportu se tak objevuje nejen "chemický" doping, ale také nejrůznější motorky na kolech.

Asi nejznámějším případem dopingu je americký cyklista Lance Armstrong, několikanásobný vítěz závodu Tour de France, který porazil rakovinu. Sedm ocenění mu ale následně odebrali, když se potvrdilo, že sportovec dopoval. Navíc dostal doživotní zákaz účastnit se závodů.

Dalším americkým cyklistou poznamenaným dopingem byl Floyd Landis. Ten na Tour de France v roce 2006 vzbudil šok, když vyhrál poslední etapu a s ní i celý závod, ačkoliv měl před závěrem na vedoucího cyklistu velkou ztrátu. Následně měl ale pozitivní dopingový nález.

O rok později tak bylo vítězství přisouzeno druhému sportovci v pořadí, Španělu Oscaru Pereirovi.

Landis, stejně jako dříve Armstrong, jakoukoli vinu popíral. V květnu 2010 se však k dopingu přiznal. A odhalil, že Armstrong a mnoho dalších cyklistů v jeho týmu taky dopovalo.

Sám Armstrong se k dopingu poprvé přiznal v roce 2013 v talkshow Oprah Winfreyové.

Světem cyklistiky otřásl rovněž případ britského závodníka Toma Simpsona, který zkolaboval v 13. etapě Tour v roce 1967 pod vrcholem Mont Ventoux. U Simpsona, který zemřel po transportu do nemocnice, pitva odhalila v těle amfetamin a alkohol, což společně s vedrem a tělesnou námahou byla smrtící kombinace.

Jaká je dávná historie dopingu?

Už v roce 1904 byl z dopingu usvědčen maratonský běžec Thomas J. Hicks, který získal za USA zlato na letní olympiádě v St. Louis. Ten dostal od svých asistentů jeden miligram strychninu, který působí jako stimulant.

Zajímavé je, že závod vyhrál původně další Američan Frederick Lorz. Pak se ale ukázalo, že část závodu absolvoval v autě. Strychnin při závodě navíc použilo více běžců, Hicksova dávka byla však téměř smrtelná - běžec v cíli padl vyčerpáním.

Které sporty jsou postiženy dopingem na českém území?

Případy dopingu najdeme i v české historii. Týkají se hlavně silových sportů, zejména vzpírání a kulturistiky. Doživotní zákaz startu dostali v uplynulých letech kupříkladu vzpěrač Petr Sobotka a kulturisté Ondřej Mlaka či Petr Záruba.

Testy na přítomnost zakázaných látek neprošly v ČR desítky sportovců.

Po listopadu 1989 se objevily důkazy o státem řízeném dopingu v bývalé ČSSR. Program dokonce schválilo vedení komunistické strany, řídili jej přísně vybraní lékaři. Doping byl prokázán kupříkladu u diskaře Imricha Bugára, který měl před mistrovstvím světa 1978 pozitivní nález.

K dopingu v rámci státem řízeného programu se přiznal koulař Remigius Machura. Z užívání anabolik jsou někdy v médiích podezřívány běžkyně Jarmila Kratochvílová a koulařka Helena Fibingerová. Ty ale striktně odmítají, že by dopovaly.

Proč se olympijských her v Sydney v roce 2000 nezúčastnily tři desítky čínských sportovců?

Stejně tak Čína patří k zemím, které jsou spojeny se státem řízeným dopingem. V 90. letech a prakticky až do letních olympijských her v Sydney, které se konaly v roce 2000, Číňané dominovali plaveckým soutěžím.

Z braní steroidů byla ale ještě před hrami usvědčena desítka sportovců včetně někdejší světové rekordmanky Wu Jen-jen. Ta dostala od čínského svazu čtyřletý trest. Wu vědomý doping odmítla a tvrdila, že má důkazy prokazující její nevinu.

Na následné oznámení Mezinárodního olympijského výboru, že na hrách budou prováděny krevní testy, zareagovala Čína tím, že nevyslala celkem 27 atletů.

Jaké přípravky se při dopingu používají a které jsou zakázány?

Léky obsahující stimulanty, narkotika, kanabinoidy a glukokortikosteroidy jsou zakázány pouze při vlastních soutěžích.

Léky obsahující anabolické látky, hormony, beta-2 agonisty, hormonové a metabolické modulátory, diuretika a ostatní maskovací látky nesmí sportovci užívat vůbec.

Léky obsahující betablokátory jsou zakázány pouze v automobilovém sportu, leteckých sportech a parašutismu, lukostřelbě a motorismu.

Někteří sportovci o dopingu skutečně nemuseli vědět, zejména v minulosti, kdy byli součástí státem řízených programů. Ti, kteří byli usvědčeni v posledních letech, ale v drtivé většině případů dopovali vědomě.

Video: Doping je dlouhodobý boj dobra se zlem, skandál kolem Ruska ale vyvolali především novináři, říká šéf ČOV Jiří Kejval

Doping je dlouhodobý boj dobra se zlem, skandál kolem Ruska ale vyvolali především novináři, říká šéf ČOV Jiří Kejval. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy