reklama
 
 

Schwarzenberg: Hillary si mě pamatuje. To asi ten knír

9. 2. 2009 18:20
Rozhovor s českým ministrem zahraničí, který je na návštěvě USA

Washington (od našeho zvláštního zpravodaje) - Úhlavní nepřátelé z demokratických primárek Hillary Clintonová a Barack Obama se spojili v jednom týmu. A poprvé jej otestovat přijel i šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg.

Na jeho první oficiální návštěvě USA po nástupu nové administrativy jej kroky zavedou nejprve do Senátu, kde bude v pondělí odpoledne washingtonského času jednat s hlavou jeho zahraničního výboru Johnem Kerrym a s předsedou výboru pro kontrolu ozbrojených sil Carlem Levinem.

V úterý pak zamíří na ministerstvo zahraničí, aby se setkal s jeho novou šéfovou Hillary Clintonovu.

Těsně před začátkem jednání poskytl Schwarzenberg rozhovor skupině šesti českých novinářů na palubě vládního leteckého speciálu mířícího do Washingtonu. Aktuálně.cz bylo mezi nimi.

S čím jedete za Hillary Clintonovu. S očekáváním, zvědavostí, napětím?

Schwarzenberg: Podívejte se, musíme je jako předsedající mocnost Evropské unie seznámit s naším programem. Domluvit se o spolupráci v těch záležitostech, kde máme zahraničně-politický zájem. Dozvědět se, co je pro ně teď prioritou. Domluvit se o budoucnosti.

Jaké otázky ohledně bezpečnostní politiky jí chcete položit?

O radaru jsme se dozvěděli už na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Zajímavější bude, jakým způsobem chtějí pokračovat v Afghánistánu, což se nás také týká. Další důležitou otázkou je pro ně i pro nás energetická bezpečnost. Jak zacházet s Iránem, jak zacházet s Ruskem...

Už jste někdy jednal s Hillary Clintonovou?

Několikrát jsem se s ní setkal, ale samozřejmě jsem s ní nejednal. O čem taky? Já jsem ji několikrát potkal, když byla manželkou amerického prezidenta, ale to jsem s ní neměl o čem jednat.

Ale osobně se znáte?

To jo, ale patřím mezi milion lidí, které ona zná. To člověk nemá přeceňovat. Ale nesmírně mě překvapila, když byla podruhé v Praze a prezident Havel mně jí chtěl představit, ale ona řekla: ne, toho známe. Já bych si nějakého člověka z malinké země, kterého jsem někde potkal, nezapamatoval. Já nevím proč (si mě zapamatovala - pozn. red.), snad kvůli kníru (smích).

Myslíte si, že na americké straně převáží nad radarem snaha spolupracovat s Ruskem v Afghánistánu?

Já nevím, myslím, že budou chtít oboje. Afghánistán je důležitý, ale těžko si můžu představit, že by se (raketové obrany - pozn. red.) vzdali jen kvůli němu. Byly hlasy v USA, že se ho vzdají kvůli Íránu. Já předpokládám, že pro Rusy je radar mnohem méně důležitý, než tvrdí, a je to spíše hra, aby měli dobrou kartu.

Mluví se o tom, že Obama navrhne Rusům odzbrojení...

To doufám. Podívejte se, je naprosto nesmyslné, že ve světě existuje bezpočet jaderných zbraní, které jsou svou účinností nesmyslné, ale jsou nebezpečné, kdyby se s nimi něco stalo. Tohle je opravdu velmi naléhavá otázka.

Britský list The Times psal o tom, že by Rusové mohli odzbrojení vyměnit za radar a Moskva se pak v tomto smyslu také vyjádřila.

Myslím, že radar je zásadní pro bezpečnost Spojených států, tak to neopustí. Kdyby to bylo jen v našem zájmu, kdyby šlo o obranu Evropy, tak bych řekl: no prosím, tak to se dá vyměnit. Ale protože jde o bezpečnost USA, tak to neočekávám (smích).

Myslíte si, že se dnes mění postoj USA k Rusku a k Íránu?

Obama je odhodlán se pokusit o přímé jednání s Iránem, což je zvrat od bývalé politiky, kdy Američané s nimi přímo jednat odmítali. Je to popravdě řečeno velice pozitivní vývoj. Já jsem toho názoru, že nemá smysl politika, kde se spolu nemluví a posílají se vzkazy přes třetí strany. Věřím také tomu, že obě strany mají mnohem více společných zájmů, než tuší. Doufám, že přes všechnu rétoriku, která teď ještě je, přeci jen nějaké příměří nastane.

Říkal jste, že jedete hlavně za Evropu. Co když se vás (Hillary Clintonová) zeptá: pane ministře, mám tu 200 vězňů z Guantánama, kolik si jich vezmete?

Řekneme jí, že o tom nemám mandát jednati, že by musely být objasněny otázky, co to jsou za lidi, jestli jsou odsouzení, nebo nevinní. A je tam pro mě velký právní problém. Bohužel Česká republika nemá nějaké odlehlé državy nebo ostrovy, což jsem zjistil, když jsem mapoval naši pozici ve světě.

Buď je někdo odsouzen a musí si to odsedět tam, kde byl odsouzen, případně v domovské zemi, ale zajisté ne ve třetí zemi. Nebo je nevinný, tak dle našich zákonů musí mít všechny možnosti svobodného člověka. A nemůžeme říci: vy jste nějakej podezřelej, tak vás z opatrnosti někam zavřem.

Potom máme Schengen, když tomu člověku u nás nezachutná české pivo ani nesbalí nějakou holku, může odjet jinam. A pak tam třeba něco udělá a ta dotyčná země se nás bude ptát, proč jsme ho nepohlídali. Ale jak ho máme pohlídat?

A není právě Schengen tedy důvodem, proč by měla Evropa zaujmout společné stanovisko?

Toho času je právní stav takový, že to záleží na národním stanovisku. Ale ty praktické úvahy, které jsem vám řekl, mě vedou k tomu, že bych se k tomu stavěl velice negativně. V zásadě: když si někoho pochytáte, tak se o něho postarejte.

Američané tvrdí, že přibližně 60 vězňů z Guantánama není nebezpečných a může být okamžitě propuštěno. Proč si myslíte, že je tedy nejsou schopni umístit na svém území?

To se jich jistě budu ptát také. To mě také není jasné, víte? Zřejmě jde o to, že by obyvatelstvo státu Massachusetts nebo Nebraska proti tomu povstalo, protestovali by, nebo nevím co (smích).

Čekáte od schůzky s Hillary Clintonovou mezi čtyřma očima nějaké jasnější stanovisko ohledně radaru, než zaznělo na mnichovské konferenci?

Myslím, že přijde potvrzení toho, co už jsem se dozvěděl na mnichovské konferenci.

Jak tedy může vypadat to přezkoumání radaru, o kterém se mluví?

Očekávám, že se na tom bude normálně pracovati dále. Že tedy budou další testy, protože říkají, že chtějí znát efektivnost. Tedy se musí otestovat, kolik vystřelených raket budou schopny interceptory zachytit. A pak je samozřejmě otázka, jestli na to vydají peníze v dobách recese, nebo to posunou o tři roky dále. Poněvadž jim může jeden senátor nebo zastupitel říci - vy tady vydáváte velké peníze na to, abyste (radarovou) kouli přemístili z jednoho konce světa na druhý.

Mohli bychom stejné peníze vydat na výrobu obrněných vozů ve státě Wisconsin nebo Maine, kde mají dělníci čtyřdenní pracovní týden a konečně se vybabrat z hospodářské krize. Já tedy očekávám, že se to posune. A bude to třeba za pět let. Bude to dle mého názoru pokračovat, ale bude to trošku zpožděné.

Domnívám se, že důležitější je radar (než interceptory - pozn. red.), protože nějaká válka se neočekává, ale je důležité vědět, co se tam děje.

autor: Roman Gazdík | 9. 2. 2009 18:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama