Arktické Špicberky jsou nejpravděpodobnějším místem, kde by Rusko mohlo otestovat soudržnost Severoatlantické aliance. Alespoň to naznačuje aktuální zpráva amerického think-tanku Atlantic Council, která zhodnotila možné scénáře ruské agrese v Evropě.
Nehostinné souostroví poblíž severního pólu spravuje Norsko na základě smlouvy o Špicberkách z roku 1920, která mu přiznává svrchovanost nad územím. Zároveň ale stanovuje dvě zásadní omezení: souostroví nesmí být využíváno k vojenským účelům – včetně výstavby námořních základen a opevnění – a všem smluvním stranám zaručuje rovná práva k jeho hospodářskému využívání. Této výjimky využil i Sovětský svaz, který se ke smlouvě připojil v roce 1935.
Kremlu podřízená společnost Arktikugol zde dodnes spravuje uhelné město Barentsburg, vzdálené zhruba 50 kilometrů od hlavního města Longyearbyen. Platí se tu rubly, televize vysílá ruské programy a před panelovými domy se tyčí socha Vladimira Iljiče Lenina.
Zatímco v době největšího rozmachu zde žily až 2000 lidí, dnes počet obyvatel dosahuje jen necelých 400. Nyní se však jejich počet opět zvyšuje.
Rusko dává svou přítomnost najevo
Přestože se v Barentsburgu nadále v omezeném množství těží uhlí, podle řady analytiků už těžba nemá zásadní ekonomický význam a slouží hlavně k udržení ruské přítomnosti. Tu zde navíc Moskva od začátku války na Ukrajině dává viditelně najevo.
Například přehlídky ke Dni vítězství mají v posledních letech výrazně militarizovanější ráz. V roce 2024 to doplnilo i gesto ředitele společnosti Arktikugol, který spolu s dalšími lidmi vztyčil v opuštěné osadě Pyramiden sovětské vlajky.
Mezi Ruskem a Norskem navíc dlouhodobě probíhají spory o porušování smlouvy. Loni Kreml obvinil Oslo z údajné militarizace Špicberk za účasti Spojených států a NATO. Bývalý generál a člen státní dumy Andrej Guruljov pak dokonce doporučil, aby Rusko převzalo nad ostrovy přímou kontrolu.
Přestože Moskva zatím nepřistoupila k otevřené militarizaci, svou přítomnost na ostrovech postupně posiluje. Ať už prostřednictvím nových institucí, rostoucí role pravoslavné církve, nebo zavedením pravidelné lodní dopravy do Barentsburgu, která umožňuje obcházet norské kontroly a vyhnout se schengenským vízům, píše deník The Times.
Proč jsou Špicberky pro Rusko tak důležité?
Arktické souostroví je pro Rusko zajímavé především kvůli své strategické poloze. Asi tisíc kilometrů od Špicberk leží Murmansk, hlavní základna ruské Severní flotily. Vody mezi souostrovím a ruským pobřežím patří mezi klíčové trasy, kudy ruské lodě a ponorky míří do Atlantiku. Námořní doktrína z roku 2022 naznačuje snahu Moskvy posílit kontrolu nad pohybem cizích sil v této oblasti.
Na souostroví se zároveň nachází SvalSat, největší komerční pozemní satelitní stanice na světě, která poskytuje data například NASA nebo Evropské kosmické agentuře. Družice na polárních drahách tudy prolétají při každém oběhu, takže jde o jedno z nejdůležitějších míst na světě pro sledování a přenos dat.
S postupujícím táním ledu se navíc Arktida stává středem zájmu světových velmocí i kvůli novým námořním trasám, které mohou výrazně zkrátit cestu mezi Asií a Evropou. Tající led zároveň zpřístupňuje rozsáhlá ložiska surovin, jako je nikl, měď, kobalt nebo zinek.
Lákavý cíl
Přímá konfrontace se Severoatlantickou aliancí by pro Rusko představovala velmi riskantní krok. Zvlášť v době, kdy je plně zaměstnané válkou na Ukrajině. Přesto se podle některých analytiků a evropských představitelů může Kreml v příštích letech pokusit otestovat jednotu aliance a vyvolat rozkol uvnitř NATO v otázce aktivace článku 5 o kolektivní obraně.
„Rusko by mohlo vycítit příležitost otestovat odhodlání NATO. Zvlášť pokud by Spojené státy oslabily důvěru v alianční závazky. Špicberky by v takové situaci mohly být lákavým cílem,“ uvedl pro The Times britský generál Richard Barrons.
Podle něj by však nemuselo jít o invazi v tradičním slova smyslu. Pravděpodobnější je omezený zásah, který by se Rusko snažilo navenek popřít nebo zlehčit, podobně jako při anexi Krymu v roce 2014.
„Zinscenované stížnosti na zacházení s ruskými občany a spory o norskou suverenitu by posloužily jako snadno použitelná, byť průhledná záminka,“ dokresluje paralelu s Krymem zpráva Atlantic Council.
Pokud by se Rusko skutečně uchýlilo k plnohodnotné invazi, předcházela by jí podle think-tanku hybridní kampaň ve formě kybernetických útoků, narušení telekomunikací či šíření dezinformací o porušení smlouvy. Následně by se na Špicberky přesunuly ruské speciální jednotky, které by obsadily letiště a klíčovou infrastrukturu dříve, než by NATO stihlo zareagovat.
Podle analytické platformy GIS Reports je však takový scénář méně pravděpodobný. Za reálnější vývoj považuje pokračování současné strategie: nepřímý tlak v podobě hybridních aktivit a posilování přítomnosti v regionu, aniž by Rusko riskovalo otevřený střet s NATO.
Podle Atlantic Council by se však Norsko a NATO měly na podobný scénář připravit. Think-tank doporučuje posílit odstrašení prostřednictvím viditelných politických signálů, zlepšit zpravodajské kapacity a zaměřit se na včasné varování. Součástí opatření by mohla být i omezená rotační vojenská přítomnost na souostroví, kterou smlouva z roku 1920 umožňuje, nebo pravidelná cvičení demonstrující schopnost rychlé reakce.
Mohlo by vás zajímat: Nejnovější zjištění odhalují stínovou válku Ruska. Testuje trpělivost Evropy
Sdílet
Nejnovější videa
