Praha - Situace v Sýrii je čím dál dramatičtější, na ulicích denně umírají desítky lidí a konec bojů se zdá být v nedohlednu.
Jen o něco méně hrozivé jsou ale podmínky desítek tisíc syrských uprchlíků v Jordánsku a Iráku, kde se běženci přes snahu hostitelských vlád často ocitají v akutní hmotné nouzi. Aktuálně.cz vám nabízí exkluzivní zpovědi některých z nich.
S uprchlíky přímo v postižených oblastech mluvili pracovníci humanitární organizace Člověk v tísni (ČvT), která se rozhodla uvolnit milion korun a vypsat na pomoc syrským emigrantům veřejnou sbírku.
Z těchto peněz financuje ve spolupráci s partnerskou organizací Noor Al Husein Foundation humanitární pomoc přímo na místě.
Sbírka ČvT pro Sýrii:
Bankovní převod:
- Č. Ú: 92329232/0300
Dárcovská SMS:
- "DMS SYRIE" na číslo: 87777
"Většina utíkajících Syřanů jsou chudí lidé bez vzdělání. Hranice přecházejí zpravidla v noci a ilegálně, většina nikdy v životě neměla pas," řekla Aktuálně.cz koordinátorka blízkovýchodních programů Člověka v tísni Jitka Škovránková.
"Přicházejí s prázdnýma rukama, strachem o svoji budoucnost a o bezpečí těch, kteří se v Sýrii ještě rozhodli zůstat. Syrský režim se mstí. I ze strachu o své bližní se jich stále tak málo oficiálně registruje," popisuje.
Pomůžou jen krajané
Někteří Syřané v exilu byli i přes strach o sebe a své blízké ochotni veřejně promluvit. Jejich svědectví vám teď nabízíme.
Jedním z nich je Ahmed, jenž do iráckého Erbilu přijel před čtyřmi měsíci spolu s dětmi.
Bál se o jejich život. Přímo ve školní třídě je totiž přepadly provládní milice a část jejich spolužáků zavraždily.
"Děti měly ve škole malou demonstraci proti Asadovi, v tom do školy vtrhly jednotky milice Šabíha a začaly terorizovat děti. Někteří ze spolužáků mých dětí byli zabiti," vypráví Ahmed, zatímco jeho dvanáctiletý syn ukazuje, jak ho provládní jednotky bily po nohách.
Boje v Sýrii:
Mezinárodní společenství je podle něj v nátlaku na režim prezidenta Bašára Asada příliš liknavé a humanitární pomoc syrským uprchlíkům nedostatečná.
"Za dobu, co jsme tady, jsme jedinou pomoc dostali od Syřanů, kteří přišli před námi, a krajanů, kteří tady už nějakou dobu žijí," stěžuje si Ahmed.
Mezinárodní organizace sice pracují v utečeneckém táboře v Domizu poblíž irácké hranice s Tureckem a Sýrií, koordinovat pomoc v ostatních oblastech ale nezvládají.
Nebezpečí hrozí i za hranicemi
V Erbilu, jenž má asi 1,5 milionu obyvatel, žije k dnešnímu dni na různých místech přes 300 registrovaných utečeneckých rodin. Jednou z nich je i rodina syrského uprchlíka Radwana. Ta měla velké štěstí - mohla se spolu s další rodinou nastěhovat do čerstvě postaveného, ještě neomítnutého domu.
To proto, že už v Iráku žije rok a půl. Od té doby ale Radman a jeho nejbližší marně čekají, až boje skončí.
"Tehdy (před příchodem do Iráku) jsem zrovna dostal práci v Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Lidé z armády přišli do mého domu a začali mě bít a vydírat. Chtěli, abych s nimi začal spolupracovat. Předtím jsem totiž byl v syrské Národní gardě," vysvětluje.
Radwan vydírání odolal a s rodinou utekl do Iráku.
Domů už se nevrátíme, noví vládci budou ještě horší
Dalším uprchlíkem, který se rozhodl promluvit a jehož výpověď Aktuálně.cz publikuje, je jedenapadesátiletý krejčí Mohammed Ahmed ze syrského města Aleppa, kde právě probíhají nejtužší boje.
Ten si jako nové útočiště vybral Jordánsko, kam jezdil obchodně už od roku 1990. Při poslední návštěvě s sebou vzal pět synů a dvě dcery. Zpátky už se nevrátili.
"Jen nejstarší dvaadvacetiletý syn se před šesti měsíci rozhodl vrátit, protože se obával o zbytek rodiny. Od chvíle, kdy vstoupil do Sýrie, o něm bohužel nikdo neslyšel a nemám tušení, jestli je ještě naživu," říká Ahmed se smutkem v hlase.
I v Jordánsku ale jeho rodina prožívá těžké časy. Ahmed kvůli srdeční chorobě nemůže pracovat, a tak přiměl nejstaršího sedmnáctiletého syna, aby odešel ze školy a nechal se zaměstnat jako automechanik. Jen tak si rodina může dovolit platit náklady na živobytí.
Do Sýrie se už ale Mohammed Ahmed vrátit nehodlá. "Nevěřím, že by do Sýrie mohla přijít změna. Současný režim je špatný a noví vládci budou ještě horší," soudí Syřan.
Za každého uprchlíka musí někdo ručit
Rodina Mohammeda Ahmeda měla velké štěstí. Nově příchozí Syřané totiž ve většině případů končí v jordánském tranzitním táboře ve městě Al Ramtha na severu země.
Dočasné přístřeší naleznou v jednom ze čtyř kolektivních center.
Z nich je pak mohou vykoupit pouze Jordánci, kteří musejí za každého uprchlíka v bance složit finanční záruku, prokázat dostatečnou zásobu pitné vody a podepsat záruční listinu.
Majetnější jordánské rodiny takovou pomoc Syřanům poskytují zdarma, jiné chtějí po uprchlících pozdější splátky. Jinak se ale Syřané z přísně hlídaných a přeplněných záchytných uprchlických táborů nedostanou.
Jména lidí, kteří souhlasili s publikováním svého osudu, byla z bezpečnostních důvodů pozměněna.
