S uprchlickými kvótami měli Češi pravdu, nemůžeme je nařizovat, říká vrcholný německý politik

Ondřej Houska Ondřej Houska
29. 5. 2017 10:03
Zavádět povinné kvóty pro přijímání uprchlíků nemělo smysl, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Hans-Peter Friedrich, bývalý německý ministr vnitra. Každá země by si podle něj měla sama určit, kolik uprchlíků je schopna přijmout. "Podle mě nemá velký smysl, aby tento počet konkrétní zemi nadiktoval Brusel nebo ostatní členské státy. To občané nepochopí," říká Friedrich, který je dnes jedním z místopředsedů poslaneckého klubu Křesťansko-sociální unie Bavorska CSU (sesterská strana CDU kancléřky Angely Merkelové).
Hans-Peter Friedrich a Angela Merkelová.
Hans-Peter Friedrich a Angela Merkelová. | Foto: Reuters

Aktuálně.cz: Řekl byste, že Německo v létě roku 2015 skutečně nemělo jinou možnost než vpustit na své území stovky tisíc migrantů?

Hans-Peter Friedrich: V jeden zářijový den tehdy padlo rozhodnutí vpustit do Německa dva tisíce lidí. A pak už přicházeli další.

Jestli to bylo nevyhnutelné, to nevím. Ale rozhodně se toto rozhodnutí mělo prohlásit za naprosto výjimečné - za něco, co se už nebude opakovat. A ihned jsme se měli vrátit zpět k dublinským pravidlům. Tedy k tomu, že za žadatele o azyl zodpovídá první země Evropské unie, na jejíž území běženci vstoupí. To se nestalo.

Proto jsme jako Křesťansko-sociální unie Bavorska CSU (sesterská strana CDU kancléřky Angely Merkelové) trvali na tom, že je potřeba obnovit hraniční kontroly, což se následně stalo. Teď se už každopádně všichni v CDU i CSU shodují, že se tyto události z let 2015 a 2016 nesmějí opakovat.

Zvládne Německo integrovat všechny uprchlíky, kteří mají nárok na azyl a nebudou vyhoštěni?

Přijmout můžeme jen tolik lidí, kolik jich zvládneme integrovat. To platí pro každou zemi EU.

Když dáme azyl více lidem, než kolik jich zvládneme integrovat, vytvoříme paralelní společnosti. A dojde ke konfliktům, které nebudeme schopni zvládnout.

V devadesátých letech do Německa přišly stovky tisíc lidí ohrožených válkami po rozpadu Jugoslávie a žádné velké problémy nenastaly. Vidíte teď nějaký zásadní rozdíl v tom, že nynější běženci jsou, na rozdíl od tehdejší migrační vlny, v drtivé většině muslimové?

Neposuzoval bych tento problém podle náboženství. Tehdy jsme se neptali, jakou mají ti lidé víru. Byli mezi nimi i muslimové z Kosova nebo z Bosny.

Je ale jasné, že Balkán patří do našeho kulturního okruhu, šlo o evropské země. Zatímco současní uprchlíci v naprosté většině případů pocházejí z cizího kulturního prostředí. Musí se tedy s naší kulturou nejprve seznámit. Proto jich nemůžeme přijímat tolik, ale jen takový počet, jaký zvládneme integrovat.

Z Balkánu jsme jich tehdy mohli přijmout víc. Navíc se řada z nich po skončení války vrátila zpět. U těch současných uprchlíků nemám pocit, že by měli něco takového v úmyslu.

Diktát Bruselu lidé nepřijmou

Říkal jste, že by každá země měla přijmout jen tolik uprchlíků, kolik jich zvládne integrovat. Co si v tomto kontextu myslíte o povinných uprchlických kvótách, které státy EU předloni schválily?

Lidskost nám přikazuje přijímat lidi, kterým hrozí nebezpečí. Každá země se ale musí sama rozhodnout, kolik jich zvládne integrovat. A z toho pak vyplývá i počet těch, které může přijmout.

Podle mě nemá velký smysl, aby tento počet konkrétní zemi nadiktoval Brusel nebo ostatní členské státy. To občané nepochopí.

Jste tedy na straně Česka a dalších zemí středoevropské visegrádské čtyřky, které jsou tvrdě proti kvótám?

Jak jsem řekl, měli bychom si být vědomi své lidské a křesťanské povinnosti. Zároveň ale mám velké pochopení pro to, když země Visegrádu říkají, že si chtějí samy určit, kolik uprchlíků přijmou. Tento postoj bychom měli akceptovat. V Evropě bychom se měli na řešení problémů vždy dohodnout.

Česká vláda byla ochotná dobrovolně přijmout celkem velké množství uprchlíků, ale třeba Slovensko tvrdilo, že nepřijme nikoho. Jak je v takovém případě možné se dohodnout?

Takové Maďarsko zažilo velkou uprchlickou vlnu a nedivím se jim, když říkají, že jich už víc přijmout nemůžou.

Situace na Slovensku je jiná. Nejsem přesně schopen posoudit důvody. Každopádně by ale Evropa neměla Slovensku předepisovat, jaké jsou jeho morální povinnosti.

Podporujete různé návrhy, aby země, které odmítají přijímat uprchlíky, dostaly méně peněz z evropských fondů?

Řeknu to takto: ti, kteří uprchlíky přijímají, by měli dostat pomoc. Nevidím důvody pro zavádění sankcí proti těm, kteří to odmítají.

Pomáhat musíme v Africe, ne tady

Co se má stát s lidmi, kteří skutečně potřebují pomoc? Může jim Evropa říct "už jsme přijali dost jiných a vás už nevezmeme"?

Určitě existuje hranice pro to, kolik lidí můžeme v Evropě přijmout. Nemůže k nám přijít 10 milionů Afričanů. Musíme jim pomáhat - jenže ne tady v Evropě, ale u nich v Africe.

Jak jim můžeme zabránit v tom, aby sem přišli?

Musíme důkladně uzavřít vnější evropské hranice. Lodě s migranty ve Středomoří nemůžeme odtahovat do Itálie, ale zpět do Afriky.

Potřebujeme taky zahájit diplomatickou ofenzívu vůči zemím, odkud migranti pocházejí, i vůči zemím, přes které jdou do Evropy. A dohodnout se s nimi na následujícím: pokud chcete naši rozvojovou pomoc, musíte u sebe běžence zadržet.

A my zase musíme důsledně vracet zpět ty migranty, kterým u nás nedáme azyl.

Cesta do Evropy stála Syřana Muhammada 1200 dolarů. Spolupracovník Aktuálně.cz Michal Pavlásek ho loni potkal v Makedonii. Chtěl jediné: do Německa. | Video: Michal Pavlásek
 

Právě se děje

Další zprávy