reklama
 
 

Karel Randák: S terorem se musíme naučit žít jako Izraelci. Politici o bezpečnosti jen žvaní

18. 11. 2015 6:56
"Zahynout budou muset další stovky a možná tisíce lidí, aby politici začali brát hrozbu terorismu konečně vážně. A přestali třeba - jako ti čeští - diskreditovat vlastní zpravodajské služby," říká v exkluzivním rozhovoru pro Aktuálně.cz bývalý ředitel české zahraniční rozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) Karel Randák.

Aktuálně.cz: Možná se shodneme, že vedle piety vůči obětem útoků islamistů v Paříži je důležité diskutovat o příčinách podobných šílených akcí. Vy jste se jako ředitel české zahraniční rozvědky věnoval i terorismu. Jaké jsou tedy podle vás příčiny pátečního koordinovaného útoku?

Karel Randák: Je to, s prominutím, stále na jedno brdo. Politici či různi "experti" rádi mluví o selhání zpravodajských služeb, které podle nich terorismu nevěnují dostatečnou pozornost. Většinou tomu tak ale není. Problém je úplně jinde.

A.cz: Kde tedy?

Žádný stát na světě, ani absolutní diktatura, není schopen vybudovat stoprocentně bezpečný systém, který by podobným teroristickým útokům zabránil. Nebylo to možné ani v bývalém Sovětském svazu či Německé demokratické republice, a to byly hodně tvrdé totalitní režimy. Aby se však zpravodajským službám dařilo útoky teroristů alespoň minimalizovat, tak se neobejdou bez všeobecné společenské podpory, pravomocí, slušného rozpočtu, kvalitních odborníků a moderního technického zázemí. Ale i štěstí, jakkoliv pitomě to asi zní. Bez špetky štěstí - stále platí, že štěstí přeje připraveným - se zkrátka zpravodajci neobejdou.

A.cz: Jak jsou na tom vlastně české zpravodajské služby? Například s kvalitními odborníky - experty na arabský svět, které jste zmínil?

Určitě se nemůžeme srovnávat s Brity či Němci. Už když se podíváte na barák BND, tedy Spolkové zpravodajské služby Německa, který postavili za několik miliard eur, tak vám dojde, kde asi osmdesátimilionové Německo v tomto směru - oproti desetimilionovému Česku - je.

Ale k věci, české zpravodajské služby na tom nejsou podle mých zkušeností optimálně. Schází jim například právě kvalifikovaní odborníci, a tím neříkám, že tam nejsou. Je jich ale málo.

A.cz: Čím to? Nedokážeme je zaplatit?

Příčina je jinde. Pověst bezpečnostních složek - snad s výjimkou armády - není v Česku valná. A zpravodajci? Převládá názor, že jsou to fízlové, kteří jen odposlouchávají a špiclují. Toto "renomé" jim zrovna nepřihrává moc zájemců o práci, natož třeba špičkové studenty arabistiky.

Nagygate? Pohroma pro špióny

A.cz: A vy se jim divíte?

Asi tuším, na co narážíte. Pokud myslíte na aféru Nagygate, tak máte pravdu. To byla katastrofa. Pověsti zpravodajských služeb hodně uškodila. Zejména lavina obviňování politiků, kdo na koho zpravodajskou službu nasazuje a že zvláštní služby jsou jen hříčkou lidí v čele vnitra, obrany či zahraničí. Proč by tedy schopný student orientalistiky měl do podobného prostředí vstupovat? Nekritizujme tedy civilní kontrarozvědku, zahraniční či tu vojenskou rozvědku, nýbrž politiky za to, jak s nimi zacházejí, mluví o nich a řídí je, či spíše neřídí.

Podívejte se třeba i na nedávnou policejní olomouckou kauzu a dohady kolem čistoty a zneužívání Generální inspekce bezpečnostních sborů, která by měla zpravodajce kontrolovat. Ani to nepřispívá k dobré pověsti bezpečnostních složek. Schopní lidé se do nich nehrnou.

A.cz: Nechápu ještě jednu věc. Belgický premiér po teroru v Paříži jako by prozřel a mluví o vyčistění bruselské čtvrti Molenbeek, odkud pocházejí ti, kteří v Paříži vraždili. Že prý teď platíme za chyby z minulosti. A zrovna tak i další evropští politici, české nevyjímaje, "objevují" najednou, že je nutné posílit zpravodajské služby, výměnu jejich informací a navýšit rozpočty. V Lyonu jsou dokonce zabavovány raketomety. Co jim ale až dosud bránilo, aby konali? To si snad dělají z lidí legraci?

Nastínil jste přesný obrázek toho, jak se mnozí politici staví k bezpečnosti země. Většina z nich jen žvaní. Vědí ale, že teď to chce veřejnost slyšet, a tak o tom kecají. Omlouvám se, ale jiná slova to nevystihují.

Až ale emoce z té pařížské hrůzy opadnou, tak jim najednou dojde, a nebylo by to poprvé, že se jim plnění dnešních slibů nehodí do krámu. A že jim třeba vadí zvýšení pravomocí zpravodajců, které teď skloňují ve všech pádech. Najednou se ukáže, že peníze je nutné dát někam jinam, jakkoliv třeba užitečně. Nic nám přece nehrozí. Jenomže až ta hrozba znovu udeří, bude opět pozdě. Zeptejte se třeba Komerční banky, proč investuje tak ohromné částky do své bezpečnosti i přesto, že ji už léta nikdo nevyloupil. Řeknou vám, že se to přece vyplatí a že je právě proto nikdo nevyloupil. Avšak politici? To už je jiná liga. Ti takhle strategicky myslí jen málokdy.

A.cz: A čtvrť Molenbeek?

Samozřejmě že mohla být vyčištěná od extremistů už dávno. Nejpozději když islamisté letos v lednu vystříleli v Paříži redakci Charlie Hebdo.

BIS si musí brát úvěry! To je česká realita

A.cz: Zpravodajské služby jsou tedy bez podpory politiků k ničemu?

Přesně tak. Na všech možných přednáškách připomínám, že za bezpečnostní systém vždy odpovídají politici. Ti ho totiž schvalují. A když ten systém selže, tak tu odpovědnost musí nést opět jen oni, protože schválili možná paskvil. Volejme tedy po útocích teroristů k odpovědnosti politiky, a ne zvláštní služby. Jenomže to je právě to, co si politici většinou vůbec nepřipouštějí. Vždy se vymluví na selhání zpravodajských služeb, což byl i případ útoků na Charlie Hebdo.

Vezměme si třeba premiéra Sobotku, který teď hovoří o zlepšení práce zvláštních služeb. Jako ředitel zahraniční rozvědky jsem ho zažil na postu ministra financí, kdy jsme marně žádali o navýšení rozpočtu. BIS si tenkrát dokonce musela brát úvěry na nákup důležitého zařízení. Tohle je česká realita. Když jste se tedy v úvodu ptal na příčiny šílených útoků islamistů v Paříži, tak toto je jedna z hlavních.

A.cz: Cožpak musí vždy zahynout stovky lidí, abychom začali něco podnikat proti hrozbám, o nichž - jak vy říkáte - dosud jen žvaníme? Jen připomenu slova předsedy Vojenského výboru NATO, který ještě jako šéf českého generálního štábu "poděkoval" ruskému prezidentu Putinovi za okupaci Krymu, protože až poté přestali čeští politici škrtat v obranném rozpočtu.

Na to mám jedinou odpověď. Ano, musí vždy zahynout stovky či jako 11. září 2001 tisíce lidí, aby se politici rozhýbali. Až na výjimky je i pod vlivem pařížské tragédie považuji za panáky.

Naše západní civilizace umí docela dobře něco rozvrtat. Umíme vlítnout do Iráku a porazit diktátora Saddáma Husajna, zlikvidovat jeho šílené a zločinné syny. Stalo se. A stejně tak by pro nás nebyl problém smést z povrchu zemského Islámský stát. Jenomže nastolit poté v těchto zemích normální život? To už prostě neumíme.

Američany považuji za nejbližší spojence, avšak to, jak dnes vypadá Irák, je z velké míry jejich dílo. Rozehnali třeba Republikánskou gardu, protože tak to je přece nejlepší. Avšak to, co je nejlepší pro Američany - anebo si oni myslí, že je pro ně nejlepší -, nebývá vždy nejlepší pro ty druhé. V tomto případě pro Iráčany. Kde jsou dnes velmi zkušení velitelé Republikánské gardy? V čele jednotek Islámského státu. Argumenty, že Irák je sice klanová, a tudíž rozdělená společnost, kde ovšem velkou vážnost měli vždy vojáci, Američané odmítali. Neuspěly tedy ani pokusy, aby se právě vlivní vojáci stali správci iráckých provincií, protože vojáci byli přece v Saddámově straně Baas. Takže každého takového vymetli. Přitom právě tito vojáci prošli strašlivým irácko-íránským konfliktem. Jejich zkušenosti jsou k nezaplacení. V čele Iráku se tak ocitli lidé bez zkušeností, schopností a představ, jak řídit stát. Výsledek vidíme: třetinu Iráku ovládají islamisté.

A podobných tragických chyb se dopouštíme opakovaně.

Vzpomínka na Breivika

A.cz: Jak si ale vysvětlit, že generace, která se narodila ve Francii, Belgii či Británii, vraždí spoluobčany ve jménu islámu, odchází bojovat na Blízký východ a na smrt nenávidí svou "vlast"? Stojí za tím frustrace, ztráta životních ideálů, neexistence inspirativních politiků, jako byli Churchill, de Gaulle, Masaryk či Havel? A naopak existence těch průměrných a slabých?

Jde o frustraci z každodenního života v uzavřených ghettech, kam už se běloch neodváží. Frustraci i z toho, že tito lidé nevidí a nemají třeba ve Francii žádnou perspektivu. Politici se o ně zajímají, jen když zapalují auta a převracejí je, aby na ně poslali speciální jednotky. Jinak pro ně neexistují. Ať si tedy živoří, jak chtějí.

O významu silných a charismatických politiků jsme už mluvili. Já alespoň žádného široko daleko nevidím. Víte, na koho jsem si v těchto dnech vzpomněl?

A.cz: To tedy netuším.

Na neonacistu Anderse Breivika. Tento masový vrah, který před čtyřmi lety v Norsku chladnokrevně postřílel desítky studentů, musí teď být podle mě na koni kvůli jeho hlásání o čistotě rasy. Nejspíše si říká: vidíte, já jsem vás varoval a měl jsem pravdu. I to mohou být důsledky tragédie v Paříži.

A.cz: Od politiků teď slyšíme samá ujištění a doporučení. Co byste jim naopak vzkázal vy?

Začněte konečně normálně fungovat jako bezpečnostní komunita. Zapomeňte na osobní, kompetenční či stranické spory a začněte normálně spolupracovat - alespoň pokud jde o bezpečnost této země - a přestaňte diskreditovat české zpravodajské služby. Jen tak můžeme alespoň v Česku minimalizovat rizika teroru, jakého jsme byli svědky v Paříži. Teror se totiž už dávno stal součástí dnešního světa a nám nezbývá nic jiného, než se s ním naučit žít. Tak jako Izraelci, kteří s ním žijí už přes půl století.

autor: Jan Gazdík | 18. 11. 2015 6:56

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama