S lovci mamutů bychom se domluvili, tvrdí britští vědci

Roman Gazdík
28. 2. 2009 11:15
Tým z univerzity v Readingu údajně identifikoval nejstarší anglická slova
Foto: Ludvík Hradilek

Reading - Pokud by se cestovatelé v čase chtěli základním způsobem dorozumět s našimi předky v době kamenné, bylo by to možné. Podle britského vědce Marka Pagela by šlo dokonce vytvořit jakýsi minislovník pro přesně určená data v naší pravěké minulosti.

„Pokud by cestovatel v čase chtěl cestovat zpět do specifického data, pravděpodobně bychom mohli vytvořit malý slovník moderních slov, která by zřejmě v té době zněla podobně," řekl Pagel britskému deníku The Times. „Nebyli byste schopni diskutovat o ničem příliš komplikovaném, ale mělo by to stačit, abyste se vyhnuli nesnázím."

Já, my, kdo

Základem výzkumu skupiny vědců, kterou Pagel z univerzity v Readingu vede, jsou počítačové simulace toho, jak se slova v angličtině a jí příbuzných jazycích měnila.

Foto: Ludvík Hradilek

Mezi nejstarší anglická slova lze podle nich počítat například „I" (já), „we" (my), „two" (dva), „three" (tři) nebo „who" (kdo). A právě těmto výrazům by měli údajně v základě rozumět i naši předkové z doby ledové.

Naproti tomu problémy by byly s adjektivy, které stárnou mnohem rychleji. Podle Pagela se podstatná jména vyvíjejí pomaleji než slovesa a slovesa pomaleji než přídavná jména. Čím častěji se slovo používá, tím odolnější vůči zubu času.

„Ano, nejstaršími výrazy jsou ve všech jazycích slova, bez kterých se společnost neobejde, například otec, matka, označení osoby partnera, les," řekla Aktuálně.cz. PhDr. Miloslava Vajdlová z oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk České Akademie věd.

Dvacet tisíc let staré

Pomocí počítačové simulace je dle Pagela také možné předpovědět, která slova brzy zmizí. Má jít zejména o ta, kde již dnes existují značné rozdíly mezi angličtinou a například němčinou, která je jí blízce příbuzná.

Foto: Ludvík Hradilek

Pagel komparoval vývoj slov v rodině indoevropských jazyků a zjistil, že některá z nich jsou přes deset tisíc let stará, tedy starší než mezi vědci obecně předpokládaná praindoevropština. Například „I" (já) podle něj dosahuje stáří až dvaceti tisíc let.

Podle Vajdlové však nejsou závěry britského týmu zas tak překvapivé.

„Nemyslím si, že by šlo (slovníček pro komunikaci s pravěkými lovci - pozn. red.) o něco nového, k tomu došli vědci zabývající se indoevropskými jazyky už dříve, jen to neformulovali takto odvážně," myslí si.

 

Právě se děje

Další zprávy