Brusel (Od spolupracovnice Aktuálně.cz) - V bruselských kuloárech a hospodách od soboty zaznívají nejčastěji dvě jména: Lisabonská smlouva a Václav Klaus.
Evropská unie po kladném irském referendu horečně řeší základní otázku, a to sice jak donutit jednoho Evropana sedícího na Pražském hradě, aby nejpozději do konce roku podepsal dokument, kterému sám nevěří.
Strategie pro několik dalších týdnů je jasná: na Václava Klause zatím příliš netlačit a nezastrašovat tím celou zemi. To by nevypadalo dobře. Zároveň ale českou hlavu státu úplně izolovat. Vytvořit image prezidenta, který ignoruje vůli parlamentu, ohrožuje postavení vlastního státu v Evropě, a popohnat tak proti němu veřejné mínění české veřejnosti.
"Klaus teď nemusí nic dělat, jen čekat na Ústavní soud. Jakýkoli větší nátlak a vyhrožování by vypadal, že nerespektujeme demokratický proces, proto se ho chceme nyní vyvarovat," říká diplomatický zdroj blízký vedení Evropské komise.
Brusel není velkým příznivcem ani zvažovaných nátlakových postupů jako osekat Klausovi rozpočet nebo ho pohnat k soudu. To by podle zdejších názorů celý proces jen zbrzdilo.
To ale neznamená, že Unie čeká se založenýma rukama. Už několik týdnů běží aktivní snaha vytvořit obraz osamoceného Klause na jedné straně a na straně druhé "zbytek" celé Evropy včetně jeho vlastní země. "Jde o to, aby celá politická scéna držela v tomto za jeden provaz, aby byl úplně sám, a to se podařilo. I ODS vyzvala k dokončení ratifikace a říká, že jeho podpis je formalita," dodává zdroj.
Klaus je nepředvídatelný, zní Bruselem. Přesto čím dál více sílí víra, že právě politický tlak uvnitř jeho vlastní země bude tak silný, že Ústavní soud urychleně vyřkne své stanovisko a prezident nakonec Lisabonskou smlouvu podepíše.
Otázkou není jestli, ale kdy. Koncem října skončí mandát stávající Evropské komise a její předseda José Manuel Barroso potřebuje vědět, podle jakého klíče ji sestavit. Prvního ledna 2010 by pak měla reforma fungování celé Unie vstoupit v platnost.
Ke Klausovi přes Fischera
S Klausem o osudu Lisabonské smlouvy v poslední době nikdo z hlavních představitelů Unie nemluvil. Barroso s českým prezidentem debatoval naposledy v květnu, kdy spolu cestovali na Sibiř a do Jižní Koreje. Současný předseda Evropské rady, švédský premiér Fredrik Reinfeld v sobotu řekl, že se pokusil Klause kontaktovat, ale nepodařilo se mu to.
Podle diplomatů ale Unie nyní nevyjednává s Klausem, ale s českou vládou. "Český prezident by se měl zhostit své role, není vlastně o čem s ním vyjednávat," řekl diplomat blízký švédskému předsednictví.
Barroso a Reinfeld, aby zjistili, co se v České republice nyní vůbec děje, pozvali na tuto středu do Bruselu premiéra Jana Fischera. Otázky jsou jasné. "Chceme vědět, do kdy by mohl Ústavní soud projednat senátorskou stížnost. A do kdy by mohl Klaus podepsat," říká bruselský diplomatický zdroj.
Do celkové strategie zapadá i hrozba, že Česko přijde o komisaře. Jde ale jen o strašení. Bez platné Lisabonské smlouvy se bude muset stávající počet zredukovat minimálně o jednoho člena. Podle zákulisních zdrojů nepřipadá v úvahu, aby byli Češi takto okatě potrestání.
Spekuluje se dokonce o tom, že by naopak Česko mohlo dostat lepší portfolio, třeba energetiku, pokud se podaří Klause včas donutit k podpisu. Podle dostupných náznaků z komise půjde spíše o středně důležitou oblast typu doprava.
| Jiří Pehe: Komické střípky z irského fiaska českých euroskeptiků | |
| Alexander Tomský: Otevřený dopis Václavu Klausovi. Vydržte, nepodepisujte. | |
| Pavel Svoboda: Husité, anebo Švejkové evropské integrace? |
"Není pravděpodobné, že by Češi nebo kdokoli jiný přišel o komisaře. I kdyby nakonec musela být komise redukována. Podle neoficiálního návrhu kolujícího Bruselem by to muselo být na základě konsensu všech členských zemí, a tedy i Česka," říká bruselský politolog Piotr Kaczynski.
A i kdyby jedna země o komisaře nakonec kvůli zdržení smlouvy přišla, náležel by jí post vysokého představitele pro zahraniční záležitosti, kterým je nyní Javier Solana.
Po dlouhých měsících čekání na irské referendum vstoupila Unie netrpělivě do fáze prozatím skrytých činů. Bez ohledu na Klausovo "lavírování" Barroso rozjede jednání o personálním složení nové komise, povedou se debaty o osazení nových postů. Horkým tématem zejména pro britská média bude nevyslovená kandidatura Tonyho Blaira na novou funkci evropského prezidenta.
Bez Klausova podpisu jsou ale tyto debaty bezpředmětné. Proto oči celé Evropy visí na talárech ústavních soudců a plnicím peru českého prezidenta.
