Phnompenh (od naší zpravodajky) - Mezi porodními asistentkami ve světlých pláštích pobíhají bosé děti. Jejich matky vysedávají ve stínu na plastových židličkách a v ruce mají mobily. Před pár dny jim na ně přišla zpráva, že mají přijít na zdravotní prohlídku.
Ve venkovském zdravotním středisku je přijímá šestadvacetiletá Sarah, která na první pohled upoutá pozornost svým - v Kambodži nezvyklým - blonďatým copem. Ve zdravotním středisku pro těhotné ženy a matky s dětmi pomáhá bojovat proti mýtům o zdraví a nebezpečným pověrám. Pochází ze Seattlu a v Kambodži žije jen rok a půl, přesto s pacientkami mluví plynně khmersky.
"Asi nejhorší je zvyk podpálit oheň pod postelí ženy, která právě porodila," začne hned tím nejhorším.
Místní porodní asistentky, které tvoří personál malého střediska v centrální oblasti Kampong Tralach, nejprve kroutí hlavami, že něco takového se už neděje.
Je zřejmé, že je pro ně těžké realitu před cizinci připustit. Ani ženy samy o tom moc nemluví. Pro Sarah je pak o to těžší s nebezpečnými zvyky bojovat.
Oheň tělo očistí
Že životu nebezpečné zvyky jsou v Kambodži časté, ženy nakonec připouští. Potvrzuje to i mladá matka Karim, která centrum navštěvuje.
Na klíně se jí houpe malá dcerka. "Je mnohem zdravější než moje první dítě. I já jsem zdravější," vypráví. Na svůj první porod doma ale vzpomínat nechce, stejně jako na osud prvního dítěte. Zvyk podpalování ohněm totiž sama zažila.
Oheň většinou založí matka rodičky. Věří se, že porodem žena přijde o energii a tělesné teplo. Při "obřadu" se stává, že se matka nadýchá zplodin, dítě může vyváznout s popáleninami. Nehledě na to, že hrozí propuknutí požáru.
"Některé ženy, které do střediska chodí, této tradici stále věří. Přijdou navlečené snad ve všem oblečení, co doma najdou, balí se do šátků, mají i rukavice - hlavně aby byly v teple. Dokonce i v tomhle tropickém počasí," popisuje Sarah.
Ženy při porodu nevydají ani hlásku
Do zdravotního centra v Kampong Tralach v centrální Kambodži, kde Sarah jako dobrovolnice Mírových sborů pracuje, od ledna do září přišlo porodit už na 200 žen.
V jediném porodním pokoji, který tu je, se dveře netrhnou. Každý den tu porodí zhruba dvě ženy.
"Je tu jeden obrovský rozdíl, který mě zaujal hned na začátku. Ženy v Kambodži při porodu nikdy nekřičí. Je to neuvěřitelné, ale nevydají ani hlásku," říká s úžasem Sarah.
A rozhodně to není díky práškům na tlumení bolesti. Ty tady na kambodžském venkově nejsou k dostání. "Nejspíš je to tím, že ženy tady obecně nemají prostor pro nějaké citové nebo emoční výlevy. Jsou hodně tiché, skromné, jsou takové i při porodu, nedovolily by si ani plakat. Styděly by se," pokouší se o vysvětlení.
Porodem ale práce místních zdravotníků nekončí. Pověrám podléhá i výchova dítěte, která bývá v rukou babiček. Naprostá většina žen v této provincii pracuje v místních textilkách a do práce se vracejí už tři měsíce po porodu.
Děti, o které se stará babička, tak přicházejí o přísun mateřského mléka.
Rýže je všechno, co potřebuješ
UNICEF odhaduje, že jedno ze tří dětských úmrtí v Kambodži má na svědomí podvýživa.
Proto na verandě střediska visí velký proutěný koš připevněný na váhu, do kterého matky pokládají své děti hned po příchodu.
Dětská podvýživa v Kambodži není vždy způsobena jen chudobou. I v tomto případě fungují pověry, kterými se místní řídí.
"Jsou rodiny, které si jednoduše nemůžou dovolit nic jiného než rýži," připouští Sarah.
"Ale také existují lidé, kteří se odvolávají na tradice, podle kterých je rýže vším. 'Rýže je život, rýže je všechno co potřebuješ, abys byl silný a plný energie,' říkají. A mají pocit, že když i ročním dětem dávají jen rýži, stačí to. Ze stejného důvodu třeba ženy po porodu jedí jenom sušené jídlo, žádné čerstvé," doplňuje.
Vymýtit takové pověry není vůbec jednoduché. Obzvláště pro Američanku, která na první pohled v místních lidech nevzbuzuje příliš důvěry.
Spolu s personálem většinu času bojují s babičkami, které mají chod domácnosti a výchovu dětí pod palcem.
Moderními technologiemi proti nevzdělanosti
Podobná zdravotnická centra představují pro obyvatele kambodžského venkova jediný přístup k lékařské péči. Jsou dotována státem, díky čemuž mají zásoby základních léků. Jejich fungování ale podporuje i česká organizace Člověk v tísni a Česká rozvojová agentura. Díky české pomoci se do boje proti pověrám zapojily moderní technologie.
Zdraví i životy těhotných žen nebo novorozenců může zachránit i mobilní telefon, který má v Kambodži doma téměř každý.
Stačí, aby se jeho majitelka přihlásila do systému bezplatných hlasových zpráv. Zdravotníci a lékaři namluvili krátké vzkazy s radami, které jsou bezplatně odesílány na registrovaná telefonní čísla.
Radí, jak uvařit nutričně hodnotný pokrm, připomínají, kdy jít na preventivní prohlídku, a vyvracejí pověry.
Vzkazy obsahují rady o péči o matku během těhotenství i později o dítě do věku dvou let. Jedna uživatelka v tomto období obdrží zhruba 250 zpráv.
Boj proti pověrám není jednoduchý. "Je to dlouhodobá práce, snažit se změnit něčí chování a zvyky. Člověk musí být opravdu trpělivý," povzdychne si Sarah.
Cestu podpořila Evropská unie v rámci projektu Media4Development.
