Ruský růst je lež. Satelity odhalily šokující pravdu o Putinově ekonomice

Kreml se snaží světu namluvit, že ruská ekonomika pod tlakem sankcí vzkvétá. Je to ale jen Potěmkinova vesnice. Švédská ministryně zahraničí Maria Stenegardová v textu pro The New York Times tvrdí, že oficiální statistiky Moskvy jsou jedna velká lež. Ruské hospodářství je ve skutečnosti extrémně křehké a Západ nesmí naskočit na Putinovu hru o vlastní neporazitelnosti.

Švédská vláda si nechala vypracovat studie od předních ekonomů a tajných služeb, které odhalily šokující realitu schovanou za moskevskými čísly. Zatímco Kreml tvrdí, že ruská ekonomika mezi lety 2020 a 2024 vzrostla o 13 procent, realita je opačná.

Analytici použili metodu měření intenzity nočního osvětlení z družicových snímků – což je uznávaný způsob, jak zjistit skutečnou ekonomickou aktivitu v zemích, v nichž se falšují hospodářská data. Výsledek? Ruské hospodářství se ve stejném období naopak o osm procent propadlo.

Podobně Moskva čaruje s inflací. V roce 2024 sice oficiálně přiznávala zhruba desetiprocentní růst cen, jenže ruská centrální banka zároveň vyhnala základní úrokovou sazbu na 21 procent. Švédská vojenská rozvědka potvrzuje, že reálná inflace je mnohem vyšší, což drasticky snižuje kupní sílu Rusů i reálné kapacity pro financování armády.

Švédská šéfdiplomatka Stenegardová připomíná, že mezinárodní sankce už od začátku invaze stály ruskou ekonomiku nejméně 450 miliard dolarů. Ruské příjmy z energetiky byly na začátku roku 2026 o polovinu nižší než v předchozím roce.

Rusku sice pomohl konflikt v Íránu a uzavření Hormuzského průlivu, což vyhnalo ceny ropy nahoru, ale švédské tajné služby odhadují, že k zásadnímu obratu by Kreml potřeboval udržet cenu ruské ropy Urals nad sto dolary za barel po celý zbytek roku. To se ale nedaří, a navíc ruská energetika čelí úspěšným ukrajinským úderům.

Nervozita podle ministryně přitom bublá i mezi ruskými elitami. Samotný Putin musel veřejně přiznat slabiny a nařídil úředníkům okamžitou nápravu. Prokremelský think-tank, který řídí bratr ruského ministra obrany, nedávno varoval před hrozbou systémové bankovní krize. Prognóza hospodářského růstu Ruska pro rok 2026 byla i přes zvýšení zisků z ropy snížena na pouhých 0,4 procenta HDP.

Tento ekonomický marasmus navíc přímo souvisí s patem na frontě. Ruský postup se téměř zastavil a lidské ztráty jsou katastrofální. Od začátku invaze Rusko přišlo o 1,2 milionu vojáků (mrtvých a zraněných), přičemž v roce 2025 ztráty dosahovaly šíleného průměru 35 tisíc mužů měsíčně. Verbování nových rekrutů je pro Kreml stále dražší a komplikovanější.

Naopak Ukrajina je dnes v silnější pozici než dříve. Zintenzivnila spolupráci se západními zbrojovkami na vývoji zcela nových typů zbraní a Evropská unie v dubnu schválila obří půjčku ve výši 90 miliard eur, která spolehlivě pokryje finanční potřeby Kyjeva pro roky 2026 a 2027. Zároveň prošel již 20. balík protiruských sankcí.

Podle švédské ministryně to ale nestačí. Západ teď musí přitvrdit a přejít od polovičatých cenových stropů na ruskou ropu k totálnímu embargu. Švédsko proto tlačí na EU a státy skupiny G7, aby zavedly absolutní zákaz poskytování námořních služeb – tedy pojištění, financování a přístupu do přístavů – pro jakékoliv lodě, které opouštějí ruské přístavy s nákladem ropy, plynu nebo uhlí.

Ruská ekonomika je nominálně sotva větší než ekonomika státu New York a menší než Texas. Většina aktiv z ruského rezervního fondu – tedy finanční rezervy na horší časy – už byla „propálena“ ve válce. Další tlak je proto jedinou cestou, jak Putina donutit k reálným mírovým rozhovorům. „Jeho touhu ovládnout Ukrajinu Západ nezmění, ale může zařídit, aby pro něj byla cena za tuto agresi neúnosná,“ uzavírá ministryně.