Reklama
Reklama

Rusko trpí „toxickým morem“ lhaní. Expert vysvětluje, čeho se Putin bojí

Odchod Oleksandra Syrského a nástup Mychajla Drapatého vypovídá o stavu ukrajinských sil i o tom, kam se válka s Ruskem posouvá. Expert na mezinárodní bezpečnost Michal Smetana v pořadu Spotlight vysvětluje, proč mohla být výměna vrchního velitele ukrajinské armády racionální volbou, jakou roli hrály protesty a proč je pro Kyjev důležitá generační obměna. Přinášíme přepis celého rozhovoru.

Tento snímek zachycuje cvičení ruských ozbrojených sil zaměřené na bojové zkušenosti z fronty, kterého se účastnil náměstek ministra obrany Junus-bek Jevkuro. 23. července 2026.
Tento snímek zachycuje cvičení ruských ozbrojených sil zaměřené na bojové zkušenosti z fronty, kterého se účastnil náměstek ministra obrany Junus-bek Jevkuro. 23. července 2026.Foto: Ministerstvo obrany Ruské federace
Reklama

Co odchod Oleksandra Syrského a jeho náhrada Mychajlem Drapatým vlastně říká o současném stavu ukrajinské armády a o vztahu politického a vojenského vedení?

Možná to také něco říká o ukrajinské společnosti; protesty veřejnosti určitě hrály roli v tom, jak se prezident Zelenskyj rozhodoval. Vedle toho to poukazuje na konflikt, který se odehrával v posledních šesti měsících mezi ministrem obrany a hlavním velitelem ukrajinských ozbrojených sil.

Ukazuje to, že se válka dostává do další fáze, kdy nevidíme jasný konec a ukrajinská společnost počítá s tím, že konflikt může být ještě dlouhý a bolestivý. Změna se řeší i v kontextu aplikace nových technologií a dronových prostředků a také potřeby generační výměny a větší důvěry směrem k velení.

To je klíčové pro armádu, která čelí nedostatku lidské síly; vojáci musí věřit, že vedení je kompetentní, není zkorumpované a bude s nimi zacházet nejlepším možným způsobem. V tomto kontextu se volba generála Drapatého, který má důvěru důstojníků, zdá být velmi dobrou volbou, která může přinést pozitivní svěží vítr.

Čím si vysvětlujete to, že jej prezident Zelenskyj nakonec jmenoval do funkce? Vy jste už naznačil, že to může souviset s protesty, ale předpokládám, že to asi nebude jediný faktor, který o tom rozhodl.

Není to určitě jediný faktor, je to pravděpodobně tlak, který prezident cítil a který pro něj politicky v tuto chvíli nebyl příjemný. Musel pod určitým tlakem revidovat svá rozhodnutí, což je jeden z klíčových politických momentů této války. Rozhodnutí vyměnit velitele bylo v tuto chvíli racionální volbou.

Reklama
Reklama

Vojáci, se kterými jsem mluvil, si generála Drapatého pochvalovali…

Zároveň bychom ale neměli říkat, že generál Syrskyj byl nekompetentní. Je to člověk s obrovskými zkušenostmi a zásluhami na obraně Kyjeva i na úspěšné charkovské ofenzivě v roce 2022.

Na druhou stranu s sebou nesl dědictví sovětských časů a styl velení, který nebyl tolik pružný, byl orientovaný na mikromanagement a postrádal důvěru vojáků. Méně bral ohledy na životy jednotlivců a činil kontroverzní rozhodnutí o bránění pozic, které měly politický význam, ale vojensky nedávaly smysl.

Kvůli tomu se mu občas přezdívalo „řezník“…

Jeho dědictví je smíšené, ale rozhodnutí vyměnit velitele bylo v tuto chvíli správné a generál Drapatý se zdá jako skvělá volba s modernějším pohledem na vedení války.

Michal Smetana

  • český politolog a vysokoškolský učitel

  • specializuje se na bezpečnostní studia a mezinárodní vztahy, konkrétně oblasti, jako je politická psychologie, problematika chemických a jaderných zbraní či teorie odstrašování

  • působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, je ředitelem Centra pro výzkum míru v Praze (PRCP)

Michal Smetana.
Michal Smetana.Foto: Aktuálně.cz – Tým Spotlight

Moderní generálové vs. sovětská tradice

Má podle vás Ukrajina dostatek moderních velitelů jeho (Drapatého) typu? Nebo tam pořád převládá ta Syrského generace?

Určitě je to mix. Problematickým bodem bylo, že funkce velitele je do určité míry politická, a existovala kritika, že Syrskyj kolem sebe buduje kliku velitelů, u nichž byla loajalita důležitějším parametrem než odbornost. Tato změna může v tomto ohledu pomoci.

Reklama
Reklama

Když mluvíme o moderních a sovětských generálech v kontextu války na Ukrajině, tak jak je to vlastně u té druhé válčící strany? Protože v Rusku se také občas mluví o tom, že tamní generálové jedou sovětskou doktrínu, ale že se zároveň dokážou docela dobře přizpůsobovat, učit se využívat moderní technologie.

Obě teze jsou do určité míry platné. Sovětské dědictví je v ruské armádě ještě silnější a flexibilita nižší, což si Rusko může dovolit díky spoléhání se na masu a větší lidský potenciál. Ukrajina je k přizpůsobování mnohem více tlačena.

Rusko se projevuje „toxickým morem“ lhaní a nepravdivého reportování o situaci na frontě, protože komandéři mají motivaci realitu přikrášlovat. Zároveň je ale chyba vidět ruskou armádu jako zcela nekompetentní; mají silnou schopnost adaptace.

Rusové se často adaptují až po tvrdé lekci, ale dokázali se poučit například z nasazení systémů HIMARS, jejichž efektivita v čase klesla. Dalším příkladem je využívání dronů s optickými kabely k obcházení elektronického boje.

FILE PHOTO: Ukraine's Defence Minister Fedorov and Sweden's Defence Minister Jonson hold a press conference in Stockholm
Odvolaný ukrajinský ministr obrany Mychajlo FedorovFoto: Reuters – Fredrik Sandberg/TT

Když mluvíme obecně o té generační výměně, tak spolu se Syrským, respektive ještě před ním, skončil i ministr obrany Mychajlo Fedorov. Mladý, 35letý ministr, odborník na digitalizaci. On když nastoupil, tak si vytyčil cíl, že vyřadí z boje 50 tisíc Rusů měsíčně. Jak se mu to vlastně dařilo? A druhá otázka: Je to vůbec reálné?

V debatě se často plete terminologie – mrtví vojáci (fatalities) a vyřazení z boje (casualties), což zahrnuje zabité, pohřešované i těžce zraněné.

Reklama
Reklama

Během funkčního období ministra Fedorova se ruské ztráty začaly zvyšovat. Číslo 50 000 byla spíše aspirativní hodnota, dlouho se to pohybovalo kolem 30 až 35 tisíc, ale trend k tomu směřuje. Nedávno ukrajinský generální štáb reportoval rekordních 1600 vyřazených Rusů za jeden den, což by při přepočtu na měsíc dělalo 48 tisíc. Důležité je, že se tyto ztráty dostaly nad úroveň, kterou je Rusko schopno měsíčně doplňovat mobilizací, což je pro Ukrajinu dobrý trend.

Pochopil jsem také, že třeba z pohledu operátora dronů je živá síla druhé strany to nejcennější, co můžete zničit. Když to řeknu takhle hodně vojensky…

Záleží na tom, jak to myslíte. V aktuální fázi má válka spíše pěší charakter, kdy ruská strana využívá malé útočné skupiny, takže tam tato teze dává smysl. Ukrajina však drony využívá mnohem šířeji, včetně útoků do hloubi ruského území na logistiku a energetiku.

Jaký vliv mají na frontu a obecně na situaci v Rusku ukrajinské útoky dálkovými drony?

Záleží na cíli. Útoky na letiště a sklady munice se na frontě projeví nepřímo. Útoky na rafinerie sice nemají přímý vliv na situaci na frontě, ale zasahují ekonomickou schopnost Ruska vést válku.

Cílem není okamžitý kolaps, ale strategie „tisíce řezů“, která má učinit válku pro Rusko dlouhodobě neudržitelnou a prohloubit systémové problémy v ekonomice. Jde o to dotlačit Kreml k analýze, že náklady konfliktu převyšují přínosy.

Reklama
Reklama

Na druhou stranu nevidíme, že by ekonomika klesala. Teď byl růst HDP sice nízký, 0,2 %, ale pořád to není pokles.

To je analytická past; bez těchto útoků by situace pro Rusko byla pravděpodobně lepší. Útoky dělají válku dražší a mají ekonomické i politické konsekvence.

Co by se podle vás muselo stát, respektive co by třeba Ukrajinci museli zasáhnout, aby právě nějaký analytik v Kremlu přišel a řekl: „Teď to musíme skončit, protože už nám docházejí peníze nebo protože se to pro nás už absolutně nevyplácí“?

Není to o jednom místě. Rusko funguje na principu společenské smlouvy, kdy obyvatelstvo očekává, že konflikt nebude mít dramatické důsledky pro běžný život. Pokud se ekonomické problémy nahromadí, může dojít k rychlému kolapsu, podobně jako v minulosti u jiných krizí. Strategie Ukrajiny se nyní posunula k velmi racionálnímu vyčerpávání Ruska na ekonomické i vojenské úrovni.

Ukrajinci tvrdí, že z poloostrova Krym chtějí udělat ostrov.

Ano, to je součástí širší strategické kampaně, která dává smysl. Zda to povede k vítězství, závisí i na západní pomoci.

Minulý týden tady ve Spotlightu bývalý ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba mluvil o tom, že válka podle něj skončí kolapsem jedné z válčících stran. Hrozí podle vás kolaps jedné z těch stran?

Nikdo to nemůže vyloučit, ale může dojít i k dohodě vynucené vyčerpáním. Pro Ukrajinu by zastavení západní ekonomické podpory znamenalo obrovský problém. U Ruska bych nespoléhal na všelidové povstání, i když nespokojenost roste; propaganda zatím lidem úspěšně vysvětluje, že za vše může Západ.

Reklama
Reklama

Klíčovým tématem je hrozba další vlny mobilizace v Rusku. Putin se jí vyhýbá kvůli politickým rizikům, i když armáda po ní volá. Pokud by k ní Rusko na podzim přistoupilo a výrazně navýšilo lidské kapacity, byl by to pro Ukrajinu velký problém. Zároveň by to však ohrozilo ruskou ekonomiku kvůli nedostatku pracovní síly.

Podívejte se na rozhovor ve videu níže nebo si jej pusťte v oblíbených podcastových aplikacích:

Reklama
Reklama
Reklama