Rusko neprohrává, varuje generál. NATO podle něj musí udělat krok, kterého se obává

„Nepředpokládejte, že Rusko válku prohrálo,“ varuje ve svém komentáři pro deník The Telegraph bývalý vrchní velitel ukrajinské armády a současný velvyslanec ve Spojeném království Valerij Zalužnyj. Optimismus západních analytiků z dílčích ukrajinských úspěchů podle něj zakrývá širší obraz poziční opotřebovávací války, kde se úspěch neměří podle dobytých kilometrů, ale podle toho, kdo vytrvá.

Zalužnyj ve svém středečním komentáři píše, že stále více západních analytiků dnes dochází k závěru, že Rusko už fakticky válku prohrálo. Jako důkaz nejčastěji uvádějí ukrajinské útoky v ruském týlu, ochromování ropného průmyslu nebo pokračující údery na nepřátelskou logistiku.

To je však podle generála „nebezpečně mylná interpretace války“. Analytici, kteří se soustředí zejména na jednotlivé taktické či operační úspěchy namísto širšího strategického obrazu, podle něj často propadají příliš optimistickým iluzím. V kontextu toho připomněl svůj dlouhodobý názor, že současný konflikt se proměnil v poziční opotřebovací válku, jejíž podobu diktují drony, průzkumné technologie a přesně naváděné zbraně.

Dobýt území už nestačí

„Už nejde o válku rychlých manévrů. Je to opotřebovací válka. Každý taktický zisk je dnes vykoupen mimořádně vysokou cenou. Území lze obsadit, ale jeho udržení, posílení obrany i evakuace raněných jsou pod neustálým dohledem dronů stále obtížnější. Úspěch na bojišti se měří na metry, nikoli na kilometry, a často za cenu, která neodpovídá jeho skutečnému strategickému významu,“ píše Zalužnyj.

Generál připouští, že Ukrajina je stále efektivnější v úderech proti ruské logistice a kritické infrastruktuře, což může posílit vyjednávací pozici Kyjeva při případných budoucích mírových jednáních. Na druhou stranu jsou však takové operace drahé, technologicky náročné a ve výsledku fungují obousměrně.

„Rusko si zachovává schopnost odpovědět stejně silnými nebo dokonce silnějšími údery,“ upozorňuje Zalužnyj. S tím, že situace na bojišti dospěla k bodu, kdy si obě země vzájemně znemožňují dosáhnout svých cílů, ale stav nesměřuje k jednoznačnému vítězství ani jedné z nich.

Na rychlé vítězství už nesází ani Kreml

Rusku se sice nepodařilo splnit původní válečné cíle, zároveň je však schopné pokračovat v dlouhodobém konfliktu. Ukrajina naopak ubránila svou nezávislost, ale v současnosti nemá prostředky, aby ruské síly z okupovaných území vytlačila čistě vojenskou cestou.

„Kyjev sice zabránil Rusku naplnit jeho hlavní cíle a způsobil ruské ekonomice i armádě značné škody, zároveň ale zůstává silně závislý na západní finanční pomoci, dodávkách zbraní i technologické podpoře. Současně čelí rostoucím domácím problémům,“ popisuje diplomat.

Dodává, že Moskva si je těchto slabin dobře vědoma a přizpůsobuje tomu svou strategii. Dnes už se neopírá o rychlé územní zisky, ale o postupné ekonomické, vojenské a psychologické vyčerpávání Ukrajiny. Rusko má navíc stále převahu v lidské síle i u řady klíčových průmyslových odvětví.

NATO se musí přizpůsobit

V této souvislosti Zalužnyj varuje před únavou spojenců. Zejména politické změny ve Washingtonu a přetrvávající rozpory mezi evropskými zeměmi podle něj vzbuzují oprávněné otázky, zda bude možné současnou úroveň podpory napadené země udržet dlouhodobě.

Nejde však jen o samotné dodávky zbraní a financí, ale o celkový přístup k bezpečnosti. Rozhodujícím faktorem pro výsledek války bude podle něj ochota Severoatlantické aliance opustit obavy z eskalace, které si nese ještě z dob studené války.

„Ústřední problém není jednoduše vojenská schopnost. Je to strategická kultura,“ tvrdí generál. A varuje, že bezpečnostní architektuře, která je založena především na pasivním zvládání krizí a nikoli na aktivním ovlivňování jejich výsledků, hrozí, že nebude schopná držet krok s realitou moderních konfliktů.

„Budoucí bezpečnost Evropy bude nakonec záviset nejen na těch, kteří jsou připraveni se bránit, ale také na těch, kteří budou ochotni přijít s novou strategickou vizí pro celý kontinent. Ukrajina už ukázala, že je připravena splnit první z těchto úkolů. Otevřenou otázkou zůstává, kdo je připraven ujmout se toho druhého,“ uzavírá generál.