Analýza - Rusko dnes učinilo další krok k posílení svého mezinárdního mocenského postavení. Ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že byly obnoveny pravidelné lety ruských strategických bombardérů daleko za hranice Ruské federace.
"Začala bojová služba," prohlásil Putin v Čebarkulu na Urale, kde vyvrcholily společné vojenské manévry ozbrojených sil členských zemí Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO), tedy Ruska, Číny a všech postsovětských republik Střední Asie s výjimkou Turkmenistánu.
ČTĚTE VÍCE: Rodí se NATO východu? Rusko a Čína na manévrech
Putin zároveň vyzval ostatní země světa, aby k tomuto kroku přistoupily s pochopením, neboť je prý nevyhnutelný pro ruskou bezpečnost. Připomněl, že Ruská federace v roce 1992 jednostranně přerušila bojové hlídkování svých strategických letadel nesoucích jaderné zbraně.
"Našeho příkladu bohužel nenásledovaly všechny země," podotkl prezident v narážce na Spojené státy.
Ze spojence tyranem
"Jak se stal ruský vůdce z amerického spojence tyranem s globálními ambicemi?" položil si nedávno americký zpravodajský týdeník Newsweek řečnickou otázku. A pak si na ni odpověděl v hlavním materiálu čísla nazvaném The Tyran´s Turn (Na tahu je tyran).
Události z následujících týdnů, které vyvrcholily dnešním oznámením, jako by zpětně vložily editorům do ruky věšteckou křišťálovou kouli. Ruský prezident a ruská armáda si opakovaně řekli o pozornost světových médií sérií toho, co by někdo mohl označit za husarský kousek a někdo za čirou provokaci.
Rusko vs zbytek světa. Válka o ropu u pólu je tu
Gruzie: Rusko zaútočilo na naše území raketou
Putin chce do roku 2015 velký protiraketový program
To vše se odehrává na pozadí rostoucí asertivity a upevňování pozic Ruska v současném světě, který podle přesvědčení Kremlu trpí neudržitelnou unipolárností (rozuměj výsadním postavením Spojených států jako jediné globální supervelmoci).
Osa Moskva-Peking(-Teherán?)
"Snaha řešit globální a regionální problémy samotářsky nemá perspektivu," zopakoval Vladimir Putin na právě skončeném summitu představitelů SCO v kyrgyzském Biškeku a nebylo pochyb, že mluví o americkém hegemonovi.
"V 21. století se svět rapidně mění: staré uvažování v rámci bloků patří minulosti, objevují se nová centra vlivu a hospodářského růstu. Rusko stejně jako další státy SCO podporuje upevňování vícepolárního mezinárodního systému, který zajistí identickou bezpečnost i možnosti rozvoje všem zemím," řekl dále ruský prezident, podle jehož představ by SCO v nové geopolitické architektuře světa měla hrát čím dál tím větší roli.
ČTĚTE VÍCE: Medvěd a drak jdou společně proti USA
Mnoho západních analytiků v tom cítí zřetelný protiamerický osten. Tím spíš, že status pozorovatele má u SCO také na Západě ostrakizovaný Írán, který by se v budoucnu rád stal plnohodnotným členem organizace, jíž se někdy přezdívá "NATO východu".
Můj nepřítel, tvůj přítel
Ostentativním bratříčkováním se s politiky, jako je íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád nebo venezuelský kolega Hugo Chávez Putin, také jasně dává najevo, že si Moskva nenechá nikým diktovat, s kým se má a nemá paktovat.
Washington ale zase nemůže ignorovat skutečnost, že Rusko dodává zbraně režimům, které USA považují za své nepřátele, a tak se ze strategického partnera, který po 11. září jako vůbec první nabídl Bushovi spolupráci ve válce proti terorismu, stal v úvodu zmiňovaný "asertivní tyran".
Podle bývalého šéfa obranného výboru Státní dumy Georgije Arbatova, jehož Newsweek ve své analýze cituje, si za to mohou Američané sami. Washington podle jeho názoru zradil Putinovu důvěru, a nyní za to sklízí trpké plody.
Nejprve Spojené státy ignorovaly ruské výhrady k invazi do Iráku a potom se vplížily do tradiční sféry vlivu Ruska v Pobaltí, Střední Asii, na Kavkaze a na Ukrajině.
"Místo toho, aby respektoval ruský pohled, podporoval Západ Putinovy odpůrce," argumentuje Arbatov. "To Putina zklamalo a rozhněvalo."
Bod zlomu: barevné revoluce
Skutečný bod zlomu se pak dostavil v podobě americké podpory "barevným" revolucím v Gruzii a na Ukrajině v letech 2003-2004, kde do té doby vládly promoskevské režimy.
"Putinův svět se rázem vychýlil z osy," řekl Newsweeku jiný ruský analytik, který má mít blízko ke Kremlu, Stanislav Bělkovskij.
"Byl to pro něj hluboký otřes. On a jeho nejbližší spolupracovníci nabyli přesvědčení, že příští změna režimu by se mohla týkat jich," dodává šéf moskevského Institutu pro národní strategii.
Putin, který začal omezovat svobodu ruských médií prakticky bezprostředně po svém nástupu k moci, pak ztratil veškeré zábrany, co se nátlaku na jeho politické odpůrce, nezávislý tisk i neziskový sektor týče.
Mnoho nevládních organizací muselo ukončit činnost, když jim změna zákona zabránila přijímat dotace ze zahraničí. A Putin dal opakovaně najevo, že nedopustí, aby se kdokoli vměšoval do vnitřních záležitostí Ruska ve snaze napodobit "oranžový" scénář z Ukrajiny.
Demokracie prodaná za ropu
Putin také nerad poslouchá kritiku neutěšeného stavu dodržování lidských práv v Rusku. Ta ale zaznívá stále méně, na čemž má podíl i vzrůstající závislost Evropy na dodávkách energetických surovin z Ruska.
"Západ prodal ruskou demokracii výměnou za ropu a plyn," postěžovala si v rozhovoru pro Newsweek někdejší ruská vicepremiérka a Putinova soupeřka v minulých prezidentských volbách Irina Chakamadová.
I když její hodnocení situace zní možná až příliš krutě, dotýká se podstaty věci. Vzhledem k obrovskému nerostnému bohatství a vysokým cenám ropy na světových trzích (a svému dominantnímu postavení ve Střední Asii, kde jsou rovněž rozsáhlá naleziště) se Rusko za Putinovy vlády oficiálně vrátilo mezi velmoci, o čemž svědčí i jeho členství ve skupině G8.
A to vše, aniž by si Kreml nechal vnutit na Západě sepsaná pravidla hry. Naopak, jak řekl Newsweeku Putinův poradce Sergej Karaganov, ruskému prezidentovi nejde o nic méně než o změnu pravidel, kterými se svět řídí.
"Svět by měl být připraven na to, že bude jednat se silným Ruskem," řekl Karaganov. A to je bez pochyby také hlavní odkaz, který chce Vladimir Putin zanechat svému nástupci, až příští rok na jaře opustí prezidentský úřad.
