Podle Moskvy je "prakticky nepotopitelná", vydrží i sedmimetrové vlny tsunami nebo srážku s ledovcem. Ekologická organizace Greenpeace ji zase označuje za "jaderný Titanic" nebo "Černobyl na ledu".
Podle jednoho z hlavních inženýrů na Akademiku Lomonosovovi jde o neoprávněné obavy. "Mluvíme tady o úplně jiných systémech. Vždycky by měla ohledně nové technologie panovat nějaká skepse, ale pokud někdo řekne, že je tady možnost nehody, musí předložit důkazy," citoval ho britský list The Guardian.
Podle něj je plovoucí jaderná elektrárna v ledovém moři bezpečnější, protože většina nehod je způsobená nedostatečným chlazením a tady reaktor přirozeně chladí mořská voda.
Před vlnami tsunami elektrárnu chrání plošina, kterou je obestavěná. A pokud ji vlna vrhne na souš, dokáže reaktor chladit nouzový systém bez napájení až 24 hodin, uvádí ruská státní společnost pro jadernou energetiku Rosatom.
"Pečlivě jsme studovali zkušenosti elektrárny Fukušima (japonská jaderná elektrárna, ve které v roce 2011 došlo k největší jaderné havárii po Černobylu, způsobené zemětřesením a následnou vlnou tsunami, pozn. red.). A podle testů tu naši ze základny nevytlačí ani zemětřesení o síle devíti stupňů," cituje The Guardian zástupce vedoucího výstavby a provozu Dmitrije Aleksejenka.
Technologie na prodej
Technologie na palubě Akademika Lomonosova ale není úplně nová. Podobné reaktory měly i jaderné ledoborce, které začal využívat Sovětský svaz už v druhé polovině 50. let minulého století.
Jenže Rusko chce tuto svou technologii prodávat i do zahraničí. Jedna ze zemí, o které se v souvislosti s využíváním ruské plovoucí jaderné elektrárny píše, je například Súdán. Skutečné obavy tak vyvolávají otázky, jakým způsobem si s bezpečnostními riziky nebo skladováním jaderného odpadu poradí méně zkušené země.
Jak ale píše agentura Bloomberg, tato technologie má také svůj význam. Plovoucí jaderné elektrárny mohou být mnohem menší a modulární, tedy mnohem snáze sestavitelné. Země, která nemá s jádrem zkušenosti, obvykle buduje svou první atomovou elektrárnu kolem 15 let.
Akademik Lomonosov má být prototyp. Budoval se od roku 2007. Rusko chce ale vydávat licence na menší elektrárny, které se vybudují rychleji. Podle Rosatomu se navíc kopie budou stavět i levněji.
Rusko nicméně není jedinou zemí s takovým nápadem. Svou plovoucí jadernou elektrárnu už buduje i Čína, dokončit by ji měla v roce 2021.
Jaderný region
Rusové chtějí Akademikem Lomonosovem nahradit jadernou elektrárnu na Čukotce, kterou čeká příští rok odstávka, a také uhelnou elektrárnu, jejíž provoz se utlumuje.
Cestu přes Severní ledový oceán může skoro 150 metrů dlouhé plavidlo urazit díky ledu tajícímu vlivem globálního oteplování. Dříve tudy mohly plout jen ledoborce, ale v současnosti brázdí tamější vody i menší lodě. Loni v létě trasu úspěšně zdolala první kontejnerová loď dánské společnosti Maersk Line.
Jde o obchodně lukrativní cestu, která nahrazuje mnohem delší trasu přes Suezský průplav. Rusko doufá, že bude brzy splavná po celý rok, tedy i v zimě, kdy cesta dříve zamrzala.
Arktida byla dosud ve středu zájmu těžařských společností. Na obchodní cestě vedoucí od americké Aljašky až ke Korejskému poloostrovu se ale snaží prosadit své zájmy Kanada, Spojené státy, Dánsko, Norsko i Čína.
Oblast Arktidy je strategicky a vojensky významná. Stále častěji se tu objevují jaderné ledoborce, ponorky a další technologie. Server Barents Observer předpovídá, že ruské vody Severního ledového oceánu budou brzy územím s vůbec největší koncentrací jaderné technologie.
