Jako novinář pracujete už dlouho ze zahraničí. Cítíte tu podporu své práce?
Rádio Svobodná Evropa pracuje z Prahy díky Václavu Havlovi, který nás v roce 1995 pozval z Mnichova, a vždy bylo ovlivněno českým kulturním, politickým a ekonomickým životem. Havel byl náš přítel a často přijímal naše pozvání.
V roce 2010, kdy po prezidentských volbách v Bělorusku skončilo mnoho lidí ve vězení, jsme během našeho vysílání četli jména vězňů. Poprosil jsem Havla, aby je předčítal, a protože souhlasil, povedlo se nám přemluvit i další světové osobnosti včetně amerického prezidenta George Bushe. O rok později jsem prezidenta požádal, aby napsal vánoční pozdrav politickým vězňům v Bělorusku a jeho sekretářka mi jej poslala 15. prosince. Tři dny poté Václav Havel odešel. Zemřel. Jeho dopis Bělorusku byl posledním, který v životě napsal. Takže vidíte, jak důležité a jak blízké jsou pro nás naše české vazby.
Cítíte stejnou podporu i dnes?
Václav Havel byl výjimečný, nejde ho s nikým srovnat. Ale když se podíváte na dnešní české politiky, tak se shodují v podpoře běloruské opozice, v podpoře lidských práv v naší zemi. Skvělá věc, kterou nynější česká vláda udělala, bylo, že přijali oběti policejního násilí a postarali se o ně, podporují mnoho lidí. Opravdu to bylo hodně práce, na diplomatické, finanční i politické úrovni. Je úžasné, že Česko je jedním z vůdčích států Evropské unie, které Bělorusko podporují.
Novinář proti Rusku
V Bělorusku navzdory masovým demonstracím dál vládne Alexandr Lukašenko. Co můžete jako novinář udělat, aby se situace ve vaší zemi zlepšila?
Můžete dělat jedinou věc - pokračovat v tom, co si po vás vaše profese žádá. Dál hledáte zprávy, dál o nich informujete, dál děláte investigativní novinařinu. Teď je nejdůležitější dát lidem platformu, na sociálních sítích, na YouTube i ve vysílání, aby se mohli vyjádřit. Pokud jim dáte možnost promluvit, najednou se stanou silnějšími. Nestanou se sice svobodnějšími, ale lidštějšími. Lukašenkův režim se vám lidskost naopak snaží sebrat.
Před rokem, když v Bělorusku začínaly protesty, se mnoho novinářů pracujících pro státní média rozhodlo, že nebudou šířit státní propagandu, a odešli. Jejich místo ale okamžitě převzali Rusové. Ještě pořád tito lidé pracují pro Alexandra Lukašenka?
To je velmi přesný popis toho, co se stalo. Situace je ale ve skutečnosti ještě horší. Devadesát procent běloruských médií pochází z Ruska. Bělorusko je v podstatě úplně ruskou informační oblastí. Lidé sledují ruskou televizi, dívají se na ruské zábavní pořady. Vnímají svět i historii ruskýma očima a to je velké nebezpečí.
Rusko je váš mnohem větší a mocnější soused, mnoho Bělorusů navíc mluví jen rusky. Jak s něčím takovým lze bojovat?
Neumím na vaši otázku odpovědět, protože abychom na ni mohli odpovědět, museli bychom být Ukrajina. Pokud máte demokraticky zvolenou vládu, která reprezentuje názory lidí, jako má Ukrajina, tak si s tím můžete poradit. Kyjev byl historicky ve stejné situaci jako my, ale může zavádět zákony, které limitují, kolik zahraničního obsahu se bude vysílat, může podporovat vlastní národní kulturu, učit vlastní historii ve školách.
Představte si, že by se v Česku dějiny učily jen z německého úhlu pohledu. Byla by to velmi odlišná historie. A myslím, že v 19. století přesně tohle čeští obrozenci říkali. Potřebujete se na svět dívat vlastníma očima.
Války před volbami
Před pár týdny jsem ve Lvově mluvila s Franakem Viačorkou (poradce Svjatlany Cichanouské - pozn. red.) a byl velmi optimistický. Tvrdil, že kdykoliv Lukašenko zakáže nějaký web, vytvoří se místo něj tři kanály na YouTube, a že lidé vědí, že jim státní média lžou, a nevěří jim. Sdílíte jeho názor?
Je to velmi optimistický pohled. Ale můžeme se na to také podívat pesimisticky. Lidé mohou znát pravdu a mohou jí věřit, ale stejně nejsou schopni s tím něco udělat a žít v pravdě. Musíte to přijmout, protože žijí v určitém vězení a jejich slova a činy mají velké následky, takže to musíte chápat.
Myslíte, že se situace v Bělorusku změní?
Řekl bych, že do roku 2024, kdy budou v Rusku probíhat prezidentské volby, se nic dramatického nestane. Ale v ten rok bude potřeba sledovat situaci velmi pozorně. V otázce bude nezávislost Běloruska, politický systém. Víme, že Rusko občas chce před volbami začít menší války.
Myslíte si, že by ruský prezident Vladimir Putin chtěl začít nějaký konflikt v situaci, kdy by byl u moci stále Alexandr Lukašenko?
Putin je velmi zručný hráč. Pokud by udělal nějakou dohodu se Západem, mohl by na to přistoupit. Že by například slíbil, že se postará o lidskoprávní situaci, která je v Bělorusku mnohem horší než v Rusku. Takže by se zbavil Lukašenka. Ale tím by se Bělorusko dostalo ještě blíže k Moskvě, už teď je nebezpečně blízko.
Loňské obrovské protesty byly za posledních 30 let v Bělorusku nevídané. Myslíte, že šlo pouze o jedinečný okamžik, nebo je možné se k tak masovým demonstracím vrátit?
Určitě je možné se k nim vrátit. Protesty změnily DNA Bělorusů, nikdy na ně nezapomenou. Zjistili, co dokážou. Na demonstracích bylo hodně mladých, takže na ně lidé budou i desítky let v budoucnu myslet. Je to jako pražské jaro, které sice situaci nezměnilo, ale o 20 let později se lidé k revoluci vrátili. Změna v Bělorusku je jen otázka času. Ne jestli, ale kdy se stane.
Rozhovor vznikl na knižním veletrhu Svět knihy.
