Aktuálně.cz: Kde jste byla v sobotu večer, když došlo na nedalekém London Bridge k teroristickému útoku?
Sára Kamberská: Naštěstí jsem už byla doma. Bydlím ale kousek od místa útoků, chodím tam každý den, je to takové centrum naší čtvrti.
Ze začátku nebylo jasné, že se jedná o útok.
Z oken jsme sice viděli vrtulníky a desítky policejních vozů a sanitek, ale mysleli jsme a trochu jsme doufali, že je to třeba jen nějaká větší bouračka.
Za chvíli se ale na sociálních sítích začaly objevovat zprávy, že se pravděpodobně jedná o teroristy. To už nám vrátný u nás na koleji zakázal vycházet ven.
Já jsem tedy byla v bezpečí, ale spousta mých kamarádů byla venku v okolí Borough Market. Šli do baru, dívat se na fotbal nebo jen tak na procházku, prostě jako každý sobotní večer.
V Londýně došlo ke dvěma útokům za poslední tři měsíce a policie údajně už pěti útokům zabránila. Mají lidé v metropoli strach?
Lidé jsou tu samozřejmě trochu víc ostražitější než třeba v Praze. Mně osobně trvalo dlouho, než jsem se přestala děsit z každé hlasitější rány.
Krátce po útoku na Westminster Bridge se proti nám na pěší zóně rozjelo auto. Normálně bych to asi ani nezaregistrovala, teď jsme ale všichni utíkali z cesty.
Obavy ale asi nejsou to správné slovo.
Je to prostě riziko, které tu všichni přijímají, jde zkrátka ruku v ruce s životem v Londýně. Lidé si sice dávají větší pozor, ale málokdo se nechá strachem ochromit.
Změnil se nějak každodenní chod města kolem vás po sobotním teroristickém útoku?
Jsou tady přísnější bezpečnostní opatření.
Bezpečnostní kontroly jsou prakticky u všech vchodů do veřejných budov, v ulicích a na mostech je víc policistů než obvykle.
Jinak se ale nic moc nezměnilo.
V neděli ráno jsem se šla podívat na místa útoků, tam byla samozřejmě dost pochmurná atmosféra.
O dvě ulice vedle už to ale bylo normální nedělní ráno v Londýně. Lidé seděli v kavárnách, na zahrádkách, dávali si kávu a brunch.
Život šel dál.
Možná paradoxně jsme se s kamarády shodli, že jsme se nikdy necítili víc součástí Londýna než právě v neděli ráno.
Lidé si víc všímali ostatních, usmívali se na sebe. Panuje tady takové pozitivní odhodlání nepropadnout strachu, nedat útočníkům to, co chtějí.
Napadlo vás někdy se raději nějakému místu, kde je hodně lidí, vyhnout? Třeba nejít na koncert, do baru nebo podobně?
Samozřejmě.
Když vyrážím na nějaké rušné místo, hlásek někde vzadu v hlavě mi říká, ať si dávám větší pozor, ať tam radši nechodím.
I když racionálně vím, že je mnohem pravděpodobnější že mě přejede autobus na přechodu, než že se ocitnu na místě nějakého útoku, napadne mě to vždycky.
Všichni si tady ale uvědomujeme, že terorismus je mířený hlavně na lidskou psychiku. Že je účinný, jedině když se lidé poddají strachu a začnou měnit svoje návyky.
Rozhodnutí ignorovat ten hlásek bereme jako svůj malý osobní podíl na tom, aby terorismus neměl šanci uspět.
Policie zveřejnila identity všech tří útočníků. Byli to mladí lidé, podle sousedů "bezva chlapíci". Nenapadne člověka, že teroristou může být třeba právě jeho soused nebo spolužák, který jinak působí mile?
Můžu mluvit jen za sebe, ale mě to nikdy nenapadlo.
To je ale pravděpodobně tím, že žiju v centru Londýna a pohybuji se uprostřed liberální univerzitní bubliny.
Lidé ve východním Londýně, kde právě probíhají policejní razie, to dost možná mají jinak.
Londýn je hodně kosmopolitní město, ovlivňuje nějak současná hrozba terorismu vztahy mezi lidmi? Pozorujete nárůst rasismu?
Právě díky kosmopolitnímu charakteru města se Londýn rasismu brání poměrně dobře.
V pondělí jsem se zúčastnila vzpomínky, kde mluvil starosta Sadiq Khan, sám muslim. Na místě byla velká skupina lidí s tričky "I’m a muslim - Ask me anything". Zase ale můžu mluvit jen za sebe a za své okolí.
Nedá se popřít, že rasismus, hlavně spojený s tématem migrace, je v současné době ve Velké Británii jedním z největších témat.
Londýn je ale v tomhle ohledu podle mě jednou z výjimek.
