Jak se za života královny Alžběty II. měnil postoj Britů k monarchii?
Rapidně, zejména v 60. letech. Popularita monarchie klesala po různých extempore královské rodiny, rozvodech Charlese a Diany, rozvodu princezny Anny i prince Andrewa. Ale v posledních letech, hlavně po roce 2000 obliba opět rostla. Jednou z prvních ukázek toho bylo královnino zlaté výročí, tedy 50 let na trůnu, v roce 2002. Britové následně Alžbětu II. začali vnímat jako symbol stability, který přetrvává skrze finanční i politické krize.
A jak se k ní staví například Skoti nebo Severní Irové?
Osobně vnímám, že Severní Irové a Skoti nemají problém s hlavou monarchie jako spíš s nedostatečnou politickou reprezentací ze strany parlamentu v Londýně. Nicméně královna udržovala kontakt se všemi částmi nejen Velké Británie, ale i dalšími zeměmi, jejichž hlavou státu byla. Ve Skotsku byla velmi populární i proto, že ráda pobývala na zámku Balmoral, kde také zemřela. Tamní obyvatelstvo ji bralo jako svoji sousedku a královna Alžběta II. se opakovaně nechala slyšet, že právě tam bývala nejšťastnější.
Změní se postoj Britů k monarchii, když teď na trůn usedl nový panovník?
Ano. Spousta tradic už nemá místo v současném světě a královská rodina i členové její domácnosti, tedy nejbližší zaměstnanci kolem panovníka, se je budou snažit přiblížit 21. století. To samozřejmě může popularitu ovlivnit.
Obecně ale lze říct, že v posledních letech Charles nabíral na popularitě. Nejvíce mu samozřejmě uškodily události kolem rozvodu s princeznou Dianou a její následná smrt. V současnosti ale jeho obliba roste, protože ukazuje osobnější přístup z pozice hlavy státu. Už není tak rezervovaný jako jeho matka, snaží se více komunikovat i skrze sociální sítě. Musíme si uvědomit, že královi už je přes 70 let, takže i tato komunikace je snahou přiblížit se i mladším generacím. Domnívám se, že král Karel III. bude muset převést monarchii od velmi tradiční, kterou reprezentovala královna Alžběta II., po moderní, kterou jednoho dne povede jeho syn princ William.
Co si pod tím máme představit? Jaké konkrétní změny nastanou?
Budeme svědky trendu, který se objevuje zejména v severských zemích, ve Švédsku, ale třeba i v Nizozemsku, kde královská rodina dává najevo, že sice bydlí v paláci, ale na druhou stranu se snaží vystupovat jako běžní lidé, jezdí mezi svými poddanými na kole, účastní se akcí a tak dále. Myslím, že je to přístup, který bude blízký hlavně princi Williamovi a jeho manželce Kate z Cambridge. Královna Alžběta II. měla vždy na veřejnosti trochu rezervovaný postoj, jak k tomu byla vychovávána na začátku 20. století. Ale William s Kate nemají problém se s poddanými v určitých situacích obejmout, pořídit si s nimi selfie a podobně.
Jak britská veřejnost vnímá prince Williama?
Do určité míry ho poškodily nedávné skandály královské rodiny, ať už mediální spory kolem jeho bratra Harryho nebo přátelství prince Andrewa s usvědčeným sexuálním delikventem Jeffreym Epsteinem a podezření, že byl do kauzy sám zapleten. Každý skandál je vždy skandálem celé rodiny, ale právě její členové, stojící v centru, na popularitě získali.
Princ William má poměrně čistý štít, nemá žádné velké skandály, ani problémy v rodině. Působí jako závan čerstvého větru, protože, jak jsem zmiňoval, tři ze čtyř královniných dětí si prošly rozvodem, což v 90. letech bylo vnímáno jako skandální. Když pak máme předobraz toho spokojeného partnerství, kde se oba vzájemně podporují, na veřejnost to působí uklidňujícím dojmem. Lidé mají pocit, že jako se mohli spolehnout na královnu Alžbětu II., budou se jednoho dne moci spolehnout i na Williama, který ale bude více rozumět současnému světu.
Umíte si představit, že by se ze Spojeného království stala republika?
Tyto hlasy zaznívají, ale je to spíš hlasitá menšina. Síla monarchie spočívá hlavně v tom, že je nestranná. Jakýkoliv jiný představitel státu má za sebou nějakou politickou kariéru, příslušnost k politické straně. Král by ale měl zůstávat apolitickou figurou, čímž funguje jako jednotící prvek i napříč neslučitelnými skupinami. Královna měla obrovský respekt i těch, kteří si přáli konec monarchie, takže je možné, že se nyní tyto hlasy budou ozývat častěji. Ale ve skutečnosti důvodů pro zrušení monarchie není tolik.
Zní to překvapivě, ale když srovnáme třeba náklady na britskou monarchii a výdaje na úřad francouzského prezidenta, monarchie je levnější variantou. Přechod k republice by navíc začal velkým vyvlastňováním majetku, což politici nechtějí řešit. Systém financování je nastaven tak, že z královských pozemků plynou zisky, které panovník předává ke správě parlamentu. Odvádí je do státního rozpočtu. Z těchto peněz pak malou část poslanci oddělí a vrátí zpátky monarchovi na provoz Buckinghamského paláce a na další výdaje. Kromě toho je monarchie velký artikl, který láká tisíce turistů, a to všechno si politici dobře uvědomují.
Královna byla hlavou i řady bývalých kolonií, například Kanady, Austrálie nebo mnoha tichomořských ostrovů. Je možné, že tyto státy se přerodí v republiky?
Tyto země v podstatě čekaly na novou hlavu státu, aby se mohly změnit na v republiku. Nedávno se jím stal ještě za života královny Barbados. Domnívám se, že další země budou jeho příkladu následovat. Na Novém Zélandu i v Austrálii jsou hlasy pro vytvoření republiky čím dál hlasitější. Během královnina života nechtěly tento přerod zdůrazňovat, protože by to pro ni byla zbytečná stresová situace. Ale teď nastane tolik změn, že proměny v republiky budou jen jedněmi z mnoha. Očekává se ale, že spoustu zemí dál v Commonwealthu zůstane, jen s vlastní hlavou státu.