reklama
 
 

Rozhovor: Guevara byl špatný partyzán, říká agent CIA

14. 6. 2009
Agent CIA, který byl u jeho smrti, vypovídá

Praha - Životopis exilového Kubánce Felixe Rodrigueze se čte jako špionážní román. V osmnácti letech přerušil studia na střední škole v USA, aby se začal připravovat na (nakonec neúspěšnou) invazi z Dominikánské republiky proti čerstvému Castrovu režimu.

O dva roky později přijel tajně na Kubu, aby podporoval další pokus o invazi, tentokrát šlo o slavný vpád do Zátoky svini v dubnu 1961.

Jako agent CIA se Rodriguez poté v roce 1967 zúčastnil operace proti guerille Ernesta "Che" Guevary v Bolívii a byl předposledním mužem, který viděl Guevaru živého. Na konci šedesátých let působil jako poradce bezpečnostních složek v Ekvádoru a Peru, pak narukoval jako dobrovolník do Vietnamu.

Tam se podílel na tajné Operaci Phoenix, která měla za cíl "neutralizovat" (pomocí infiltrace, zajetí či zabíjení) civilní infrastruktury komunistických povstalců z Vietcongu.

V první polovině sedmdesátých let byl poradcem argentinské armády, v osmdesátých letech bojoval proti komunistickým povstalcům v Salvadoru a podílel se na pašování zbraní nikaragujským Contras a v aféře Írán-Contra svědčil i v americkém Kongresu.

Dnes je předsedou správní rady muzea Zátoky sviní v Miami na Floridě a i nadále se angažuje v aktivitách proti režimu Fidela Castra. Při příležitosti své návštěvy v Praze poskytl Aktuálně.cz rozsáhlé interview. V první části, kterou vám teď přinášíme, se zabývá okolnostmi smrti Che Guevary, ve druhé dalšími událostmi svého života.

Nechtěli Američany

Aktuálně.cz: Jakým způsobem jste se začal podílet na operaci proti Che Guevarovi v Bolívii?

Rodriguez: Kvůli povyku, jaký způsobily americké ztráty ve Vietnamu, bylo rozhodnuto, že v operaci proti Che Guevarovi v Bolívii nebude působit Američan, protože to mohlo být nebezpečné. Proto jsem byl vybrán já a (jiný exilový Kubánec - pozn. red.) Gustavo Villoldo.

Guevara přijel do Bolívie na konci roku 1966. Během mého působení v Bolívii se mi podařilo zachránit život partyzánovi jménem Paco, vlastním jménem se jmenoval José Castillo Chávez, který nám prozradil, jak se Cheho guerilla pohybovala. Měl deset kilometrů před sebou skupinu deseti partyzánů a dalších deset za sebou. Chtěl se tak vyhnout léčce.

Pomalu ale ztrácel své lidi a na základě informací od Paca se mi podařilo přesvědčit plukovníka Centeno Anayu, šéfa osmé divize bolivijské armády, aby přesunul vycvičený batalion tam, kde jsme mysleli, že se Guevara skrývá. To se stalo 1. října 1967. Byli tam čtyři kumpanie, každá o síle 200 mužů.

Jedna z nich zůstala v týlu ve Valle Grande, další byla u Rio Grande, aby jim zabránila v přechodu řeky. Třetí pod vedením budoucího prezidenta Bolívie, kapitána Celso Torrelia, zůstala v La Higuera (vesnice v oblasti, kde se Guevara podle předpokladů skrýval - pozn. red.) a čtvrtá začala pročesávat blízké okolí.

Kde jste byl v té době vy?

Sedmého a osmého října byl víkend a já jsem instaloval rádia na bolivijská bojová letadla, která předtím nebyla kompatibilní s frekvencemi pozemních jednotek. Osmého přišla informace "tatík je unavený", což značilo, že šéf guerilly byl zraněn a zadržen. Noc předtím jeden z farmářů informoval armádu, že slyšel hlasy v roklině Yuro, v místě, kde by nikdo neměl být.

Vojáci ji pak obklíčili a během přestřelky byl Che zraněn do levé nohy. A řekli mi, že Che na vojáky zavolal: Nestřílejte, jsem Che, mám větší cenu živý než mrtvý. Che přitom svým bojovníkům neustále říkal, že si musí schovat poslední kulku pro sebe, že žádný partyzán se nemá nechat chytit. Žádného z Kubánců jsme nikdy nechytili živého, jen jeho. Potom ho přivedli do školy v La Higuera.

Já jsem se tam dostal o den později, v neděli 9. října v sedm třicet ráno. Che ležel na špinavé vlhké podlaze, vedle něj byly mrtvoly dvou Kubánců. Plukovník Joaquín Centeno Anaya se s ním pokoušel mluvit, ale on mu neodpovídal.

Poté, co jsem vyfotografoval jeho věci, tak jsem se vrátil k němu dovnitř a řekl jsem mu: Comandante, obdivuji vás, jste tady, protože věříte svým ideálům, i když já je s vámi nesdílím. Viděl, že se nesměju a požádal mě, abych ho rozvázal.

Ekonom, ne komunista

O čem jste při výslechu mluvili?

Například o ekonomice, mluvil o tom, jak jsou za špatný stav kubánské ekonomiky zodpovědné Spojené státy. Namítl jsem, že on sám byl přeci šéfem kubánské národní banky a řídil ministerstvo průmyslu, ale nebyl ekonom a nic o ekonomice nevěděl.

A on mi odpověděl: Víte, jak jsem se stal prezidentem národní banky? A já mu řekl, že nevím. Byli jsme na mítinku, kde jsem myslel, že se Castro ptá na horlivého komunistu (španělsky comunista), řekl, ale on se ptal na horlivého ekonoma (španělsky economista) a já zvedl ruku.

Měl jsem dojem, že se snaží vyhnout odpovědi, ale když jsem na počátku osmdesátých let potkal v Paříži Daniela Alarcóna Benigna (člen Guevarovy bolivijské guerilly, později utekl na Západ - pozn. red.), tak mi řekl, že byl na tom mítinku také a Guevarova slova potvrdil.

O čem ještě?

Ptal jsem se ho na ty dva tisíce lidí, které nechal popravit v roce 1959 v havanské pevnosti La Cabaňa (statistiky se v tomto ohledu liší, například Armando Lago udává ve své práci 164 popravených včetně jmen - pozn. red.) a on tvrdil, že zabíjeli cizí špiony, kteří ve službách CIA přicházeli na Kubu.

Říkal jsem mu, že to je ironické, protože on je Argentinec a přijel dělat revoluci do Bolívie. Říkal, že ale nerozumím ideji proletariátu. Ukázal mi svou zraněnou nohu a říkal, že se cítí jako Argentinec, jako Bolivijec i jako Kubánec.

Když jsem se ho ale zeptal na taktické věci, tak se usmál a odpověděl: Víte, že toto vám říci nemohu.

Kód 500/600

Kdo nařídil Guevarovu popravu? Byl to prezident René Barrientos Ortuňo?

Ano, Barrientos a (šéf pozemních sil a pozdější prezident - pozn. red.) Alfredo Ovando Candía. A řeknu vám, proč si myslím, že ho nechali popravit. V té době měli na krku soud s Argentincem Cirem Bustem a Francouzem Régisem Debrayem (členové Guevarovy guerilly, Débray se později stal poradcem prezidenta Francoise Mitteranda - pozn. red.).

Takže argentinská ambasáda se snažila dostat ven Bustose a francouzská Débraye. Byly zde protesty levicových studentů za jejich propuštění. Bolivijská vláda byla pod velkým tlakem. A přitom šlo o lidi, které tehdy nikdo neznal. Takže si říkali: máme tak velké problémy s těmahle dvěma, jaké by to asi bylo, kdybychom soudili Che Guevaru?

Možná, že kdyby Bustos a Débray nebyli chyceni, možná, že by souhlasili s tím nechat ho naživu.

Jaké byly okolnosti jeho smrti?

Poté, co jsem s ním mluvil ráno, přišel telefonát, který měl vyřídit nejvýše postavený důstojník. Plukovník Centeno byl v terénu a mě dali Bolivijci hodnost kapitána, takže jsem ho vyřizoval já. Dostal jsem rozkaz od nejvyššího bolivijského vedení, který zněl: 500/600. 500 byl kód pro Che, 600 pro smrt, 700 zůstat naživu.

Předal jsem tuto informaci Centenovi a řekl jsem mu, že já mám své rozkazy, abych ho nechal naživu a převezl do Panamy k výslechu. On však odpověděl, že je to rozkaz nejvyššího bolivijského vedení a řekl mi, že ho můžu vyslýchat do dvou hodin odpoledne. Později, asi ve dvanáct třicet za mnou přišla nějaká paní a ptala se mě: Kapitáne, kdy ho zabijete?

A já jsem říkal: Paní, proč to říkáte? Odpověděla, že nás viděla, jak se s ním venku fotografujeme a pak ukázala na rádio a řekla, že rádio už ohlásilo zprávu, že zemřel na zranění utrpěná v boji. Tak jsem věděl, že už je rozhodnuto.

Vrátil jsem se zpátky do místnosti a řekl jsem Che Guevarovi: Comandante, je mi líto, ale nemůžu nic dělat. Zbledl jako list papíru a řekl: Je to tak lepší, nikdy jsem se neměl nechat chytit. Pak jsem se ho zeptal, jestli chce něco vyřídit rodině a on se na mě podíval - myslím, že sarkasticky - a řekl: Pokud uvidíte Fidela, řekněte mu, že uvidí triumf revoluce v Latinské Americe.

A pak řekl vážně, ať vzkážu jeho ženě, aby se znovu vdala a aby byla šťastná. Pak jsme si potřásli rukama a objali se.

Potom jsem vyšel ven a řekl seržantu Mario Teránovi, který střílel vězně, ať ho nestřílí do obličeje, ale dolů, protože měl zemřít na zranění v boji.

Byl to kriminálník

Jak jste se cítil po jeho zabití? Cítil jste, že je to konec určité éry?

Cítil jsem, že jsem udělal vše pro to, aby zůstal naživu. Bylo to rozhodnutí bolivijské vlády. Podnikl invazi do Bolívie a zabíjel bolivijské vojáky, ne moje. Já jsem tam byl jen jako poradce.

Kdo byl podle vás Che Guevara?

Byl to kriminálník. Ale když jsem ho viděl, tak jsem na svůj vztek zapomněl, protože nevypadal ani jako partyzán, vypadal jako žebrák. Když jsem s ním mluvil v La Higuera, tak jsem spoustu času ani nevnímal, co říká, a vzpomínal jsem na to, jak jsem ho viděl v Moskvě, v Pekingu. Ten arogantní muž, tak studený a dobře oblečený. A teď tady.

Jak si vysvětlujete to, že lidé v Latinské Americe stále k Che Guevarovi vzhlížejí? Téměř v každé levicové kampani zde můžete narazit na jeho obrázek.

Nemyslím si, že by to bylo až tak tím, že by ho lidé milovali. Spíše je to tím, že z něj Castro udělal antiimperialistiký symbol. Hodně lidí z těchto zemí by si přálo žít, jako žijí lidé v USA, a zároveň USA nenávidějí a vidí Che Guevaru jako symbol. A kubánská vláda to podporuje.

Například v La Higuera, kde umřel, byl tamní park a pomník postaven za peníze kubánské ambasády. Když armáda zničila ten původní dům, ve kterém byl vězněn, kubánská vláda postavila nový z betonu. Bylo nám řečeno - byl jsem tam od jeho smrti čtyřikrát - že lidé z kubánské ambasády každý měsíc okolí pomníku uklízejí.

Je tam velký kámen pokrytý papírky. Řeknou vám, že sem přicházejí lidé ze všech stran a zastrkávají tu přání, jako kdyby šlo o svatého. Jsou tam stovky a stovky těch papírků. Když jsme tam byli po několik hodin, nikdo tam za celou dobu nic nedal. A já jsem byl zvědavý, tak jsem jich pár vytáhnul a viděl jsem, že jsou psány  - neříkám, že i všechny ostatní - stejným rukopisem.

Když však mluvíte s lidmi v Bolívii - a to i se vzdělanými - mnoho z nich ho vidí jako symbol idealisty, který se pokoušel své ideály vyplnit…

Ale to je díky této propagandě. Podívejte se ale na dobu, když tam byl. Nepodařilo se mu získat za téměř rok, kdy tam coby partyzán působil, podporu jednoho jediného farmáře. Nula. Ani jednoho. Byl nejen špatný partyzán, ale nenabízel místním venkovanům nic, o co by stáli.

Například si nechal shromáždit farmáře a začal jim vykládat o tom, jak jim prezident René Barrientos ukradl půdu a že jim ji dá zpátky. Neměl však ani potuchy, že dva roky předtím Barrientos provedl zemědělskou reformu a všem jim dal půdu. Takže se sami sebe ptali: O čem to tu ten chlap mluví?

Kdekoliv ve světě musí povstalec pracovat s podporou venkovanů, kdekoliv. Byl to pravděpodobně ten nejhorší partyzán, o kterém vím.

Nejhorší partyzán na světě

Takže Bolívii nerozuměl…

Ne. Ani trochu. Navíc neměl vůbec žádnou podporu Kuby. Uvědomte si, že ti jediní lidé, kteří mu mohli doopravdy pomoc, byla Komunistická strana Bolívie. Ale jediné bolivijské komunisty, kteří se k němu přidali, přivedli bratři Coco a Inti Peredové (bolivijští komunisté - důležití bolivijští členové Guevarovy guerilly - pozn. red.).

Když ho ale v Camiri 31. 12. 1966 navštívil šéf bolivijské komunistické strany Mario Monje a měli velkou párty, Monje už byl po rozhovoru s Fidelem a věděl, že Che Guevara nebude souhlasit s tím být dvojkou nebo trojkou a na ničem se nedohodli (Komunistická strana Bolívie pak přestala Guevaru podporovat - pozn. red.).

Jakým způsobem Fidel pracoval na tom, aby nebyla Guevarova mise v Bolívii úspěšná?

Fidel neměl na výběr. Zcela závisel na podpoře Sovětského svazu a Guevara byl na straně Číny. SSSR se s Čínou v té době nesnášely. A neměly zájem na tom, aby Guevara šířil pročínskou revoluci v žádné části světa. V roce 1963 v Káhiře se také Guevara málem popral se sovětským velvyslancem.

Když byl v Bolívii, tak mu sebrali spojku v La Pazu, skrze kterou měl mít kontakt s Kubou. Jeho rádio bylo rozbité. Mohl psát na tři adresy: v Paříži, Ciudad de México a Montevideu. Ale pokud znáte bolivijskou poštu, víte, že není nejrychlejší, zvláště když jste uprostřed džungle, takže odpověď mohl dostat třeba za měsíc, což je jako nikdy. Monje byl tři měsíce před Guevarovým příjezdem do Bolívie na Kubě a mluvil s Fidelem.

Když ale nemáte v takové operaci žádnou podporu, znamená to, že budete zabit. Myslíte si, že si Fidel přál, aby Guevara zemřel?

Ano. Jistě, chtěl ho zabít a pak využít jako revoluční symbol, jako to předtím udělal s Camillo Cienfuegosem (jeden z polních velitelů a strůjců vítězství na konci roku 1958, kromě Guevary je to jediný předák revoluce, jehož plakáty lze na Kubě dnes vidět, zemřel za podezřelých okolností v říjnu 1959 - pozn. red.).

Camillo byl na Kubě populárnější než Fidel Castro a Castro to tak nemohl nechat. Říká se, že jeho rozsudek smrti byl podepsán v ten den, kdy přišel do sálu, kde mluvil Fidel, a lidé okamžitě zapomněli na Fidela a začali tleskat: Camillo, Camillo. Fidel to nemohl snést, musel být jednička vždy a všude.

autor: Roman Gazdík | 14. 6. 2009

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama