Rok po tsunami: Traumata dětí trvají

Simona Holecová
28. 12. 2005 0:01
Banda Aceh/Colombo - Sedmiletá Rádhika píše prsty do písku své jméno. V dočasném táboře Thiraimadu na východě Srí Lanky pečlivě vykresluje tamilské znaky a pak říká, jak se jí stýská po bývalých učitelkách i škole.
Bezprizorné děti - bez rodičů i učitelů.
Bezprizorné děti - bez rodičů i učitelů. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Dětí, jako je Rádhika, které vloni během přírodní katastrofy přišly o své školy i mnohé z učitelů, je podle dat Dětského fondu OSN Unicef v jihovýchodní Asii přes 1 200 tisíc. Více než 900 tisícům nezbyl po neštěstí jediný sešit či učebnice.

Přesto měly štěstí: právě děti tvoří mezi 230 tisíci obětmi tsunami plnou třetinu.

Tábor Lordstar - další přírůstek do rodiny.
Tábor Lordstar - další přírůstek do rodiny. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

"Dnešním úkolem je postarat se, aby v provizorních táborech nestrádaly. Pomáháme s prevencí nemocí, dohlížíme, aby se neporušovala práva dětí, postavili jsme provizorní školy, školky, podílíme se na stavbě nových škol, nakupujeme pomůcky," řekla Aktuálně.cz Christina De Bruinová, vedoucí mise Unicef ve východosrílanském městě Batticaloa. "Přesto nemohu zastírat, že mnohde není situace úplně dobrá."

Rozhovor s Christinou De Bruinovou čtěte ZDE.

Hluboká traumata

Psychologové, kteří v oblasti pomáhají, hovoří o statisících nezletilých, které tsunami poznamenalo těžkým traumatem.

Tábor Lordstar - kriket za domy.
Tábor Lordstar - kriket za domy. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

"Jen v Indonésii jsme do programů psychosociální pomoci začlenili již 20 tisíc dětí, které skutečně mají vážné problémy," doplňuje Ann M. Venemanová, výkonná ředitelka Unicef.

Terénní pracovníci vypočítávají případy dětí, které přestaly mluvit, i přes vyšší věk se v noci pomočují, propadly hluboké apatii, odmítají se byť na vzdálenost mnoha desítek metrů přiblížit k moři.

"Mnohé z mých dětí velmi špatně spí. Stále si ostře pamatují, jak přišly o mámu, tátu či sourozence," přitaká Nishan Indee, který pomáhá na jihozápadě Srí Lanky dětem hned ze tří sběrných kempů; dohromady shání podporu pro více než 180 nezletilých. "Chtěli jsme je vzít minulý týden na piknik k moři. Ale opravdu to nešlo," dodává. "Mnohé dostaly třesavku: Za nic na světě na tu pláž nechtějí jít."

Nishan Indee - do této školy si chodí s dětmi hrát a učit je.
Nishan Indee - do této školy si chodí s dětmi hrát a učit je. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Nevhodná pomoc

Nishan Indee shání peníze a nakupuje pro děti vitamíny či pomůcky. Také do tábora vodí pedagogy, kteří s dětmi hrají nejrůznější hry.

"Snažím se už spoléhat jen sám na sebe a na lidi, které znám. Co tu už bylo velkých nadací a různých dobrodinců. Všichni si tu děti vyfotili jak cvičené opičky a od té doby jsem o nich neslyšel," zlobí se. "Maximálně sem dodali balík sušenek"

Sušenky nejsou zrovna nejlepší pomoc pro děti, které přišly během neštěstí o své blízké.

"Omylů se stává mnohem více. Například se školkami," přitaká Jan Mrkvička ze společnosti Člověk v tísni, která pomáhá na Srí Lance. "Ty tu vždycky fungovaly za úplatu. Pak po tsunami přišla nejmenovaná velká americká nadace a začala učitelkám platit místo rodičů. Ti už si zvykli, že pro ně hlídání dětí neznamená výdaj. Za rok, až nadace odejde, můžeme čekat velké problémy," soudí.

Kdo se stará o sirotky?

I když dvě třetiny obětí tsunami byli dospělí lidé, tedy často rodiče, úplných a opuštěných sirotků v oblasti mnoho nenajdete. Rodiny jsou často tak rozvětvené, že se vždy našel někdo z přímých příbuzných, kdo byl ochoten se o sirotka postarat.

Galle - výroční koncert základní školy.
Galle - výroční koncert základní školy. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Hledání vhodných opatrovníků je ostatně velké téma pro Unicef. Kvůli kupčení s dětmi, které v oblasti kvetlo už před neštěstím, tu dětský fond vybudoval zastoupení už před mnoha lety.

"Máme lidi, kteří se vyznají v dané komunitě. Dokáží vytipovat, kdo je nejvhodnější opatrovník pro dítě. Samozřejmě se ptáme také dětí, s kým by chtěli žít," popisuje De Bruinová z Unicefu.

Například v Indonésii se fondu podařilo najít příbuzné pro dva tisíce dětí. Dalším bezmála čtyřem stovkám, které úder tsunami odloučil od svých rodičů, se pak podařilo vrátit přímo vlastním rodičům.

V celé oblasti neustále běží kurzy, z nichž se rekrutují noví učitelé - jen v indonéské provincii Aceh jich 26. prosince zemřelo 1800.

"Ještě důležitější je však výchova lidí, kteří dohlíží nad dodržováním dětských práv. V táborech se totiž množí útoky na děti," soudí srílanská psycholožka Nalini Ratnarajah. (Rozhovor s Nalini čtěte ZDE.) "Bohužel jsme podchytili i sexuální zneužívání dětí."

Táta s dcerou - při tsunami přišli o mámu.
Táta s dcerou - při tsunami přišli o mámu. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Na Srí Lance pak vedle potíží, které vyvolalo tsunami, musí psychologové řešit s dětmi ještě traumata vyvolaná letitou občanskou válkou na východě země. Po příměří, které vláda v Kolombu uzavřela s tamilskými separatisty (LTTE), už znovu experti hlásí: Tamilští tygři unášejí z táborů děti a rekrutují je do svých vojsk.

Více o únosech dětí tamilskými separatisty čtěte ZDE.

"Pravdou je, že dokud se nepodaří vrátit dospělé k jejich práci a do vlastních domovů, těžko bude možné označit situaci dětí v jihovýchodní Asii za zvládnutou," říká výkonná ředitelka Unicef Venemanová.

I největší optimisté přitom počítají, že taková obnova potrvá ještě dlouhé roky.

Reportáž, jak se učí děti v provizorních táborech, si přečtěte ZDE. #reklama

 

Právě se děje

Další zprávy