Reportáž: Za Salcburkem běženci přecházejí most do nového života. Z nádraží jsou tábory

Martin Novák Martin Novák
17. 9. 2015 13:10
Velká část uprchlíků končí svoji dlouhou cestu do Německa na hranici mezi Salcburkem a Freilassingem. Na nádražích čekají stovky běženců na odjezdy vlaků. Za mostem rozdělujícím obě země policisté zastavují auta. Uprchlíci tu už ale vozidly nejezdí - chodí tudy pěšky.
Improvizovaný tábor pro běžence na nádraží v rakouském Salcburku
Improvizovaný tábor pro běžence na nádraží v rakouském Salcburku | Foto: Reuters

Salcburk/Freilassung (Od našeho zpravodaje) – Žádné vlaky do Německa, policisté s rouškami na ústech a hlášení v arabštině. Salcburské hlavní nádraží je zaplněné uprchlíky, kteří ještě stihli projít přes Maďarsko a nyní se chystají udělat poslední krok. Překročit rakousko-německou hranici.

Obrazovky s dobou odjezdu a názvem destinace jsou však nekompromisní. Mnichov – zrušeno. Dortmund – zrušeno. Musí se čekat.

Syřan Málik v Salcburku. Do Německa mu už zbývá jen kousek.
Syřan Málik v Salcburku. Do Německa mu už zbývá jen kousek. | Foto: Martin Novák

Běženci jsou drženi policií v uzavřených skupinách. Rodiny s malými dětmi sedí a leží.

Je paradoxní, že uchazeči o azyl přijíždějí v takové míře právě vlaky. Tedy dopravním prostředkem, který z domova neznají.

Sýrii je malý úsek železnice z koloniálních dob dávno mimo provoz a Afghánistán je jeden z mála států světa, kde není ani kilometr tratě.

Syřan Málik přijel sám. Jako mnoho dalších Syřanů je z východu země, z města Dajr az-Zúr. Jeho část ovládá Islámský stát, malý kus nadále drží armáda prezidenta Bašára Asada.

"Utekl jsem kvůli všem. Žádná Sýrie už není, neexistuje, všechno je zničené," říká. Cestoval až sem do Salcburku dva a půl týdne. Nepřeplouval na řecké ostrovy, přešel turecko-bulharskou hranici.

Pákistánci a další uprchlíci čekají na policejní kontrolu. Jsou odváděni vedle silnice.
Pákistánci a další uprchlíci čekají na policejní kontrolu. Jsou odváděni vedle silnice. | Foto: Martin Novák

"Žádné příbuzné tu nemám. Jsem první  z rodiny a později chci, aby se další přesunuli za mnou," tvrdí mladý Syřan. S sebou má jen malý batoh.

Cesta po silnici ze Salcburku do Německa se zkomplikovala po nedělním německém rozhodnutí obnovit na hranicích kontroly. Před řekou, která obě země rozděluje, jsou mnohakilometrové, jen velmi pomalu se vlekoucí kolony.

"Včera jsem jela dvě hodiny. Dnes je to o něco lepší, ale nemůžu každý den takhle trávit. Nechápu, proč na to musí doplácet normální lidi. Hlavně že se pořád říkalo, jak je Schengen super," zlobí se německá řidička, která dojíždí za prací do počítačové firmy v Salcburku.

Poslední vteřiny v Rakousku.
Poslední vteřiny v Rakousku. | Foto: Martin Novák

Uprchlíci chodí pěšky. Na německé straně mostu stojí policie a zachytává je. Vedle vozovky, kterou se pomalu sunou kamiony, stojí a sedí skupina zhruba stovky Pákistánců. Další přicházejí  a staví se do fronty.

Celé rodiny, muži nesou malé děti v náručí. Zatímco německá policie je tady v masivním počtu, po rakouských policistech ani památky. Rakušané ovšem začali hlídat své hranice s Maďarskem, Slovinskem a Itálií.

Kdo vystojí kolonu a dostane se na německou stranu, přijede do městečka Freilassing. Na místním nádraží se soustřeďují ti, kteří už poslední hranici na své pouti do vysněného německého ráje udělali.

Stejně jako jinde jsou ale i tady odděleni policií od ostatních, nesmějí se vzdalovat pryč. Dobrovolníci a pracovníci charitativních organizací jim sem nosí pití, jídlo a hygienické potřeby.

Běženci ve Freilassingu, už na německé straně.
Běženci ve Freilassingu, už na německé straně. | Foto: Martin Novák

Na vlak do dalších měst Německa čeká i trojice žadatelů o azyl z Afghánistánu. Dva bratři a jejich strýc. "Šli jsme přes měsíc přes Írán, Turecko a Řecko," překládá strýcova slova jeho synovec hovořící anglicky.

"Proč jsme odešli? To nevíte? V Afghánistánu jsou pořád výbuchy, střelba." V jejich skupině je i malé batole, ležící na dece na nástupišti. Narodilo se prý krátce před tím, než se rodiče vydali na cestu.

Mezi nádražím a supermarketem upozorňuje místní obyvatele velký plakát na to, že v Sýrii je humanitární katastrofa a uprchlíci potřebují pomoc. Jinak v malém městě není poznat, že by se dělo cokoliv neobvyklého.

"Uznávám, že Německo musí pomáhat. Ale kolik lidí můžeme přijmout? Na to musíme také myslet," říká v kavárně v centru Freilassingu servírka.

Skupina uprchlíků z Afghánistánu ve Freilassingu.
Skupina uprchlíků z Afghánistánu ve Freilassingu. | Foto: Martin Novák

Průzkumy ukazují, že zatím se Němci k těm, kdo chtějí žít s nimi, neobracejí zády. Podle televize ZDF je 66 procent Němců pro přijímání uprchlíků, kteří už jsou v Evropě, a podle ARD se 61 procent obyvatel nejlidnatější země Evropské unie neobává toho, že by v Německu bylo příliš mnoho imigrantů.

Příští dny ukážou, zda maďarské zatarasení bude znamenat méně uprchlíků na této frekventované trase. Jezdí tudy rychlíky Budapešť – Mnichov (pokud zrovna nejsou zrušené) a vede tudy dálnice A8. Jedna ze dvou spojujících Německo a Rakousko. Ve středu dorazilo během čtyřiadvaceti hodin do Německa více než sedm tisíc běženců.

Němečtí policisté si nechávají své názory pro sebe. "No comment," odpověděl jeden z nich na otázku, zda někoho vracejí zpět do Rakouska nebo zda příliv uprchlíků začíná slábnout.

Nádraží v Salcburku
Nádraží v Salcburku | Foto: Martin Novák
 

Právě se děje

Další zprávy