Jekatěrinburg (od našeho spolupracovníka) - Uralský Jekatěrinburg, ležící - jak hlásá ukazatel v centru města - 1776 verst (stará ruská délková míra, pozn. redakce) od Moskvy, byl po staletí hybatelem ruských dějin. Město vidělo zánik carské rodiny i první krůčky nezávislého Ruska.
Uralská metropole, mnohem více než jiná ruská města, vyvolává dojem skanzenu komplikované historie Ruska 20. století. Na křižovatce dějin se město ocitlo záhy.
Po únorové revoluci v roce 1917 se car Mikuláš II. vzdal trůnu a i s rodinou byl deportován do vyhnanství. Nejdříve do sibiřského Tobolsku, koncem dubna 1918 byla carská rodina převezena právě sem, do Jekatěrinburgu. Odtud měla dál směřovat do Moskvy, kde je měl čekat bolševický soudní tribunál.
V noci na 17. července 1918 však byla rodina odvedena do suterénu Ipaťjevova domu a zastřelena. Jejich těla poté převezli za město na Ganinu Jamu, kde byla zlikvidována a ostatky zahrabány.
Historický paradox
Samotný Ipaťjevův dům byl srovnán se zemí v 70. letech. Jak vysvětlil Aktuálně.cz bývalý jekatěrinburský starosta Arkadij Černěckij, došlo k tomu na přímý příkaz Moskvy.
V roce 2003, po více než deseti letech stavby, byl nedaleko místa, na kterém se nacházel Ipaťjevův dům, otevřen Chrám na krvi.
Teď je chrám jednou z dominant Jekatěrinburgu. V jeho dolní části, připomínající sklepení, ve kterém zemřel poslední ruský car, se nachází ikony carské rodiny s relikviemi. Věřící před nimi zapalují svíčky a uctivě je líbají. I nad suterénem je pozlacený oltář s ikonami svatých a Mikuláše II.
Zahraniční návštěvník Jekatěrinburgu si nemůže nevšimnout jisté historické schizofrenie.
Nedaleko Chrámu na krvi se táhne ulice Jakova Sverdlova. Právě on prý nechal carskou rodinu popravit.
Sousední ulice nese jméno Felixe Dzeržinského, šéfa krvavé tajné policie Čeka, která rozsudek nad Mikulášem II. vykonala.
S názvy ulic jakoby se v Jekatěrinburgu zastavil čas. Můžete se tu procházet po ulici přední evropské komunistky Rosy Luxemburgové, jejího souputníka Karla Liebknechta i jejich početných ruských soudruhů.
Nechtěný Boris
Jen ulici Borise Jelcina, která se kříží s ulicí 8. března, není lehké najít. Cedule s jejím názvem visí pouze na jednom jediném domu.
Ostatní budovy jakoby se za svou adresu styděly. I samotný pomník Borise Jelcina, mimochodem jediný v celém Rusku, se nachází na nepříliš prestižním místě.
Vtěsnaný mezi věžáky hledí přes silnici na stavbu jednoho ze zdejších mrakodrapů. S domem, ve kterém žil, to je ještě horší. Nejde najít vůbec.
Svým způsobem to odráží specifický vztah města k prvnímu ruskému prezidentovi. Místní obyvatelé si ho váží proto, že jako první tajemník oblastního výboru komunistické strany zlepšil životní podmínky v oblasti. Jelcinovo působení na postu hlavy státu už tak jednoznačně nehodnotí. Ostatně - tak jako v celém Rusku.
"Vztah k Jelcinovi souvisí s politickou orientací a vzděláním. Ale nehledě na to, Jelcin je náš krajan a lidé, kteří se zajímají o moderní ruské dějiny, chápou, že Boris Nikolajevič udělal pro zemi velmi mnoho užitečného," tvrdí o Jelcinovi ředitel Jekatěrinburského centra průvodců Konstantin Bryljakov.
Jak dodává, Jelcin se v některých rozhodnutích zjevně mýlil. Avšak - nehledě na to - "položil základ ekonomickému růstu, díky kterému se dnes naše ekonomika rozvíjí".
Vandalové, kteří loni v srpnu Jelcinův památník polili barvou a poničili, byli zřejmě jiného názoru. Mimochodem, nikdo za to dodnes nebyl potrestán.
