"Celá naše ulice už neexistuje." Reportéři navštívili předměstí Kyjeva, kde zuří boje

Nejdřív pištivý zvuk, pak ohlušující rána. Náš fotograf byl v ostřelované Irpini
Vojáci se žlutými páskami na rukou kontrolují břeh blíže ke Kyjevu. Silnice, která tudy vede do hlavního města, je uzavřená.
Mezi opuštěnými auty kličkují ženy s malými dětmi v náručí. Některé pláčou.
Důkazem vypjaté atmosféry je, když v jednu chvíli člen teritoriální obrany namíří odjištěnou zbraň na mladý manželský pár. Nezdají se mu jejich doklady. Situaci uklidňuje až člen armády, šlo jen o nedorozumění.
Most vedoucí z Kyjeva na jeho severozápadní předměstí Irpiň. Ukrajinská armáda jej před několika dny vyhodila do povětří. V době, kdy vznikla tato fotografie, bránila jeho trosky proti ruskému útoku. Pod vojáky přecházeli uprchlíci do bezpečí.
Foto: Jakub Plíhal
Josef Pazderka Jakub Plíhal Josef Pazderka, Jakub Plíhal
7. 3. 2022 13:14
Boje na severozápadě ukrajinského hlavního města Kyjeva, téměř obklíčeného ruskými vojsky, pokračovaly i o víkendu. Bombardování raketami Grad a střelba do civilních objektů byly slyšet hlavně z okolí města Irpiň. Tisíce lidí se odtud pokoušely dostat přes zničený most do Kyjeva. Na místě byli v sobotu také reportéři Aktuálně.cz Josef Pazderka a Jakub Plíhal.

Irpiň (od našich zpravodajů) - Stojí bezmocně před vysokým betonovým blokem, jedním z mnoha trosek mostu, které jim brání v rychlém útěku do Kyjeva. Třiatřicetiletý Dmitrij nese dvě velké tašky s osobními věcmi a na zádech má batoh. Jeho manželka Táňa svírá v náručí čtyřměsíčního syna Roberta. Víc s sebou vzít nestihli.

Podobně jako stovky dalších prchajících lidí se nyní nervózně klepou, mrazem i zděšením z toho, co v minulých dnech prožili. A zoufale se snaží dostat do bezpečí. 

Dmitrij (vpravo) s manželkou Táňou a čtyřměsíčním synem Robertem.
Dmitrij (vpravo) s manželkou Táňou a čtyřměsíčním synem Robertem. | Foto: Stanislav Krupař

"Celá naše ulice už neexistuje, poslední dva dny Rusové střílejí do všeho, co je ve městě," souká ze sebe Dmitrij hlasem, ve kterém se mísí strach a vztek. S manželkou i malým dítětem prchá z ukrajinské obce Buča, která se přelévá do šedesátitisícové Irpině, vzdálené pouhých 25 kilometrů severně od Kyjeva.

Dmitrij popisuje ruské rakety Grad, které nejprve jen přelétávaly nad hlavou, ale nakonec začaly mířit i do obytných domů. "Pořád bum, bum, bum. Nepřetržitě dva dny. Běželi jsme do sklepa, pak nahoru do bytu a zase dolů. Manželka dostala hysterický záchvat. Při první příležitosti jsme sbalili věci a vyrazili pryč," říká. Táňa se slzami v očích mlčky přikyvuje, malého syna při tom instinktivně sevře v náručí ještě silněji.  

Svědectví manželského páru potvrzují i další lidé stojící kolem. Popisují čím dál intenzivnější střelbu do civilních cílů i přelety ruských stíhaček. Střely podle nich postupně zasáhly také vlakové nádraží v Irpini, směrem na Kyjev proto zůstala jediná úniková cesta - rozbitý most.

Jedním směrem lidé, druhým samopaly

Běží k němu pěšky, někteří jedou auty, která zanechávají na místě. Dav s malými dětmi, nosítky s invalidy, taškami i kufry se po prudké stráni opatrně valí pod zničenou mostní konstrukci. Její prostřední část vyhodily před pár dny do povětří ukrajinské jednotky, aby zpomalily případný postup ruské armády. 

Foto: Jakub Plíhal

Stovky lidí se nyní pod zbylou mostní konstrukcí tlačí u roztříštěných kvádrů a nemohou dál. Před sebou mají spleť betonu i železných drátů, na nichž leží převrácená bílá dodávka. Na velké kamenné kvádry je složité vylézt.

Atmosféra postupně houstne, vyděšení lidé chtějí za každou cenu dál. 

Vojáci i další dobrovolníci jim pomáhají vylézat nahoru k malé lávce, podávají si malé děti i nosítka s raněnými. Občas ale proud uprchlíků zastaví a na druhou stranu míří zbraně - samopaly, protitankové granáty a další munice, vše odvážené do Irpině.  

Foto: Jakub Plíhal

Přes veškerou snahu vojáků pokračuje evakuace lidí kvůli úzkému koridoru přes řeku velmi pomalu. Uprchlíci křičí a naříkají, zastavují je ale ostré povely vojáků i místních lidí. "Netlačte se, umačkáte lidi vepředu." "Matky s malými dětmi dopředu!" "Kde jsou invalidé? Invalidy rychle sem."

Výkřiky pod mohutnou mostní konstrukcí nabírají na síle a nesou se ozvěnou dál.

Foto: Jakub Plíhal

Dmitrij s Táňou i malým Robertem konečně přicházejí na řadu a opatrně balancují po dřevěné lávce na druhou stranu. Pak už jen musí přejít krátký úsek po roztříštěném betonu, protáhnout se trčícími dráty, vyhnout se prasklé železné trubce a poté vyšlapanou pěšinou zpět nahoru na silnici do Kyjeva. Dmitrij tvrdí, že mají v metropoli známého, možná jim pomůže s ubytováním. Nebo půjdou do krytu s ostatními uprchlíky. S manželkou i synem smutně mávnou a zmizí v davu lidí.

Začali ostřelovat domy, to byl konec 

Během odpoledne panika na mostě nabírá na síle. Z dálky jsou slyšet přibližující se výbuchy. Někteří lidé jsou natolik vyděšení, že při pohledu na dlouhý objektiv novinářského fotoaparátu, který si spletli s namířenou zbraní, se raději skrývají za sloupem.

Foto: Jakub Plíhal

"Do dvou paneláků nedaleko od nás vletěly rakety, celé páté poschodí je zničené," chrlí ze sebe padesátiletá Olga. S matkou i synem bydleli na kraji Irpini směrem ke Kyjevu, teď míří pryč. "Pořád jsme si říkali: Nejsou tady vojenské základny, nic strategického, snad se to jenom přežene. Jenže to byl hrozný omyl," dodává zadýchaně poté, co se přes trosky mostu dostane na druhý břeh.   

Nahlédnout s novinářským označením "PRESS" na vestě do nedaleké Irpině začíná být kvůli čím dál silnější střelbě riskantní. Skupina žurnalistů včetně fotoreportéra Aktuálně.cz se vydá alespoň k vjezdu do města, zhruba kilometr od zničeného mostu na Kyjev. Zdejší obyvatel Maxim jim ukazuje díry po raketách v několika obytných domech.

Krátce poté se ozvou dvě ohlušující rány a muž padá společně s reportéry instinktivně na zem. Do nedalekého domu pravděpodobně přilétla ruská minometná střela, je nejvyšší čas vrátit se k mostu a do bezpečí.

Foto: Jakub Plíhal

Pár stovek metrů od kritického místa, již v relativním bezpečí směrem na Kyjev, se do davu prchajících lidí nečekaně vmísí ukrajinský exprezident Petro Porošenko. I přes stahující se ruskou smyčku kolem hlavního města přijel šestapadesátiletý politik tajně do Kyjeva. Podpořit ty, kteří ho brání a kdo se v něm skrývají.

"Vidíte Putina, jak napadá děti, staré lidi, ženy… Neplatí pro něj žádná pravidla. Je to válečný zločin," říká rozrušený Porošenko v krátkém rozhovoru pro Aktuálně.cz a ukazuje na proud lidí. "Tohle jasně ukazuje, proč potřebujeme bezletovou zónu: abychom ochránili civilisty. Potřebujeme ji naléhavě, teď," dodává ukrajinský exprezident ve vojenské uniformě a v doprovodu početné ochranky.

Rozhovor s bývalým ukrajinským prezidentem Porošenkem | Video: Josef Pazderka

Během odpoledne je už ruské ostřelování Irpini viditelné i od samotného mostu. Tichá naděje uprchlíků, že se ze svých domovů vzdálí jen dočasně, bere definitivně za své. Už se ani neotáčejí a dlouhou silnicí, lemovanou drobnými borovicemi, míří co nejrychleji do Kyjeva. Pěšky, evakuačními autobusy nebo v autech dobrovolníků. Z nejhoršího jsou venku. Je jim ale jasné, že i hlavní město bude pro ně jen přestupní stanicí na útěku dál.

Foto: Jakub Plíhal

Poznámka redakce: Během neděle se situace v Irpini a bezprostředním okolí ještě více zdramatizovala. Na útěku z města zahynuli kvůli raketě Grad nejméně tři civilisté - žena s dcerou a synem. Ruská palba mířila na zmíněný zničený most, přes který uprchlíci mířili do Kyjeva.

 

Právě se děje

Další zprávy