Půllitr vína pro děti denně? Ve Francii si připomínají výročí rodičovské vzpoury

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Půllitr vína, piva nebo cideru denně jako součást školního oběda. Pro francouzské školáky šlo do roku 1956 o realitu, kterou schvalovali lékaři i rodiče. Alkohol platil za zdravou výživu a obranu před tuberkulózou. Utnutí této tradice premiérem Mendèsem Francem vyvolalo celonárodní vzpouru. Definitivní zákaz alkoholu na všech školách nakonec prosadil až prezident François Mitterrand v září 1981.

Sedmdesáté výročí protialkoholního tažení připomíná éru, která dnes působí jako absurdní vtip. Francouzské školní jídelny fungovaly desítky let jako legální nálevny pro nezletilé. Francouzi totiž měli za to, že slabý alkohol povzbuzuje apetit, usnadňuje trávení a zahřívá organismus. Plakáty ve školách tehdy běžně hlásaly, že litr vína dává tělu stejnou sílu jako kilo masa nebo litr mléka.

V oblastech se špatným přístupem k nezávadné pitné vodě (což byl v poválečných letech rozšířený problém) navíc víno či cider představovaly bezpečnější alternativu nápoje. Rodiče tak běžně posílali své sedmileté potomky do lavic s lahví v batohu. Učitelé pouze dohlíželi, aby děti nepřekročily povolený limit půl litru na den.

Francouzská legislativa tehdy rozlišovala mezi „dobrým“ a „špatným“ alkoholem. Víno, pivo, mošt a cider patřily do privilegované kategorie takzvaných hygienických nápojů. Státní doktrína a lékařské kapacity je prezentovaly jako zdraví prospěšné potraviny, které chrání před infekcemi. Mezi „špatný“ alkohol pak patřily průmyslově pálené destiláty, jako byl absint nebo koňak, které stát označoval za jed a původce společenského úpadku.

Tento zavedený systém však tvrdě narazil v roce 1956, když tehdejší premiér Pierre Mendès France vyhlásil válku alkoholismu. Francie v padesátých letech držela světový rekord se spotřebou 30 litrů čistého alkoholu na dospělého ročně. Alkoholismus plnil tamní psychiatrické léčebny, stál za třetinou všech kriminálních činů a „kosil“ pracovní sílu.

Vinařská lobby a producenti cukrové řepy, ze které se pálil průmyslový líh, měli navíc obrovský vliv v parlamentu a inkasovali od státu masivní dotace na nadvýrobu. Stát od nich povinně vykupoval miliony litrů přebytečného alkoholu, pro který neměl využití.

Místo alkoholu mléko

Tehdejší předseda vlády Mendès France se tak rozhodl tento finanční penězovod přetnout a podávání vína dětem do čtrnácti let zatrhl. Místo toho nařídil povinnou sklenici mléka a kostku cukru.

Zavedením povinného mléka do škol navíc zabil dvě mouchy jednou ranou: zlikvidoval závislost u nastupující generace a zároveň vytvořil nový odbyt pro francouzské mlékaře, jejichž nadvýrobu stát do té doby neuměl efektivně využít.

Útok na francouzskou identitu

Reakce veřejnosti ale hraničila s hysterií. Vinařská lobby označila premiéra za vlastizrádce, tisk psal o útoku na francouzskou identitu a naštvaní rodiče zakládali spolky na obranu dětského pití.

Lékaři varovali, že nahrazení vína studeným mlékem způsobí dětem žaludeční katary a oslabí jejich imunitu vůči tuberkulóze. Starší studenti navíc našli v zákoně kličku a s písemným souhlasem rodičů mohli v jídelnách popíjet dál.

Ačkoli Francovi uškodily i jeho další politické kroky, zákaz alkoholu ve školách z něj učinil velmi neoblíbeného politika zejména u konzervativců a u voličů v regionech, kde bylo pití alkoholu kulturně i ekonomicky zakořeněné, a svou kampaní proti alkoholismu si nadělal mnoho nepřátel i ve vlastní straně. Ve funkci tak vydržel pouze rok.

Definitivní přítrž alkoholu ve školách nicméně udělal až po čtvrt století, v září 1981, prezident François Mitterrand, který plošně „vyčistil“ od alkoholu i střední školy.