Na zdech v Bělehradě je možné vidět ruské vlajky, písmeno Z značící podporu ruské invaze či kresbu Putina s nápisem "bratr". Ruskému prezidentovi ovšem někdo, kdo je zřejmě opačného názoru, přimaloval krev k očím a ústům.
Otevřenou výzvu německého kancléře Olafa Scholze, aby se Srbsko přidalo k sankcím vůči Kremlu, na začátku června odmítl prezident Aleksandar Vučič. "Jsme ve složité situaci a Evropská unie by měla přihlédnout k faktu, že Srbsko a Rusko mají zvláštní vztahy," uvedl po schůzce na společné tiskové konferenci se šéfem německé vlády. Vučič také s Putinem dohodl nový tříletý kontrakt na dodávky ruského plynu, který bude pokrývat srbskou spotřebu ze dvou třetin.
Ohledně srbské odlišnosti v pohledu na válku na Ukrajině se často skloňují dva důvody. Historická slovanská a pravoslavná vzájemnost Srbů a Rusů a hořkost po bombardování ze strany NATO v roce 1999 kvůli Kosovu. Tento konflikt se znovu připomněl o víkendu: Srbové začali blokovat hranice s Kosovem na protest proti změně poznávacích značek automobilů, kterou chtěly prosadit kosovské úřady.
Balkanista František Šístek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy míní, že dějinné propojení Srbů a Rusů je spíše mýtus. "Z historie si každý může vybrat, co se mu hodí. Vztahy mezi Srbskem a Ruskem byly někdy lepší, jindy horší. V období Sovětského svazu a Jugoslávie, tedy Stalina a Tita, moc dobré nebyly. A třeba v devatenáctém století se Srbsko víc orientovalo na Rakousko-Uhersko než na Moskvu," vysvětlil deníku Aktuálně.cz.
Kosovská válka
- 28. únor 1998 - Srbská armáda zahájila rozsáhlé operace v Kosovu s cílem zničit Kosovskou osvobozeneckou armádu. Ta bojovala za odtržení Kosova od Srbska.
- Únor a březen 1999 - Neúspěšná diplomatická jednání o příměří v Kosovu.
- 24. březen 1999 - NATO zahájilo bombardování Srbska a srbských sil v Kosovu.
- 10. červen 1999 - Srbská armáda se stáhla z Kosova, správu nad provincií převzala OSN.
- 17. únor 2008 - Kosovo vyhlásilo nezávislost. Srbsko ji neuznává.
Podle něj souvisí podpora Ruska více s rozpadem Jugoslávie a zásahem Severoatlantické aliance proti Srbsku v roce 1999. "I když je to už dlouho, je v Srbsku stále pěstován narativ ve smyslu 'Západ nám ublížil'. A ačkoliv se oficiálně Bělehrad nevzdal snahy vstoupit do Evropské unie, většina současných srbských médií píše a hovoří v tom smyslu, že Rusko vítězí, Západ je na kolenou a že přichází velká geopolitická změna," upozornil Šístek.
Agentura AFP zveřejnila ve svém textu příběh čtyřiačtyřicetileté Ukrajinky Ljubov Maričové, která dlouho žila v Bělehradě, vdaná za srbského muže. Ruská agrese na Ukrajinu ale měla na manželství ničivý vliv. Manžel věřil ruské verzi událostí, a synovi dokonce zakazoval poslouchat ukrajinskou hudbu s odůvodněním, že je nacistická.
"Vinil z války všechny kromě Rusů. Musela jsem si sbalit věci a odjet zpátky na Ukrajinu, jinak to nešlo," svěřila se AFP Maričová. Manželství tak skončilo po dvanácti letech.
Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že v Srbsku podpora vstupu do Evropské unie klesá. Podle agentury Bloomberg by na začátku června hlasovalo v referendu 51 procent dotázaných proti členství v EU. V průzkumu agentury Demostat uvedlo 50 procent dotázaných, že chtějí zůstat neutrální mezi Evropskou unií a Ruskem, 21 procentům oslovených je bližší Moskva a 13 procentům Evropská unie.
Bělehradské výzkumné centrum NSPM ve svém květnovém výzkumu zjistilo, že sankce proti Rusku odmítá jasná většina Srbů - 82 procent. Bělehrad je jedním z mála evropských měst, které má letecké spojení s Moskvou a do nějž mohou Rusové bez omezení cestovat.
