reklama
 
 

Příval uprchlíků se nesmí opakovat. Všechny nepřijmeme, říká žena, která se o ně v Bavorsku stará

16. 9. 2017
Když do Německa proudily před dvěma lety stovky tisíc uprchlíků, kancléřka Angela Merkelová přišla s heslem "Zvládneme to". Svým optimistickým prohlášením otevřela Německo lidem prchajícím před válkou a pronásledováním. Kromě nich ale do země přišli i ekonomičtí migranti. Váda teď v čele s kancléřkou zdůrazňuje, že právo zůstat mají jen ti, kteří azyl skutečně potřebují. Největší počet všech migrantů dorazil do Bavorska. Jejich integraci má od letošního března na starosti Kerstin Schreyerová z Křesťansko-sociální unie (CSU), která je náměstkyní bavorské vlády. "Ani Německo nemůže přijmout a nepřijme všechny migranty,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Doporučujeme

Aktuálně.cz: Počet žadatelů o azyl v Bavorsku se letos oproti předchozím dvěma letům několikanásobně snížil. Vaše strana CSU ale dál trvá na požadavku omezit počet uprchlíků, které má Německo ročně přijmout. A to na 200 tisíc lidí. Přitom vaši celoněmečtí partneři v čele s Angelou Merkelovou tuto hranici odmítají. Proč je pro vás tak důležitá?

Kerstin Schreyerová: V celosvětovém měřítku se počet lidí na útěku nesnižuje, ale naopak zvyšuje. Pokud by se jich hodně vydalo na cestu, ať už přes Středozemní moře nebo takzvanou balkánskou trasou, Bavorsko by to zasáhlo jako první. Stejně jako v roce 2015.

Naše kapacity jsou limitované naší schopností udržet si vlastní identitu.

Co definuje bavorskou identitu?

Zákon. Integrační pravidla z prosince 2015 ji chápou jako hlavní kulturu života ve Spolkové zemi Německo.

Proto vyžadujeme od lidí, kteří sem přicházejí, aby respektovali naše každodenní zvyky, návyky, způsoby jednání a obecně styl života. Chceme, aby přistěhovalci žili s námi, ne u nás.

Od prvního srpna platí v Bavorsku zákaz nošení burky a nikábu. Proč jsou problémem?

Ten zákaz platí jen za určitých okolností: pro úředníky veřejné správy, na vysokých školách, v zařízeních pro předškoláky a ve volebních místnostech. Kromě toho mohou města v jednotlivých případech zakázat jejich nošení i na veřejné akce.

Burku a nikáb jsme kromě bezpečnostních důvodů zakázali především proto, že jejich nošení je politické. Je projevem souhlasu se vznikem islamistické společnosti.

Obdobné pravidlo ale neplatí pro symboly jiných náboženství, například křesťanství, ke kterému se u vás hlásí většina obyvatel…

Kříž symbolizuje přihlášení se k víře a příslušnost ke křesťanskému společenství, které je součástí našeho kulturního dědictví. Není politickým vyjádřením souhlasu s útlakem druhých.

Německo nepřijme všechny

Vraťme se ještě k té číselné hranici. Pro Německo je zásadní lidská důstojnost. Garantuje ji hned první věta ústavy. Nevytváří jakási umělá hranice drastický rozdíl mezi důstojností člověka s číslem 200 000 a pak toho, kdo je v pořadí hned za ním?

To číslo je vzkazem okolnímu světu: Ani Německo nemůže přijmout a nepřijme všechny. To by si měli uvědomit všichni, kteří zvažují vydat se na cestu s představou života v Německu.

Je ale taky upozorněním pro ostatní členy Evropské unie. Jen málo z nich se má k tomu, aby přijímalo uprchlíky.

Na německých hranicích přitom nejsou lidé "spadlí z nebe". Při své cestě prošli zeměmi, ve kterých mohli najít ochranu. I Bulharsko nebo Španělsko jsou bezpečné státy.

Jak si představujete, že zabráníte dalším lidem vstoupit do Německa?

Nezastávám názor, že bychom měli znovu zavést hraniční kontroly v rámci EU. Naše hranice ale už nesmí být nikdy tak propustná, jako tomu bylo mezi zářím 2015 a jarem 2016. To vyplývá z povinnosti státu starat se o bezpečí svých vlastních občanů.

Střežit se však musí vnější hranice Unie.

Co by se ale stalo s těmi, kteří by se dostali až na německé hranice a uvázli tam? Pro Českou republiku, která s Německem sousedí, je to důležitá otázka.

A je to také otázka složitá. Za azylové řízení je ale zodpovědná země, ve které azylant vstoupil na unijní půdu. Tedy země, které jsou na okraji schengenského prostoru. To by se mělo dodržovat.

Vracení odmítnutých migrantů se moc nedaří

Měla jsem možnost navštívit zařízení pro žadatele o azyl v bavorském Bambergu. Podle zaměstnanců tam lidé letos stráví průměrně tři měsíce. To je podstatně méně než v roce 2015. Jak jste toho dosáhli?

Vlastní azylové řízení probíhá na spolkové úrovni, konkrétně za něj zodpovídá Spolkový úřad pro migraci a uprchlictví. My v Bavorsku jsme k urychlení celého procesu přispěli dvěma způsoby.

Zaprvé se nám podařilo přesvědčit žadatele o azyl s malou šancí ho skutečně získat, aby dobrovolně Německo opustili. Jde zejména o lidi ze zemí západního Balkánu.

Zadruhé k žadatelům o azyl přistupujeme skutečně jako k osobám s tímto statusem. Jsou tedy společně na jednom místě a platí pro ně zákaz opustit oblast, která patří k místnímu imigračnímu úřadu.

Máte přehled o tom, co se děje s lidmi, kteří azyl nezískají?

Velká část odmítnutých žadatelů se nemůže v současnosti vrátit domů. Chybí jim doklady nebo je jejich vlastní země nechce přijmout.

Podivuhodně vysoký je mezi nimi podíl lidí, kteří náhle konvertují ke křesťanství, otěhotní nebo v sobě objeví sklony k homosexualitě. Jindy způsobí na letišti takovou scénu, že je piloti z bezpečnostních důvodů odmítají vzít na palubu letadla.

Vracení odmítnutých migrantů se stále příliš nedaří.

A ti, co zůstanou? Ať už s posvěcením od úřadů, nebo bez něj?

Spolehlivá čísla vám v tento okamžik řeknu jen těžko.

Nezletilí bez doprovodu dospělé osoby nesmí být vyhoštěni - ti tedy chodí do školy. Mnoho dospělých si našlo práci. Jejich vzdělání a kvalifikace ale často postačuje jen na vykonávání jednodušších činností.

Na německou kancléřku zaútočili rajčaty během předvolební kampaně v univerzitním městě Heidelberg. Zelenina skončila na saku Angely Merkelové. | Video: Reuters, Asociated Press |  00:54

autor: Helena Truchlá

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama