Manila - "Pokud mám zemřít kulkou atentátníka, ať se tak stane," prohlásil v roce 1983 nedlouho před svým návratem do Manily hlavní politický rival tehdejšího diktátora Ferdinanda Marcose Benigno Aquino, přezdívaný Ninoy.
Na den přesně před 26 lety se jeho věštba naplnila. Jen několik okamžiků poté, co se otevřela dvířka linkového letounu z Tchajwanu, kterým se vrátil z dobrovolného exilu ve Spojených strátech, zazněl výstřel a Aquino se zřítil ze schůdků na přistávací plochu.
Neprůstřelná vesta mu nebyla nic platná. Vrah jej zasáhl zezadu do hlavy.
Věčný stín smrti
Populární opoziční vůdce si riziko spojené se svým návratem do vlasti plně uvědomoval.
Vojenský tribunál ho už v roce 1977 poslal před popravčí četu za údajnou protistátní činnost, Marcos si ale nepřál učinit ze svého dlouholetého oponenta mučedníka, a tak jej nechal sedm let zavřeného ve vězení, povětšinou na samotce.
Až když v roce 1980 Ninoy prodělal srdeční příhodu, dovolil mu režim vycestovat na operaci do Spojených států.
Oproti předchozímu slibu, že se okamžitě vrátí a že nebude proti Marcosovi vyvíjet politickou činnost, zůstal Ninoy s manželkou Corazon v americkém exilu tři roky. Po celou dobu publikoval, přednášel a neúnavně kritizoval Marcosovu diktaturu.
Zprávy o zhoršující se situaci na Filipínách, jakož i o podlomeném Marcosově zdraví, jej v roce 1983 přiměly veřejně oznámit, že se vrátí do vlasti a pokusí se přesvědčit prezidenta, aby v zemi obnovil demokracii.
"Za Filipínce stojí za to zemřít," odbýval dnes slavným citátem veškerá varování, včetně signálů ze strany oficiální Manily, že mu v případě návratu nemůže být zaručena bezpečnost.
Podívejte se na poslední rozhovor a osudové záběry z 21. 8. 1983
Začátek Marcosova konce
Zpráva o atentátu na letišti se v Manile rozšířila rychlostí blesku a nikdo z historiků dnes nepochybuje o tom, že to byla právě smrt Benigna Aquina, která znamenala začátek Marcosova konce.
Opoziční hnutí, které bylo do té doby doménou hrstky intelektuálů a rebelů, nabralo na síle a přelilo se do ulic. V jeho čele stanula do té doby nenápadná vdova po Ninoyovi Corazon alias Cory.
Tváří v tvář domácímu i mezinárodnímu tlaku souhlasil Marcos v listopadu 1985 s předčasnými prezidentskými volbami.
Ty se konaly v únoru následujícího roku a přestože se Marcos prohlásil za jejich vítěze, opozice odmítla výsledky hlasování s odkazem na jejich zjevné zfalšování uznat.
Srdce, které neodpouští
Část armádního velení pak v kritickou chvíli vypověděla Marcosovi věrnost a přešla na stranu legitimní vítězky voleb, Corazon Aquinové.
Statisíce Filipínců přišly chránit vojenské vzbouřence vlastními těly a svět obletěly snímky jeptišek klečících s růženci v rukou před hlavněmi tanků.
Marcosovo setrvání v prezidentském paláci bylo neudržitelné. Jeho američtí spojenci pro něj poslali vojenskou helikoptéru a odvezli jej s celou rodinou na Havaj, kde v září 1989 zemřel.
Vdova Imelda s dětmi se na Filipíny směla vrátit až v roce 1991. Corazon Aquinová, která zemřela 1. července tohoto roku, rodině Marcosových nikdy neodpustila, přestože je hluboce věřící katolička.
Nechme to tak
Za samotné provedení vraždy byli po Marcosově pádu pravomocně odsouzeni na doživotí pouze příslušníci ozbrojené stráže, kteří se v době atentátu pohybovali v Ninoyově bezprostřední blízkosti.
Postupně byl ale trest některým odpuštěn, jiní ve věznici zemřeli a letos v březnu byli propuštěni poslední viníci. Vyšetřování záhadné vraždy Ninoye Aquina tak víceméně skončilo.
"Je lepší to tak nechat. Nemá cenu dál po tom pátrat. Pokud se dalo něco zjistit, už bychom to teď věděli," řekl před dvěma lety Andres Narvasa, jenž svého času atentát na Aquina vyšetřoval.
"Ninoye uctíváme jako hrdinu, mučedníka pravdy a svobody. Nechme to tak. Myslím, že on sám by dal přednost usmíření před pomstou."
