"Raději zemřu jako hrdina, než chcípnu jako červ!" říkával podle jeho matky Aleny Kučinskasové, která se svěřila ruskému serveru Mediazona. Válku si prý často romantizoval a poté, co vojska Kremlu 24. února napadla Ukrajinu, se přihlásil jako dobrovolník a uzavřel s armádou tříměsíční smlouvu. Nikomu ze svých příbuzných o tom neřekl. Že je nasazený v boji, zjistili, až když jim sám zavolal.
"Prosili jsme ho, aby se vrátil. Na to nám řekl, že nepřijel na Ukrajinu proto, aby utíkal. Prý není zbabělec," vysvětluje Kučinskasová. Dva týdny po příjezdu na Ukrajinu na frontové linii zemřel.
Viktor Kučinskas je jedním z mnoha Rusů, kteří dobrovolně narukovali a zaplatili za to životem. Příběhy sedmi z nich nyní popsal ruský nezávislý server Mediazona.
Invazní armáda se po více než pěti měsících od začátku války dál potýká s obrovskými ztrátami. Zatímco Kyjev tvrdí, že ukrajinští obránci zabili už více než 44 tisíc ruských vojáků, Moskva oficiálně přiznává jen 1351 mrtvých. Čísla však nejde ověřit z nezávislých zdrojů. Koncem července šéf americké CIA William Burns odhadl, že na Ukrajině zemřelo přibližně 15 tisíc ruských vojáků, dalších asi 45 tisíc vyřadilo z boje zranění.
Chtěl se stát výsadkářem
Podobně jako Kučinskas se chtěl válečným hrdinou stát i otec tří dětí Vladislav Jerachtin z ruského města Asbest na Urale nedaleko Jekatěrinburgu. Již od čtyř let snil o kariéře policisty, na střední škole se nadchl pro dráhu výsadkáře a podal přihlášku do vojenské školy.
Měl všechny předpoklady proto, aby se stal vojákem. Jenže po probdělé noci s přípravami ve stanovém táboře omdlel v horku na přehlídce. Do dalšího kola výběrového řízení se proto nesměl zapojit a nastoupil "pouze" do praporčické školy. Před několika lety armádu opustil a odešel pracovat do továrny v Jekatěrinburgu.
"Nepotřeboval peníze, toužil po boji. Chtěl si připadat jako skutečný voják," vysvětluje jeho matka Ljudmila Jerachtinová. Na Ukrajině ale nevydržel ani dva týdny, zemřel 3. května ve vesnici Ljubimivka v Záporožské oblasti.
Údajný boj s nacismem
Třiašedesátiletý voják ve výslužbě Anatolij Jasko z města Ostrogožsk strávil na frontové linii na Donbase tři roky. Velitelé ho povýšili do hodnosti kapitána poté, co kvůli omrzlinám přišel o prst na noze, když celý den pod palbou ležel ve vojenském krytu. Po návratu ze samozvané Luhanské lidové republiky do Ruska toužil podle jeho syna Valerije znovu bojovat na Ukrajině.
"Chtěl uplatnit své znalosti a dovednosti a pomoci našim lidem porazit nacismus," přibližuje Jaskův syn Valerij důvod, proč se jeho otec přihlásil jako dobrovolník. Ruská propaganda nepravdivým tvrzením o údajných nacistech v Kyjevě mimo jiné odůvodňuje invazi. "Měl z toho velké obavy, protože naši dědové také bojovali. Někteří zemřeli ve válce s nacismem a naši předkové si nedokázali představit, že v 21. století toto zlo bude znovu a znovu ožívat," tvrdí Valerij Jasko.
Rodina se jej snažila do poslední chvíle přemluvit. Na Ukrajinu se ale stejně vrátil a zemřel 9. května. Jasko vydržel na ukrajinské frontě skoro dva měsíce, nejdéle ze všech sedmi dobrovolníků, jejichž příběhy Mediazona popsala.
Nebudu sedět doma
V zákopech na Donbase před čtyřmi lety začínal rovněž třiatřicetiletý svářeč Ivan Čerepnin z města Obojan v Kurské oblasti. Šlo o jeho druhou bojovou zkušenost, tu první získal během gruzínské války. "Byl vlastenec. Když Vladimir Putin oznámil zahájení 'speciální operace', okamžitě řekl, že by se mohl zapojit. 'Jak můžu sedět doma, když dřív umírali moji předci?'" vybavuje si jeho slova sestra Taťána.
Podle ní Ivan učinil definitivní rozhodnutí, když na samém začátku invaze kolem jeho města projel konvoj s ruskou technikou a porouchalo se několik tanků. Čerepin nechal některé z vojáků přenocovat u sebe doma. "Myli se tam, plavali, vařili si, staral se o ně, jak nejlépe uměl. (…) To vojáci byli ještě mladí a povzbuzovali ho, že nemůže stát stranou, že musí jít také", vzpomíná.
Když odešli, Čerepnin zamířil do náborové kanceláře a prošel lékařskou prohlídkou. "Byl si jistý, že se vrátí. Věřil, že válka potrvá jen pár měsíců a on potom zůstane pracovat v armádě," popisuje jeho sestra Taťána Čerepninová. Nakonec po dvoutýdenních bojích zemřel 30. března.
Letní nábory dobrovolníků
Šest ze sedmi ruských dobrovolníků, jejichž příběhy přinesla Mediazona, uzavřeli s armádou krátkodobou tříměsíční smlouvu. Z informací, které tento nezávislý server získal spolu s ruskou mutací stanice BBC, vyplývá, že ve válce na Ukrajině zemřelo nejméně 277 ruských dobrovolníků.
I přes značné riziko a celkově vysoké ruské ztráty leží hlavní tíha útoků právě na jednotkách dobrovolníků s krátkodobou smlouvou, kteří odjeli na frontu po minimálním výcviku, připomíná agentura ČTK. Někteří z nich přitom nemají žádné předchozí zkušenosti s válkou.
Jejich rekrutováním Rusko reaguje na nedostatek bojeschopných vojáků. Podle informací amerického Institutu pro studium války z července probíhá nábor po celé zemi. Předchozí zkušenost v armádě není podmínkou.
