Vaksmanová po příjezdu do německé metropole zavolala svému vnukovi Danovi, který už několik měsíců žije v Berlíně. Okamžitě přispěchal k domovu pro seniory, kam jeho babičku přivezli, a objal ji. "Mám tě moc ráda," řekla a podle německé stanice Deutsche Welle oba neměli daleko k slzám.
Podle odhadů žije na Ukrajině okolo 10 tisíc přeživších holokaustu, řada z nich prošla i koncentračními tábory. Jiní vyprávějí, jak v roce 1941 utekli z Ukrajiny a nakonec se dostali vlakem do Kazachstánu.
Během druhé světové války byla naprostá většina z 1,5 milionu Židů na Ukrajině vyvražděna, ale v posledních letech se začala tamní komunita revitalizovat.
"Na Ukrajině kvete židovská komunita vybudovaná v posledních desetiletích, zemi vládne židovský prezident. Je výsměchem říct, že jste do země vpadli, abyste ji denacifikovali," vysvětluje Ruediger Mahlo, šéf německé sekce Konference o židovských hmotných nárocích vůči Německu, mezinárodní organizace, která se snaží zajistit odškodnění pro přeživší holokaustu.
Pro mnoho Ukrajinců židovského původu je velmi složité emigrovat právě do Německa, tedy země jejich bývalých okupantů. Německo má ale dnes jednu z největších židovských populací v Evropě. Pro příslušníky židovské menšiny je také snazší získat v zemi azyl. Je to součást oficiální politiky Berlína odčinit svou minulost.
Historická odpovědnost
Podle agentury Reuters do Německa od začátku války přijelo z Ukrajiny okolo 50 přeživších holokaustu. Očekává se, že jich bude na 400.
"Jsem ráda, že mě tu přijali tak lidsky," říká 90letá Alla Senelnikovová, bývalá lékařka z Charkova. Zároveň ale dodává: "V podstatě lituji, že jsem stále naživu, protože je to už podruhé, co jsem zažila válku."
Ve zmíněném berlínském domově pro seniory zatím přijali osm lidí, a i když už nemají volné místo, jsou připraveni postarat se o všechny, kteří to budou potřebovat. "Nějak bychom to museli zařídit. Je to naše historická odpovědnost," vysvětluje ředitel ústavu Thomas Böhlke.
"Našla jsem tu druhý domov a cítím se tu dobře," popisuje z dalšího židovského domova s pečovatelskou službou 98letá Rajsa Valjuškevyčová. Učitelka v důchodu žila v Kyjevě, ale už se hůř pohybuje, a dělalo jí tak obrovský problém dostat se během ruského ostřelování včas do krytu. I proto přijala nabídku židovské organizace, která provozovala její pečovatelský dům v Kyjevě.
Sanitka ji dovezla k polským hranicím. Tam přestoupila do další, která ji dopravila až do Frankfurtu, kde se nyní rozhodla zůstat. "Bylo to velmi složité," vypráví její 70letý syn Vadym, který třídenní cestu absolvoval s ní. "Bombardovali silnice. Moje matka musela dostávat injekce."
Chybí i benzin do sanitek
Mahlo, který řadu evakuací spoluorganizuje, upozorňuje, že celý proces je složitý. Řada seniorů se sama nikam nedostane, a tak často dlouho čekají na pomoc v mrazivém chladu svých domovů - poté co jejich okna roztříští ruské střely.
"Je obrovský problém sanitky do válečných oblastí vůbec dostat, nemůžeme ani sehnat benzin. Sanitky se někdy částečně rozpadají a musíme hodně improvizovat," vysvětluje. Humanitární koridory, kterými by se z obléhaných měst měli dostávat civilisté, navíc mnohdy nefungují. Objevila se ukrajinská svědectví, podle kterých ruští vojáci po prchajících lidech střílí.
Do evakuací přeživších holokaustu do Německa je podle Mahla zapojeno až 15 organizací, včetně německého ministerstva zahraničí a více než 50 státních úředníků.
