Před 50 lety přišlo nejničivější zemětřesení 20. století. Čína se jeho následky snažila utajit

Komunistická Čína se všemožně snažila utajit následky zemětřesení na severovýchodě země, při kterém 28. července 1976 zahynulo podle oficiálních údajů 242 tisíc lidí. Podle některých zdrojů se však počet mrtvých vyšplhal až na 650 tisíc. I měřeno údaji komunistického režimu se tato katastrofa stala nejhorším zemětřesením 20. století.

Zemětřesení s epicentrem nedaleko milionového města Tchang-šan, které bylo při katastrofě zcela zničeno, udeřilo ve 3:42 ráno místního času, podle oficiálních údajů silou maximálně 7,8 stupně Richterovy škály. Nezávislé odhady však hovoří až 8,2 stupně.

První úder trval 14 sekund, o 15 hodin později oblast zasáhl ještě jeden, jen o něco málo slabší otřes, který přinesl další oběti. Následovalo ještě několik menších záchvěvů půdy.

Nepotřebujeme žádnou pomoc, postižení mají co jíst, mají střechu nad hlavou a také lékařská pomoc je dostatečná, ozvalo se však z oficiálních míst. „Jakákoliv smrtelná pohroma může být překonána pod vedením předsedy Maa,“ hlásal čínský režim z médií.

Podle dostupných informací ale tehdy selhalo snad všechno. Přestože Tchang-šan leží v tektonicky velmi aktivní oblasti, čínské vedení zcela ignorovalo varování vědců o blížícím se nebezpečí. Jen málo budov ve městě bylo navíc postaveno s ohledem na možné zemětřesení. Přitom rok předtím se díky včasnému varování a přípravám Čína vyhnula srovnatelné katastrofě.

Zahraniční pomoc Čína odmítla

A nepomohlo ani to, že svůj pověstný instinkt prokázala domácí zvířata a svým zvláštním chování upozorňovala na blížící se katastrofu. Po zemětřesení Čína navíc odmítla zahraniční pomoc a mnoho dní po katastrofě se svět vůbec nedozvěděl, kolik lidí vlastně zahynulo. Hovořilo se maximálně o desítkách tisíc mrtvých.

Pouze v Pekingu byl ihned vyhlášen stav pohotovosti, protože panovaly obavy, že následné otřesy zasáhnou i 150 kilometrů vzdálenou čínskou metropoli.

Důkaz nadřazenosti socialismu

Nejvíce byl postižen Tchang-šan, část města dokonce v důsledku zemětřesení poklesla, nepoškozen zde nezůstal ani jediný dům. Velké škody za sebou zemětřesení zanechalo i v šestimilionovém Tiencinu, a několik budov bylo zničeno dokonce i v Pekingu, kde zahynulo v troskách kolem padesáti lidí.

Obnova Tchang-šanu stála v přepočtu šest miliard dolarů a znovuzrození města označili čínští vůdcové za „důkaz nadřazenosti socialismu“. Trosky, které po původním městu zůstaly, jsou chráněnou památkou a stala se z nich hojně navštěvovaná turistická atrakce.

Dva měsíce po katastrofě vůdce zemřel

Zemětřesení a podobné katastrofy jsou v Číně často chápány jako znamení nebes a předzvěsti politických změn. Necelé dva měsíce po katastrofě zemřel čínský vůdce Mao Ce-tung a měsíc poté byli zatčeni členové skupiny radikálů nazývaných Gang čtyř, kteří byli v období takzvané „kulturní revoluce“ odpovědni za pronásledování a smrt stovek tisíců lidí.

Vůbec nejničivější zemětřesení v dějinách lidstva zažili podle dostupných zdrojů obyvatelé Egypta a Sýrie v roce 1201, kdy v troskách domů nalezl smrt jeden milion lidí. Druhé největší otřesy půdy postihly v lednu roku 1556 provincii Šen-si na severozápadě Číny, kde zahynulo 830 tisícobyvatel.

V posledních letech zaznamenalo silné zemětřesení například Haiti, kde v lednu 2010 při otřesech o síle 7,2 Richterovy stupnice nedaleko metropole Port-au-Prince zahynulo 200 tisíc lidí. V prosinci 2004 otřesy o síle 9,1 stupně Richterovy škály s epicentrem u indonéského ostrova Sumatra vyvolaly mohutné tsunami, jež zpustošily pobřeží jihovýchodní Asie a vyžádaly si 228 tisíc obětí. Vedle stovek cizinců zahynulo i osm Čechů.