Teherán - Přesně tři minuty po půl desáté ráno se dnes na chvíli život v Íránu pozastavil. Rozezněly se sirény a školní zvonky (neděle je v zemi pracovním dnem).
Tento rituál se opakuje už mnoho let. 1.únor je dnem, kdy se v roce 1979 triumfálně vrátil do Teheránu imám Chomejní, aby dovršil porážku šáha a zpečetil vítězství islámské revoluce.
Revoluce, která v Evropě a Spojených státech nebyla a dodnes není populární. Provázela ji totiž extrémně nepřátelská rétorika proti Americe a Západu vůbec.
Právě Chomejní nazval jako první Ameriku Satanem a později konsternoval Evropu vyhlášením rozsudku smrti nad spisovatelem Salmanem Rushdiem za údajnou urážku proroka Mohameda v jeho knize Satanské verše.
Systém, jehož základy položil Chomejní, přežívá dodnes. Špičky režimu si připomněly revoluci v mauzoleu na jižním okraji Teheránu, kde je imám, který zemřel před dvaceti lety, pochován.
"Jsme stále na začátku cesty a největší vývojové etapy teprve přijdou. Tato revoluce bude pokračovat s boží pomocí až do nastolení spravedlnosti," řekl prezident Mahmúd Ahmadínežád.
Chomejní byl znám jako muž, který se jen velmi zřídka usmíval. Charakterizovala ho věčně zamračená tvář.
Svržení šáhovy diktatury, kterou označoval za bezbožnou, poklonkující Americe a urážející důstojnost Íránců, pokládal za misi svého života.
Vyhnanství v Iráku a ve Francii
Po kritice monarchy musel odejít do iráckého exilu v polovině šedesátých let, ale nespokojenost v Íránu rostla. Chomejní byl díky nekompromisní kritice šáha Muhammada Rézy Pahlavího populární.
Vše se dalo do pohybu na začátku roku 1978. Oficiální deník uveřejnil ostrý článek proti Chomejnímu, v němž mu vyčetl i jeho částečně indický původ. To vyvolalo demonstrace imámových stoupenců, které policie surově rozháněla střelbou.
Nepokoje ale pokračovaly. Katastrofou pro šáhův režim z hlediska public relations byl požár v kině ve městě Abadán. Na 400 lidí v kině uhořelo, protože se nedostali ven.
Tragédie spustila další demonstrace a protesty. Povstání podněcovaly audiokazety s nahrávkami Chomejního výzev a plamenných protivládních kázání.
Střelba do demonstrantů
Monarchovi, podporovanému Spojenými státy, nenahrávala ani ekonomická situace. Zemi zasáhla recese, inflace a nezaměstnanost dosahovaly rekordních čísel. Nespokojenost obyvatel byla obrovská a už ji nešlo zadržet rozsáhlým represivním aparátem. Například tajnou policií SAVAK, proslulou velmi brutálními metodami mučení.
Další zlom - možná rozhodující - nastal 8. září 1978. Monarcha vyhlásil zákaz nočního vycházení, ale v Teheránu se sešla další demonstrace, jejíž účastníci patrně o novém nařízení nevěděli. Vojáci začali pálit do davu a zabili stovky lidí.
Irák na žádost Teheránu Chomejního vyhostil. Ten se uchýlil se souhlasem šáha do Francie na okraj Paříže, odkud ještě razantněji a hlasitěji vyzýval Íránce k revoluci.
Poté už odpor nabral masivní formu. Demonstrací se účastnily miliony lidí, ekonomiku dále ochromovala stávka pracovníků ropného průmyslu.
Loajální generálové nabízeli monarchovi, aby se uchýlil na ostrov Kíš v Perském zálivu a oni mezitím dočasně převezmou moc vojenským převratem a nastolí pořádek.
Uvítání třemi miliony lidí
Stárnoucí vládce, který už tehdy trpěl rakovinou v pokročilém stádiu, se ale rozhodl pro ústup. 16. ledna odletěl s rodinou do Egypta. Ještě předtím převedl na zahraniční konta desítky milionů dolarů z centrální banky.
Chomejní se vrátil do Íránu dva týdny poté na palubě letadla Air France. Přestože vedení armády, stále věrné šáhovi, hrozilo sestřelením boeingu. Imáma vítaly ve městě tři miliony lidí, nadšení neznalo mezí.
Zbytky starého režimu definitivně padly 11. února, kdy povstalci přemohli šáhovu elitní Imperiální gardu a obsadili její kasárna. Představitelé šáhovy vlády a armády pak buď uprchli do zahraničí nebo byli dopadeni a popraveni.
Mnohé Íránce ale další vývoj zklamal. Ačkoliv Chomejní sliboval, že nebude usilovat o politickou funkci a že v novém systému bude prostor pro zastánce různých názorů, začal postupně likvidovat potenciální soupeře.
Výsledkem byla teokratická diktatura, ve které měli hlavní slovo muslimští duchovní. Sám Chomejní se pasoval do jejího čela jako neomylný a nezpochybnitelný vůdce.
Zklamané naděje
Veřejná kritika jeho osoby je v Íránu dodnes zakázaná, ovšem názory na něj se značně různí.
"Mnoho Íránců je dnes frustrováno, protože jejich naděje se nenaplnily. Slibovaná svoboda a demokracie nepřišly. Dnes žijí v zemi, kde je vysoká nezaměstnanost, spirálovitá inflace. Zejména mladí lidé hledí do budoucnosti s velmi malým optimismem. Co se týká hodnocení Chomejního, tak mladší generace už mají na něj jen velmi mlhavé vzpomínky. Pro některé lidi zůstává charismatickým imámem, jiní v něm vidí člověka, který vrhl vývoj v Íránu o mnoho let dozadu," uvedla pro Aktuálně.cz íránská novinářka Golnaz Esfandiaríová, která působí v perské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze.
