* Otevření hranice předcházel nástup reformistů do maďarské vlády * Přes Maďarsko a Rakousko prchaly desetitisíce východních Němců na Západ * Reformovaní komunisté první svobodné volby v Maďarsku prohráli a odešli do opozice
Praha - První máj roku 1989 byl posledním, který oslavila u moci Komunistická strana Československa. Naposledy stranické a státní špičky mávaly z tribuny na Letné.
První vážná trhlina v tehdejším komunistickém bloku se objevila už druhý den ráno. 2.května 1989 začalo zreformované vedení maďarských komunistů odstraňovat zátarasy a dráty na hranici s Rakouskem.
Zatímco západní hranice Československa a NDR byly ještě neprostupné a vojáci na nich byli dál přirpaveni střílet, v Maďarsku se otevřela cesta na Západ.
2.květen 1989 tak předznamenal listopadový pád Berlínské zdi a postupné zhroucení všech komunistických režimů ve východní Evropě. Proces otevření rakousko-maďarské hranice gradoval v září. Maďaři se rozhodli, že přechody zcela otevřou a v průjezdu do Rakouska nebudou bránit občanům Německé demokratické republiky.
Na pochod přes Československo se tak daly tisíce východních Němců. Přes Maďarsko a Rakousko prchali do západního Německa.
Svět obletěly fotografie k slzám dojatých a šťastných Němců, objímajících se s maďarskými pohraničníky na hraničním přechodu Hegyeshalom-Nickeldorf, ležícím jen patnáct kilometrů od tehdejší československé hranice.
Vedení NDR na čele s Erichem Honeckerem obvinilo Budapešť ze zrady a prosilo, ať hranice zůstane zavřená.
Předpoklady pro radikální změnu v Maďarsku nastaly už v květnu předchozího roku. Stárnoucí šéf strany a vůdce režimu János Kadár odstoupil z funkce, na jeho místo přišel příslušník mladší stranické gernitury Károly Grósz.
Ten ještě chtěl zachovat v zemi "socialistický systém" s vládou jedné strany. Brzy ale i on podlehl tlaku radikálnějších reformátorů, jejichž cílem byla politická pluralita a tržní ekonomika.
O otevření hranice, počátek demontáže železné opony a východoněmecký exodus se výrazně zasloužil dnes už téměř zapomenutý Miklós Németh, který byl od listopadu 1988 maďarským premiérem a hlavním představitelem reformního křídla strany.
Ve funkci vydržel do prvních svobodných voleb v roce 1990, ve kterých prohrál, ač se o jejich konání sám zasloužil. Z politiky pak zmizel a pracoval v bankovním sektoru.
Maďarský krok později umožnil také stržení železné opony na československo-rakouských hranicích. Symbolicky jej společně drženými nůžkami zahájili tehdejší ministři zahraničí obou zemí Jiří Dienstbier a Alois Mock.
