reklama
 
 

Přátelství s Putinem je pro Bílý dům zakleté. Trumpovy námluvy skončily dřív než u Bushe a Obamy

31. 7. 2017
Nové sankce proti Rusku, které schválil americký Kongres, znamenají v tuto chvíli konec nadějí Donalda Trumpa na lepší vztahy s Vladimirem Putinem. Ruský prezident už odpověděl vlastními tvrdými opatřeními. Trump je ovšem už třetí americký prezident v řadě, který poznal, že přátelství s Vladimirem Putinem není vůbec snadné. USA a Rusko mají řadu protichůdných zájmů. Jak ukázal za prezidenta George Bushe konflikt v Gruzii, za Baracka Obamy válka na Ukrajině a v případě Donalda Trumpa ruské vměšování do loňské prezidentské kampaně v USA.
Doporučujeme

Washington - Američtí prezidenti mají ve zvyku dělat z podepisování nových zákonů obřadné ceremoniály, kdy se kolem nich v oválné pracovně Bílého domu shromáždí jejich tým, kongresmani a také ti, kdo z nové legislativy budou profitovat.

Jenže zákon, který minulý schválil Kongres a který zpřísňuje sankce proti Rusku, americký prezident Donald Trump s největší pravděpodobností podepíše nejen bez jakékoliv pompy, ale navíc proti své vůli.

Po celou loňskou předvolební kampaň a pak i po nástupu do Bílého domu Donald Trump signalizoval, že s Ruskem chce začít jednat na čistém stole, nezatížen problémy z administrativy svého předchůdce.

A zároveň bylo zřejmé, že věří v možnost dobrého osobního vztahu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Nové protiruské sankce pro tuto chvíli tyto Trumpovy naděje ukončily.

Konec Trumpových nadějí

Jak potvrdil sám Putin, který v reakci na sankční zákon Kongresu oznámil výrazné početní omezení amerického diplomatického sboru v Rusku a zabavení dvou tamních objektů, které Američané využívali.

"Je to mezník. Jeho trpělivost vypršela a vše, co zatím ve vzájemném sporu nechával stranou, nyní udělá," popsal ruský novinář Andrej Kolesnikov, který bezmála dvacet let píše o Putinovi, pro deník Washington Post postoj ruského prezidenta.

Vypovězením amerických diplomatů ruský prezident přitom reagoval ještě na rozhodnutí Trumpova předchůdce v úřadu, prezidenta Baracka Obamy.

Ten loni v prosinci, jako trest za ruské vměšování do americké prezidentské kampaně, z USA vypověděl pětatřicet ruských diplomatů a zavřel jim dvě nemovitosti, které využívali k rekreaci.

Obamovo rozhodnutí z posledních týdnů jeho prezidentství přitom připomíná jednu důležitou věc.

Donald Trump není zdaleka první americký prezident, který nastoupil do úřadu s plánem, že chce s Ruskem otevřít novou, lepší kapitolu vzájemných vztahů.

Ale místo toho je teď zatím posledním, komu to nevyšlo.

A konkrétně s Vladimirem Putinem, coby svým protějškem v úřadě prezidenta, se už potýkali tři Trumpovi předchůdci.

Pohled do ruské duše

Bill Clinton a Putin se jako prezidenti více méně minuli. V roce 2000, kdy byl Putin zvolen, Clinton už v Bílém domě končil.

Nicméně po jejich schůzce z června 2000 Clinton uvedl, že Putin je podle něho politikem, který může vybudovat "prosperující a silné Rusko a zároveň zachovat svobodu, pluralismus a vládu práva".

Clintonův nástupce George W. Bush  se sice chtěl především v domácí politice od svého demokratického předchůdce co možná odstřihnout, ale v prvotním pohledu na Putina se vzácně shodli

Osobně se Bush s prezidentem Putinem poprvé setkali v červnu 2001 ve Slovinsku. A Bushovo osobité hodnocení, které přednesl na následné tiskové konferenci, se zapsalo do seznamu nejpodivuhodnějších výroků světových politiků.

"Podíval jsem se tomu muži do očí. Je velmi přímý a důvěryhodný, pochopil jsem jeho duši," pronesl Bush.

Za touto rétorikou byl přitom velmi jednoduchý kalkul, kterým se ostatně pak do značné míry řídili i Bushovi nástupci Obama a Trump. Vzhledem k měnícímu se rozložení geopolitických sil - tedy především se vzestupem Číny - je lepší mít Rusko na své straně.

Jenže už George Bush se musel následně vyrovnat s tím, že v řadě otázek si americké a ruské zájmy protiřečí. Jeho vztah s Putinem tak postupně degradoval.

Chladnokrevný Vladimir

Na mnichovské bezpečnostní konferenci v lednu 2007 přednesl Putin velmi ostrý projev, v kterém kromě jiného přirovnal Spojené státy ke třetí říši.

A v srpnu 2008, v době zahájení olympijských her v Pekingu, Rusko vpadlo do Gruzie. Ruským prezidentem byl v té době už Dmitrij Medveděv, ale Bush šel v Pekingu za premiérem Putinem, aby mu řekl, že udělal chybu.

"Říkal jsem ti, že Saakašvili je horkokrevný," uvedl Bush na adresu tehdejšího gruzínského prezidenta.

"Já jsem také horkokrevný," odvětil Putin.

"Ne, Vladimire," reagoval Bush. "Ty jsi chladnokrevný."

Ve Spojených státech se v té chvíli už v prezidentské kampani rozhodovalo o Bushově nástupci. A zatímco republikánský kandidát Mitt Romney tehdy označil Rusko za největšího nepřítele USA, tak jeho demokratický oponent Barack Obama dával jasně najevo, že se chce pokusit vztahy s Moskvou zlepšit.

Obamův následný "reset" vztahů s Ruskem začal nadějně, v dubnu 2010 podepsali v Praze s ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem nukleární odzbrojovací dohodu Nový Start.

O dva roky později, v roce 2012, se ruské prezidentství ovšem vrátilo do rukou Vladimira Putina, a americko-ruské vztahy opět začaly citelně ochlazovat.

Putin kromě jiného opakovaně obviňoval Washington, že zasahuje do vnitřního dění v Rusku, že podněcuje protirežimní protesty a hnutí.

Rychlý návrat abramsů

Finální roztržka pak přišla v roce 2014 v souvislosti s událostmi na Ukrajině. Ruská vojenská podpora separatistů a anexe Krymu dostaly vztahy do ještě horší situace, než v jaké je Obama v roce 2009 přebíral.

A zatímco ještě v dubnu 2013 Pentagon dokončil stahování amerických tanků z Evropy, na konci roku 2014 schválila Obamova administrativa takzvanou Evropskou ujišťovací iniciativu (ERI).

V jejím rámci Američané od roku 2015 zpětně posilují svoji přítomnost v Evropě (včetně návratu tanků), konkrétně na východním křídle NATO, v Pobaltí, Polsku, Rumunsku a také Bulharsku.

"Budeme mít skvělý vztah s Putinem a s Ruskem," prohlásil kandidát Donald Trump loni v dubnu. Šlo o jeden z mnoha obdobných výroků, které v jeho prezidentské kampani zazněly.

Jeho záměr otočit s Ruskem a osobně s Vladimirem Putinem list a začít ve vzájemných vztazích na čisté straně byl jedním z mála jasných zahraničně-politických cílů, s kterými pak letos v lednu nastoupil do Bílého domu.

Ve stejné době ovšem přišly americké tajné služby se svojí zprávou o ruském vměšování do loňské americké prezidentské kampaně. Podle zpravodajců se tak dělo s vědomím Kremlu a ve snaze poškodit Hillary Clintonovou.

Jako kandidát i jako prezident Donald Trump setrvale odmítá, že to jednoznačně bylo Rusko. Prý mohlo, ale mohla to být i jiná země nebo i soukromá osoba.

"Je to hon na čarodějnice," opakuje pak prezident ve svých vzkazech na Twitteru, že vyšetřování celé ruské kauzy, kterým se po FBI nyní zabývají čtyři výbory Kongresu a také zvláštní vyšetřovatel Robert Mueller, je zcela bezpředmětné.

Příliš mnoho lží

Vyšetřování však mezitím odhalilo nezvykle hustou síť vztahů mezi lidmi z Trumpovy loňské kampaně a Rusy. Trumpovi lidé navíc o těchto svých kontaktech opakovaně lhali, snažili se je zamlčet a teprve pod tíhou důkazů je zpětně přiznali.

Před třemi týdny pak vyšlo najevo, že Trumpův syn Donald junior a zeť Jared Kushner se loni v červnu setkali v New Yorku s ruskou právničkou a lobbistkou, když jim byl předtím přislíben kompromitující materiál na Hillary Clintonovou.

Nervozitu v Kongresu, kde je především Senát, spoluzodpovědný za americkou zahraniční politiku, pak navíc posílilo ještě první osobní setkání prezidentů Trumpa a Putina na jednání G20 v Hamburku.

Trump po schůze uvedl, že zmínil téma ruského zasahování do amerických voleb, ale že nyní je už třeba pohnout se ve vztazích "vpřed".

Proti prezidentu Trumpovi se tak v otázce Ruska postavili i jeho republikáni, protiruské sankce byly v obou komorách Kongresu schváleny drtivou většinou hlasů.

Jak ohlídat prezidenta

Navíc s klauzulí, že prezident nesmí sankce měnit bez povolení Kongresu.

"Jde o výraz obav Kongresu z nebezpečné a naivní politiky Donalda Trumpa vůči Rusku," konstatoval redakční komentář Washington Post.

Trumpovy námluvy s Vladimirem Putinem tím pro tuto chvíli skončily. A byly ještě kratší než v případě dvou jeho předchůdců v úřadu.

autor: Daniel Anýž

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama