Bogotá - Dlouholetý boj kolumbijské vlády proti drogovým kartelům, financovaný miliardami dolarů poskytovaných Washingtonem, se přece jenom začíná projevovat.
Důsledné vyhledávání a ničení kokových plantáží v posledních letech způsobilo drogovým kartelům i levicovým povstalcům, kteří z obchodu s kokainem žijí, značné problémy.
Levicové Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) i polovojenské, extrémně pravicové skupiny si proto našly další zdroj velkých příjmů - zlato.
Tento drahý kov je na rozdíl od kokainu legální, a Kolumbie vzhledem k jeho vysoké ceně na světovém trhu zažívá v pravém slova smyslu zlatou horečku.
Problémem je, že nelegální těžba zase umožňuje další pokračování již čtyřicet let trvajícího interního konfliktu v Kolumbii, a navíc neuvěřitelným způsobem devastuje krajinu.
Nejpostiženější je provincie Antioquía a její metropole Medellín. Tomuto městu, které nechvalně proslavil medellínský drogový kartel, přináší zlato větší problémy než kokain.
Rtuť je všude
Nelegální těžba probíhá v řekách provincie Antioquía a pro získávání zlata z říčních sedimentů se používá prudce jedovatá rtuť.
Podle údajů OSN patří tato provincie k nejznečištěnější oblasti ve světě, pokud jde o kontaminaci tímto prvkem. Do půdy a vody se tu každý roka dostane na 67 tun tohoto toxického kovu.
"Kolumbie drží ve světě ostudné první místo, pokud jde o největší znečištění rtutí na hlavu na světě, způsobené pokoutní těžbou zlata," řekl listu the New York Times Marcello Veiga, báňský inženýr, který prováděl v provincii Antioquía pro Spojené národy měření míry znečištění tímto kovem.
Rtuť způsobuje těžké a nevratné poškození mozku a centrální nervové soustavy. Levicové gerily, pravičácké polovojenské úderky i zločinecké gangy se vrhají na nelegální těžbu zlata nejen proto, že je výnosná.
Kokain začíná být jednoduše problematický. FARC již považují příjmy z nelegální těžby zlata za významný zdroj pro financování své povstalecké činnosti a podle kolumbijského prezidenta Juana Manuela Santose vyčlenily jednoho svého velitele, aby se věnoval jen dohledu nad ní.
Obětí zase venkované
FARC těží ve „vlastních" dolech a současně vybírají výpalné od ostatních nelegálních zlatokopů. Počínají si jako samozvaní správci provincie.
Vydávají například ostatním „povolení" na těžbu a účtují si za ně v přepočtu 141 000 dolarů měsíčně. V dolech pracují vesničané, kteří utekli ze svých políček, na kterých již nemohou pěstovat koku.
Výsledkem je, že tažení kolumbijské vlády proti pěstování koky se opět obrací proti ní samé.
Vyděděnci z vesnic, kteří většinou neměli jinou možnost obživy než nelegální pěstování koky, nyní těží pro FARC a další povstalecké nebo kriminální organizace opět nezákonně zlato.
Z jejich hlediska se nic nemění: vládne ten, kdo má nad danou oblastí kontrolu, a to jsou povstalci z FARC a ne centrální vláda.
