V pobaltském Estonsku poblíž ruských hranic pokračuje mezinárodní cvičení NATO Spring Storm 2026, kterého se účastní přes 12 tisíc vojáků včetně českých, a navštívil jej i reportér Aktuálně. Zúčastněné armádní jednotky testují využití dronů, elektronického boje a učí se ze zkušeností z války na Ukrajině. Estonští velitelé zároveň varují před rostoucí agresivitou Ruska.
Od našeho zpravodaje v Pobaltí – „Přijďte k rozumu a neprovokujte své sousedy,“ odpovídá na otázku novinářů, co by ruskému vedení vzkázal, plukovník Aron Kalmus, který je zodpovědný za cvičení Jarní bouře 2026. „Proč tady jsme? Cvičíme a bojujeme. Pánové Putin s Gerasimovem chtějí provokovat NATO a ohrozit naši zemi, naše spojence obecně i naše hodnoty,“ vysvětluje důvody toho, proč se na téměř měsíčním cvičení alianční vojáci zaměřují hlavně na ohrožení z východu.
Malá pobaltská země, která sdílí s Ruskem necelých 300 kilometrů společné hranice, se na „ukrajinský scénář“ připravuje dlouhodobě. Zkušenosti z největší evropské války od druhé světové se ale snaží využít tak, aby se podobný scénář neopakoval i v Pobaltí.
„Mnoho poučení jsme získali z Ukrajiny a od Ukrajinců, kteří kvůli Rusům trpí. Ne všechna a ne slepě, ale pouze ta, která se hodí k našim okolnostem. Některé věci nejdou jednoduše přenést v poměru 1 : 1,“ říká Kalmus. „Loni jsme tu měli naše partnery z Ukrajiny, aby nám ukázali, jaká je realita. Na základě toho jsme se začali rychle vyvíjet, a proto jsme také na palubě,“ chválí využití zkušeností ze země, která již pátým rokem čelí ruské agresi.
Na základně ve městě Voru v jihovýchodní části Estonska – kterou reportér Aktuálně.cz v polovině května navštívil – je plukovník poměrně otevřený a na dotíravé otázky novinářů odpovídá velice ochotně. To je ale strategie, kterou se nejsevernější pobaltský národ vydává dlouhodobě, když se snaží s veřejností i médii aktivně komunikovat.
„Estonci si uvědomují, že jsou malý národ, a pokud mají svůj pohled a svůj příběh šířit, musí být proaktivní,“ komentuje estonskou otevřenost vůči médiím český velvyslanec v Tallinnu Zdeněk Beránek. Estoncům se podle něj podařilo velmi dobře vybudovat mezinárodní image moderní a digitalizované země. „Nyní však zahraniční novináře spíše fascinuje blízkost ruské hrozby,“ dodává.
Testování v reálných podmínkách
Okolí Voru je plné bažin a hustých lesů, nedaleko je i nejvyšší hora celého Pobaltí, 317metrová Suur Munamagi. Ruská hranice je ale necelých 30 kilometrů daleko.
„Jsme velmi blízko hranic. Ale tihle chlapi jsou ostražití, zkoušejí na nás rušení, blokování GPS a všechno možné. Jsou hodně agresivní, takže musíme být velmi opatrní,“ pokračuje plukovník Kalmus v reakci na ruské jednotky.
Jenže znovu dodává, že tuto zdánlivou nevýhodu se snaží v maximální možné míře využít. „Zkoušíme během tohoto cvičení naše bezpilotní letouny, prostředky elektronického boje, v těsné blízkosti hranice. Jsou to reálné podmínky,“ míní.
Jeho podřízení opravdu zkoušejí, jak vypadá válka současnosti. Armáda dokonce novinářům v rámci toho ukázala techniku, a to. jak pracují s drony. Ty se ve válce na Ukrajině ukázaly jako klíčová zbraň, protože způsobují většinu bojových ztrát.
„Během posledních osmi až deseti měsíců jsme do výcviku branců začlenili několik nových koncepcí. A musím říct, že mladí muži opravdu velmi dobře chápou, jaké technologické požadavky dnešní doba klade,“ popisuje v lesích u Voru podplukovník Lauri Teppo, který velí pěšímu praporu Kuperjanov.
Je stále na čem pracovat
Média v poslední době hned několikrát řešila situace, kdy s vojáky NATO cvičili Ukrajinci a díky zkušenostem z dronových soubojů je převálcovali. To Estoncům podle Teppa nehrozí.
„Jistě, v některých oblastech se ještě musíme zlepšit. Celkově si ale myslím, že děláme obrovské pokroky, abychom dohnali ukrajinské síly. Je ale těžké říct, jak daleko od nich jsme,“ říká podplukovník a přidává příklad: každý estonský branec teď absolvuje výcvik proti FPV podobný tomu, který absolvují ukrajinští vojáci. „A také všichni moji velitelé čet nacvičovali spolupráci s drony, a to jak v ofenzivních, tak v obranných operacích,“ tvrdí.
„Vedli jsme si dobře. To ale neznamená, že bychom měli být namyšlení a můžeme sedět a nezlepšovat se. Ale pokrok byl úžasný. Já osobně, jako velitel jednotky, jsem se hodně naučil,“ říká dále.
„Musíme být připraveni na další válku za nezávislost. Bože, doufám, že k ní nikdy nedojde. Kdyby to šlo bez ní, raději bych si tady na místě uřezal ruku. Ale naděje není strategie,“ ukazuje symbolicky useknutí ruky Teppo.
Cvičení Spring Storm 2026 (Jarní bouře) trvá od začátku května až do června, podle armády se ho má zúčastnit více než 12 tisíc branců, rezervistů, aktivních vojáků, členů Estonské obranné ligy – a spojenců z různých zemí NATO, včetně Česka.
A to všechno ve stínu obav z toho, jestli se nevyzpytatelný východní soused nepokusí „ukousnout“ kousek jejich území či nevyšle „malé zelené mužíky“. Mluví se o možné anexi ruskojazyčného města Narva, regionu Latgale v sousedním Lotyšsku nebo Suvalského koridoru na polsko-litevské hranici.
Tomu se ale Estonci smějí. „Nemůžu říct, jaké jsou ruské plány, ale Narva, Suvalky ani Latgale to nebudou,“ uzavírá Kalmus.
Další estonský vysoce postavený vojenský velitel, který s redakcí Aktuálně.cz mluvil pod podmínkou anonymity, pak směrem k Rusům vyslal drsný vzkaz. „Tady to nezkoušejte,“ vzkazuje a následně odpovídá na otázku, co by Estonci dělali, kdyby do zmíněné Narvy přišli „zelení mužíčci“ jako na Krymu. „Postřílíme je,“ říká jasně.
Velitel ale v tvrdých komentářích nekončí. „Máme pět let, kdy se musíme připravit na válku. Rusko se nás musí bát a my musíme být připraveni na další konflikt,“ tvrdí.
Vrásky z Trumpa
Na cvičení by se měli podílet i Američané, ti ale v poslední době přidělávají Estoncům vrásky na tváři. Americký ministr obrany Pete Hegseth totiž oznámil, že na poslední chvíli ruší nasazení čtyř tisíc vojáků v Polsku. Podle jeho estonského protějška Hanno Pevkura ovšem není jasné, jestli se jich to dotkne, a informace ze zákulisí hovoří o tom, že to neví ani američtí úředníci a diplomaté.
Baltové doufají, že v případě nějakých problémů jim pomohou i další spojenci. Všechny tři pobaltské státy – Litva, Lotyšsko i Estonsko – letos budou atakovat, nebo dokonce přesáhnou výdaje pěti procent HDP na obranu. To je podle pozorovatelů jasný signál, že si vztahy s Američany nechtějí rozházet a také že v nejasné bezpečnostní situaci jako první investují do své vlastní obrany.
Kromě zmíněných Čechů a Američanů jsou na cvičení také Britové a Francouzi. A i oni se opírají o bezpilotní letouny. Francouzské jednotky se podle podplukovníka Mathieu, náčelníka štábu francouzské bojové skupiny, od konce dubna podílejí na přípravné fázi cvičení, jejímž cílem je vybudování obranného uspořádání brigády.
„Máme uklidnit obyvatelstvo, odradit jakéhokoli nepřítele, který by se chtěl zapojit do boje, a především jsme zde proto, abychom umožnili přípravu brigády,“ vysvětlil Mathieu. Dodal, že přítomnost vojáků a techniky v prostoru je součástí demonstračního úkolu, který tady Francouzi mají.
„Bojujeme s jedním mottem: přežít déle, udeřit rychleji,“ řekl. Jednotka podle něj využívá rozptýlenou kamufláž a snaží se minimalizovat svou tepelnou, akustickou i elektromagnetickou stopu. Zároveň kombinuje různé senzory tak, aby mohla okamžitě reagovat na získané informace z bojiště.
Nejsou to ale jenom drony
Součástí výzbroje jednotky jsou například samohybné minomety MEPAC ráže 120 milimetrů nebo obrněné transportéry schopné přepravit až deset vojáků. „Jedním z hlavních prostředků bojové jednotky je MEPAC,“ uvedl Mathieu. V prostoru jsou nasazena také obrněná vozidla Jaguar vybavená 40mm kanónem a protitankovými raketami.
Ale nakonec i francouzská jednotka se opírá o bezpilotní prostředky. „V současné době provozujeme dva druhy dronů – pozorovací a útočné,“ řekl Mathieu. Průzkumné drony podle něj poskytují přehled o terénu i pohybu protivníka a pomáhají s naváděním úderů. Útočné FPV drony pak mohou fungovat jako dálkově řízená munice nebo shazovat výbušná zařízení na cíle.
Sdílet
Nejnovější videa
