Vrak patrně nejslavnější potopené lodi světa Titanic na mořském dně rychle chátrá. Podíl na tom mají především hlubokomořské bakterie, které z trosek lodi doslova požírají železo. Podle expertů bude trvat jen něco přes dvacet let, než vrak definitivně zkonzumují. Napsal o tom server BBC.
Během 106 let, kdy na oceánském dně vrak leží, se na něm usadily nejrůznější typy bakterií. "Na Titanicu je teď více života, než je na hladině," říká Lori Johnstonová, mikrobioložka a šestinásobná návštěvnice vraku.
Bakterie denně spořádají na vraku Titaniku až 180 kilogramů železa. Vědci tak nedávají zbytkům lodi příliš času. "Pokud se to bude zrychlovat, což předpokládáme, bude to méně a méně času," říká Johnstonová. Podle jejích výzkumu by mohl být Titanic rozpoznatelným vrakem ještě maximálně dvacet až padesát let.
Nyní se objevila společnost, která chce zorganizovat k vraku pro zájemce poslední výpravy a zároveň vyhodnotit, jak špatný stav vraku skutečně je. Její majitelkou je Mexičanka Renata Rojasová, potapěčka, jejímž snem vždy bylo navštívit vrak Titaniku. Nyní se zdá, že čas k tomu, aby jej uskutečnila, se neúprosně krátí.
Chce tak k troskám lodi v následujícím roce vypravit nejen komerční, ale zároveň vědeckou expedici. Skupina bude využívat pokročilé 3D modelovací nástroje k analýze a uchování vzpomínek na Titanic pro příští generace.
Vstupenka na jedenáctidenní výlet stojí přes sto tisíc dolarů včetně potřebného vybavení, což odpovídá ceně cesty na osudné plavbě Titanicu v první třídě v roce 1912, upravené o inflaci. Žadatelé budou muset disponovat dostatečnou fyzickou kondicí, aby ponor zvládli.
Někteří, včetně potomků přeživších z Titaniku tvrdí, že návštěva vraku je formou neúcty vůči stovkám obětí, které na palubě zahynuly. Podle Johnstonové ale tato expedice pomůže zachovat obraz Titanicu pro další generace. "Je to součást historie, takže chceme tuto historii přinést lidem," říká.
Titanic na své první plavbě ze z Southamptonu do New Yorku narazil roku 14. dubna 1912 do ledovce a potopil se. Rozpadl se ve dví a klesl do hloubky 3,8 km, asi 600 km od břehu kanálu Newfoundland. Nejméně 1 500 lidí při neštěstí zemřelo. Jeho vrak se podařilo objevil až v roce 1985 Robertu Ballardovi.
