Porazit se můžeme jen sami. Islamisté jsou hrozba, panika ale není namístě, tvrdí generál Řehka

Jan Gazdík Jan Gazdík
20. 6. 2017 7:20
Pondělní teroristický útok na mešitu v Londýně pouze připomněl napjatou atmosféru, ve které čelí Evropa cíleným akcím tzv. Islámského státu i dalších radikálních džihádistů. Dosavadní šéf českých speciálních sil Karel Řehka (42) s nimi bojoval přímo v Afghánistánu. Útoky v Evropě bere vážně, varuje ale před zkratkovitými reakcemi. "Nenahrávejme teroristům šířením paniky. Porazit se můžeme jen sami," tvrdí Řehka, který v létě odchází na velitelství mnohonárodnostní divize NATO "severovýchod" v Polsku.
Pozůstalí se objímají po nedávném teroristickém útoku v Londýně.
Pozůstalí se objímají po nedávném teroristickém útoku v Londýně. | Foto: Reuters

A.cz: V Evropě znovu silně rezonuje téma Islámského státu a jeho stále častějších útoků v západní Evropě.

Vy jste se zúčastnil několika bojových misí v Afghánistánu. Čím jsou vlastně tálibánci anebo islamisté motivováni? Jaké jsou jejich hodnoty? A čím jsou zajímaví pro stovky Francouzů, Britů nebo Belgičanů, kteří vstupují do islamistických geril v Sýrii či Iráku a vracejí se pak domů? Cožpak nad námi islamisté svým způsobem v působení na tyto lidi vyhrávají?

Karel Řehka: Já si na rozdíl od některých analytiků myslím, že nevyhrávají. I přestože něco kolem pěti tisíc Evropanů odešlo bojovat za Daeš, tedy Islámský stát.

V Evropě žijí i s občany Ruské federace desítky milionů muslimů. A jestli se z nich na stranu islamistů přiklonilo pět tisíc, tak to není žádná výhra.

Navíc nejde o žádné vzory pro mladé lidi, ale velmi často kriminálníky, zkrachovalé existence, kteří jeli v drogách, mají na svědomí přepadení či jiné násilnosti.

Pravdou nicméně je, že islamistům i tohle málo stačí, aby naši společnost děsili a aby z toho začaly těžit nejrůznější politické proudy extrémnějšího ražení, které to chtějí vzít rázně do rukou a všem ukázat, že jedině tvrdou vládou lze dnes řídit společnost.

Nepomáhají tomu vždy ani některá média neustálým omíláním katastrofického zpravodajství. Jen tím přiživují iracionální strach a emoce.

A islamistům pomáhají koneckonců i ti, kteří hází všechny muslimy do jednoho pytle.

Kdo je Karel Řehka
Autor fotografie: Jakub Plíhal

Kdo je Karel Řehka

Vzdělání:

Je spoluautorem ceněných publikací "Povaha změny a stav dnešní civilizace", "Na rozhraní - krize a proměny světa". Za nedlouho mu vyjde odborníky očekávaná kniha "Informační válka".

1989 - 1993 Vojenské gymnázium Opava
1993 - 1997 Vysoká vojenská škola pozemního vojska Vyškov (průzkum)
1996 Královská vojenská akademie Sandhurst, Velká Británie (důstojnický kurz)
1999 Kurz RANGER v USA
2002 Kurz předsunutých leteckých návodčích ve Velké Británii
2003 Kurz vyšších důstojníků, Brigádní štábní kurz, Vojenská akademie v Brně
2015 - 2016 Kurz Generálního štábu, Univerzita obrany Brno
Praxe:

1997 - 2000 velitel skupiny speciálního průzkumu 6. speciální brigády
1999 - 2000 velitel skupiny u 6. průzkumné roty, KFOR, Kosovo
2001 - 2003 náčelník skupiny leteckých návodčích 32. základny taktického letectva
2003 starší důstojník střediska speciálního určení bojových jednotek 6. skupiny speciálních sil
2004 Zástupce velitele českého kontingentu speciálních sil, Operace Enduring Freedom, Afghánistán
2005 - 2006 náčelník plánovacího oddělení štábu 601. skupiny speciálních sil
2006 - 2009 vedoucí starší důstojník - specialista HQ ARRC (Rheindahlen - SRN)
2006 - 2007 vedoucí starší důstojník - specialista mise ISAF, Afghánistán
2007 - 2008 vedoucí starší důstojník - specialista mise ISAF, Afghánistán
2010 - 2014 velitel 601. skupiny speciálních sil
2011 velitel Úkolového uskupení speciálních sil ISAF, Afghánistán
2014 - dosud ředitel Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany

Nezdá se vám ale, že se islamistickým teroristům přece jen daří polarizovat západní společnost?

To je pravda. Ale nevyhrávají a dlouhodobě ani vyhrát nemohou.

Jen se podívejte, co lidem sliboval šéf Islámského státu Abú Bakr Bagdádí: jeho halasný projekt chalífátu krachuje od samého počátku. Jaké svým lidem poskytl slibované blaho?

Ale neříkám, že Daeš není pro svět problém. Samozřejmě že je. Už tím, že se domů z Iráku vrátí třeba jen dvě stovky zradikalizovaných Evropanů.

I tohle málo je velký problém, který musíme zastavit, což se nám zatím nedaří.

Islamisté řežou zajatcům hlavy, upalují je zaživa, znásilňují ženy a dopouštějí se dalších zvěrstev. Přesto to mnohé mladé lidi oslovuje. Čím to?

Znovu říkám: já přece vůbec nepopírám, že to není problém.

Ale propaganda i činy islamistů přece nerozvrátily evropskou civilizaci, nejsou vítězné. Většinou jde o v životě neúspěšné, frustrované "lúzry", nýmandy, kteří se v Británii, Francii, Belgii či jiných evropských zemích nedokázali prosadit.

Zato v jednotkách Daeš získávají alespoň nějaké zajímavé postavení. Pod vlivem nejrůznějších propagačních videí si zřejmě myslí, že je lidé budou jednou za jejich zvrhlé činy obdivovat.

Avšak i pro mě je děsivé, jak snadno islamisté dokážou zradikalizovat evropského kluka. A že pro tohoto kluka je najednou životním snem, aby se stal bojovníkem Daeš.

Nabízet lepší příběhy i schopné vůdce

Nemluvíme tady ale i o ideové vyprázdněnosti západní civilizace, Česka nevyjímaje? Stejně jako o chybějících charismatických a silných vůdcích jako Winston Churchill, Charles de Gaulle, Francois Mitterrand, Konrad Adenauer nebo i Tomáš G. Masaryk?

S nabízenými zvrhlými příběhy Islámského státu musíme soutěžit nabídkou lepších příběhů, myšlenek a inspirujících činů.

A musíme je umět prodávat, aby se touhou dezorientovaných mladých Evropanů stala například snaha být užitečným a dobrým klukem pro své okolí, společnost, rodinu.

Co byste jim tedy nabídl vy?

Já nejsem sociolog, kulturní antropolog či politik, ale voják. Zmínění experti by to formulovali určitě lépe.

Měli bychom se každopádně hodně snažit, aby mladí kluci viděli svou budoucnost jinde než v gerilách Daeš, které nabízejí jen zkázu, smrt a zmar.

Netrvá ale zničení teroristické sítě al-Káida, Tálibánu nebo Islámského státu přece jen příliš dlouho?

Porážka Islámského státu nebo jiného teroristického uskupení nemá přece čistě vojenské řešení. Vojáci vám na rozkaz nevyzmizíkují rostoucí frustraci ve společnosti nebo nárůst radikalismu.

Nejde jen lusknout prstem a nařídit kouzelnou vojenskou operaci, která rázem vše vyřeší.

Sám vidíte, že ani teroristickým útokům nejde stoprocentně zabránit. Stejně jako nezabráníte autonehodám. Můžete je ale výchovou lidí a prevencí minimalizovat.

Daeš bude poražen. Neznamená to ale, že bude vyhuben. Že se ti lidé neobjeví jinde. A objeví se vždy tam, kde k tomu najdou podmínky.

Stejně tak nikdy úplně nezabráníte, aby frustrovaný primitiv nevjel autem do davu lidí.

To ale logicky vyvolá strach a vztek…

Ani kvůli londýnským tragédiím z posledních dnů bychom se neměli hroutit a propadat malomyslnosti, že nás Daeš dostává do kleští a že se svět obrací naruby.

Není to pravda.

Nenahrávejme jim proto šířením paniky: že se naše společnost hroutí, že je v úpadku, že jediná správná cesta je islámský radikalismus. To jsou přece argumenty Daeš.

A co zmíněné vyprázdnění západních hodnot?

To přece nejsou jen videoklipy s polonahými holkami na MTV, ale taky rovné příležitosti, svoboda vyznání, tolerance, demokracie. Tedy samé úžasné věci.

Co je na nich frustrujícího? Jen o nich nesmíme jen žvanit, ale taky je prosazovat a řídit se jimi.

Porazit se můžeme jedině sami.

Promiňte, ale nebagatelizujete riziko islámských teroristů? Možná i proto, čím vším jste musel projít v Afghánistánu.

Daeš jsou nebezpeční, zdokonalují se, učí se… To ale musíme dělat i my, abychom je v maximální možné míře omezili.

Pořád je ale větší šance, že až půjdete ode mne, zakopnete na schodech a ublížíte si, než že vás zabije terorista.

Slovo vlastenectví se zprofanovalo

Nedávné události kolem 75. výročí útoku na Heydricha připomněly mj. zvláštní hrdost a vlastenectví, které ti lidé cítili a díky čemu byli ochotni nasadit i vlastní život. Co se s těmito hodnotami stalo? Co podle vás dělali naši předci v letech první republiky jinak či lépe než my?

Už mnohokrát jsem přemýšlel o tom, co třeba parašutisty za druhé světové války přimělo k tomu, aby odcházeli do zahraničí a pak se nechali vysazovat do okupované republiky s vědomím, že svou akci nepřežijí.

Přitom mohli někde v závětří válku klidně přežít.

Naši předci si mj. svoje Československo velmi tvrdě a za nemalých obětí vybojovali, vyvzdorovali, takže pak byli velmi hrdí, že ho mají.

Proto si ho tolik vážili, neváhali se pro něj obětovat. Motivy k vlastenectví byly tehdy silnější než dnes.

Éra komunismu, perzekuce, šikanování a lhaní, to všechno lidem jejich stát odcizilo. Slovo vlastenectví se zprofanovalo.

Už se to ale narovnává.

Možná vás překvapím, ale já lidi, kteří se svým vlastenectvím a odhodláním podobají našim předkům, dnes zase potkávám. A není jich zrovna málo.

Určitě je jich mnohem víc než bezprostředně po pádu komunismu.

Proto dovolte skeptický pohled: prezident Miloš Zeman nabídl už před třemi lety na summitu NATO ve Walesu české speciální síly do aliančních sil velmi rychlé reakce. Ústavní novela, která by ale umožňovala jejich efektivní nasazení (ať již na pomoc uneseným Čechům, anebo při vojenské akci Aliance) už ale měsíce leží v parlamentu. Nefrustruje vás to? Třeba proto, že i vládní strany odmítly nedávno zařadit tuto (i jimi sepsanou) ústavní novelu na program jednání sněmovny.

Ano. Ústavní článek 43. o vysílání armády do zahraničí je zastaralý. Dávno už neodpovídá změněnému bezpečnostnímu prostředí.

Na tom se shoduje většina odborníků i ústavních právníků.

Jen bych vás poopravil. České speciální síly byly po summitu NATO ve Walesu zařazeny na hrot aliančních sil velmi rychlé reakce.

Celý jeden rok fungovaly v jejich pohotovostním režimu. Svůj závazek jsme tedy splnili.

A frustrován nejsem. Novela leží v parlamentu, takže bude dříve či později projednána a já doufám, že i schválena. Až na jednu jedinou ji podporují všechny politické strany.

Takže to beru tak, že jsme se dostali velmi daleko, ale parlamentní strany mají teď před volbami jiné priority.

Výhoda této novely spočívá pro občany v čem?

Třeba v tom, že vláda by mohla velmi rychle rozhodnout (a za jistých okolností i tajně) o vyslání ozbrojených sil do zahraničí. Třeba do záchranných operací na osvobození rukojmí.

Což dnes není možné.

O nutnosti této změny jsem bytostně přesvědčen, protože jsem na to v praxi (ale i při našich cvičeních) několikrát dost reálně narazil. Vždy nás v plánování a přípravě nejvíce brzdil zastaralý ústavní článek 43.

Máte na mysli konkrétní situaci, kdy se dalo Čechům v zahraničí pomoci, ale znemožnila to česká ústava?

Omlouvám se, ale nemohu jít do podrobností, natož abych je veřejně rozebíral.

Snad jen tolik, že když jsme dlouhodobě působili v Afghánistánu, zúčastnili jsme se několika záchranných operací i osvobození rukojmí.

A podíleli jsme se i na řešení krizových situací, které se týkaly českých občanů.

Některé kritické hlasy ale tvrdí, že to dá vládě i vojákům příliš volnou a nekontrolovatelnou pravomoc… 

Použití vojenských sil je v každém případě až krajní řešení. Mluvím o situaci, kdy už byly vyčerpány všechny možnosti, ke kterým by vláda mohla při záchraně českých občanů v zahraničí sáhnout.

Například ve zhroucené zemi či oblasti, kde nefunguje vůbec nic. Nemusí jít navíc vždy o vyslání ozbrojeného komanda, ale třeba jen poradce, který pomůže tamní jednotce.

Vyslán může být i český styčný důstojník, který bude schopen podat do Česka zprávu, co se v té zhroucené zemi s našimi lidmi vůbec děje.

A co když bude nutné rychle evakuovat diplomaty českého zastupitelského úřadu i s rodinami a stejně tak turisty?

I k tomu potřebujete vojenské síly (třeba jen letoun s ozbrojeným doprovodem) s možností bleskové reakce. Jde přece o životy Čechů.

Vždy je zkrátka lepší, když má vláda při pomoci vlastním lidem co nejvíce možností a prostředků. 

Podle navrhované změny by navíc vláda bez zbytečného prodlení musela vždy informovat parlament, který by mohl neadekvátní vojenskou akci zastavit.

Novodobí vlastenci

Jaká je vlastně mentalita vašich - jinak přísně utajovaných - mužů ze speciálních sil? Jaké jsou jejich životní hodnoty a motivy pro tuhle těžkou a nebezpečnou práci? V minulosti prošli v Afghánistánu opakovaně velmi tvrdými boji, působili například i v Mali a v jiných zahraničních misích.

Především jsou to dobří vojáci. A taky vlastenci, tím jsem si jistý. Vyplývá to z mnoha našich rozhovorů. Bez vlastenectví se tahle práce ani nedá dělat.

Jako voják musím totiž počítat s tím, že budu poslán do akce, kterou nemusím přežít. Přebít to může už jen vztah k zemi.

Platí to o mně i o všech chlapech ze speciálních sil.

Oni musí být navíc schopni pracovat samostatně, ale i v týmu. Proto na ně máme mnoho tvrdých požadavků: ať už jde o fyzickou kondici, inteligenci nebo jazykové schopnosti.

Důležité taky je, aby šlo o vyrovnané, vyzrálé a silné osobnosti, které zvládnou dlouhodobou práci pod obrovskou fyzickou a psychickou zátěží.

Odpovídají tomu i jejich platy? Nejen vlastenectvím je člověk živ…

Cílíme na ty nejlepší, takže tomu jejich platy odpovídají. Pro mé vojáky to ale není nejdůležitější motiv.

Jaký je tedy ten hlavní?

Ve svém oboru chtějí být nejlepší. Dobří jsou, už když k nám přicházejí. Chtějí být ale na absolutní špici.

Mladší asi láká i dobrodružství, protože chtějí zažít zajímavé věci a cestovat. Tahle touha po dobrodružství v nich ale nepřetrvá příliš dlouho.

Z mladých kluků tato emoce velmi rychle vyprchá, jakmile si projdou riskantní operací. Anebo začnou stárnout, začnou je pohlcovat normální starosti i povinnosti. Třeba rodina a děti.

Než takový chlap vyroste v hotového "operátora", zabere to tři až pět let velmi intenzivního výcviku.

Co si mám představit pod názvem "operátor"?

Každý operátor - bojovník má hlavní a vedlejší odbornost, případně další specializace.

Ať už jde o velitele, experty na výbušniny a demolice, odstřelovače, přesné střelce, předsunuté dělostřelecké pozorovatele, letecké návodčí, komunikační specialisty, spojaře nebo prvotřídní zdravotníky.

Do bojové skupiny můžou být podle typu jejích úkolu zařazeni i zpravodajci, odborníci na technické prostředky průzkumu či potápěči.

Tihle všichni jsou potřeba k úkolům, které plníme: speciální průzkum, úderné akce, ale i podpora či ovlivňování partnerů a jiných skupin.

Polsko je nová výzva

V létě odcházíte na velitelství mnohonárodnostní divize NATO "severovýchod" (Multinational Division - North East) do Polska. V českých speciálních silách tedy končíte?

Jednou to muselo přijít. Nová práce je pro mě výzva a bude to jistě cenná zkušenost.

To se obvykle říká.

Neberte to jako frázi. 

Český generál nemá běžně možnost pracovat na divizním stupni velení a řízení. Rád bych získané zkušenosti uplatnil po návratu i v české armádě.

Co si představit pod názvem "divize severovýchod"?

Zřízení velitelství MND-NE (Multinational Division - North East) souvisí s reakcí Aliance na změny bezpečnostního prostředí (ruská okupace Krymu nebo i válka na východní Ukrajině - pozn. red.).

Tak se na tom shodly členské země NATO na summitech ve Walesu (2014) a především pak ve Varšavě (2016). Velitelství MND-NE má být operačně podřízené vrchnímu aliančnímu veliteli v Evropě (SACEUR).

Naše velitelství bude mimo jiné koordinovat a podporovat výcvik, různé společné manévry, ale i alianční vojenské aktivity ve stanovených regionech (mělo by jít podle všeho o Polsko, Litvu, Estonsko a Lotyšsko. Velitelství divize by měli tvořit zástupci jedenácti států NATO, včetně USA, Velké Británie či Německa - pozn. red.).

NATO brigáda v Polsku

 

 

Právě se děje

Další zprávy