Pohnutý osud namibijských Čechů neznali ani spolužáci. Po letech jsou opět v kontaktu

Jan Hejl Jan Hejl
30. 6. 2021 13:27
Aleně B. bylo osmnáct let, když se na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích seznámila se svými vrstevníky z Afriky. Coby čerstvá vysokoškolačka si stejně jako oni užívala studentský život a postupně zjistila, že pocházejí z Namibie. Mluvili plynně česky. Byť věděla, že vyrůstali v Prachaticích, po jejich minulosti se víc nepídila.
Namibijské děti na výletě v Praze, 1988.
Namibijské děti na výletě v Praze, 1988. | Foto: archiv pamětníků Obecního úřadu Bartošovice

"Tenkrát jsme netušili, jaký osud mají za sebou a jak se dostali do Česka. Vlastně to nebylo důležité. Žili jsme tady a teď," popisuje dnes čtyřicetiletá žena, která nyní žije v Lysé nad Labem ve středních Čechách. O skutečném příběhu svých afrických přátel se dozvěděla až nedávno ze speciálu Aktuálně.cz, který životy namibijských Čechů podrobně zmapoval. A díky němu se jí podařilo s dávným kamarádem po letech navázat kontakt.

Namibijci, kteří na přelomu milénia s Alenou B. studovali v Českých Budějovicích, patřili do 56členné skupiny dětí přijatých v roce 1985 tehdejším Československem jako váleční uprchlíci. Afričané šest let vyrůstali v Bartošovicích a Prachaticích, naučili se dokonale česky, v zimě jezdili na běžkách a slavili Vánoce a léto si užívali na táborech nebo jezdili na vodu.

Navzdory snahám jejich afrických vychovatelek se z nich stali Češi. V roce 1991, po pádu komunistického režimu v ČSSR a vyhlášení nezávislosti Namibie, se ale z milované země museli ze dne na den vrátit do Afriky.

V Namibii, kde v životě nebyly, protože se narodily v uprchlických táborech v sousední Angole a Zambii, děti zažily vleklé útrapy. Myslely na Československo a své přátele, které zničehonic ztratily. Po prožitém dětství v Evropě mezi nimi a ostatními Namibijci zela hluboká propast. Části dětské skupiny se ale v druhé polovině 90. let splnil sen a díky rozvojovým stipendiím se jim podařilo vrátit se na studium vysokých škol do Česka. Tak je poznala i Alena B.

"Byl to pro mě absolutní šok," popisuje své první pocity, když se z článku Aktuálně.cz dozvěděla o svých dávných přátelích. "Neměla jsem o minulosti kluků ani potuchy. Brali jsme to tehdy naivně. Prostě přijeli studenti na výměnný pobyt. Že umí česky? Wow, super! V té době jsem si myslela, že třeba rok před vysokou trávili na nějakém intenzivním jazykovém kurzu," vzpomíná. Své namibijské přátele naposledy viděla v roce 2005, kdy se po studiích vrátili zpět do Afriky. 

"Článek vyvolal koktejl pocitů, které vyústily v rozhodnutí, že se jim musím ozvat. Že nějak vnitřně potřebuju vědět, jak se mají a jestli jsou v pořádku," říká Alena B. Brzy se jí podařilo sehnat e-mailovou adresu svých někdejších přátel. Po asi čtyřech hodinách jí v takřka bezchybné češtině přišla odpověď - s africkým kamarádem si hned vyměnila několik zpráv.

Zapomenutá kapitola historie

Příběhy namibijských dětí, které vyrostly v Československu, byly podle antropoložky Kateřiny Mildnerové z Univerzity Palackého v Olomouci dlouho opomíjenou a zapomenutou kapitolou naší historie. "Koneckonců ani v Namibii se o tom nemluví a nepíše. Dá se říct, že až na lidi, kteří se s těmito africkými dětmi setkali, o tématu skoro nikdo nevěděl. Pouze ti, kdo byli s Namibijci v kontaktu - ať už spolužáci, adoptivní rodiče, vychovatelky, nebo trenéři -, jejich osudy znali," vysvětluje Mildnerová, která jejich příběhy zpracovala loni v knize Černí sokoli

Boje za nezávislost Namibie

V roce 1915 území dnešní Namibie, někdejší německé kolonie, obsadili Jihoafričané. O padesát let později nově zformované hnutí SWAPO započalo guerillovou válku proti jejich rasistickému režimu apartheidu. Partyzány, kteří se hlásili k socialismu, podporovaly ideově spřízněné státy východního bloku, včetně Československa.

Namibijští bojovníci v konfliktu využívali základen v sousedních státech, odkud řídili operace proti Jihoafričanům, se kterými si v krutosti nijak nezadali. V Angole a Zambii mělo SWAPO rovněž civilní tábory pro válečné uprchlíky, jeden z nich nechvalně proslul kvůli takzvanému špionskému dramatu, kdy marxisté ze SWAPO pozatýkali vlastní členy a po často vykonstruovaných procesech je za pomoci stalinských metod mučili a popravovali.

Právě ve válečných kempech se narodily a vyrůstaly děti, z nichž desítky přijalo v rámci takzvané internacionální pomoci Československo - kromě Bartošovic či Prachatic hostila Namibijce také Považská Bystrica - a NDR. Řada z nich si nesla z Afriky traumata, mnohé děti byly svědky přímých bojů.

Válka za nezávislost Namibie skončila v roce 1990, hnutí SWAPO se vzápětí stalo dominantní politickou silou a v zemi vládne dodnes.

Namibijské děti přijalo Československo v rámci tzv. internacionální pomoci spřízněnému marxistickému hnutí SWAPO, které bojovalo proti Jihoafričanům, okupujícím území dnešní Namibie. Oficiální verzí bylo, že jde o válečné sirotky. Později se však ukázalo, že to není úplně pravda. Některé děti skutečně o rodiče přišly, mnohé další byly ovšem potomky významných namibijských bojovníků.

SWAPO chtělo ze skupiny dětí vychovat elitu budoucího nezávislého státu. Do Československa spolu s nimi poslalo vychovatelky, které dohlížely na to, že děti nezapomenou, odkud pochází, a učily je namibijským tradicím a vlastenectví. Malí Afričané se ale brzy zamilovali do svého nového domova uprostřed Evropy, kde se o ně staral početný tým českých vychovatelek a pedagogických pracovníků. Zatímco ty zbožňovali, namibijské ženy neměli rádi.

Namibijské děti se na Šumavě naučily jezdit na běžkách.
Namibijské děti se na Šumavě naučily jezdit na běžkách. | Foto: Archiv Jaroslava Neužila

Do životů namibijských Čechů se přitom vryly dějiny jako do máločeho. Opakovaně se museli přemisťovat, aniž by chtěli, a největší deziluzi prožili při nuceném návratu zpět do Afriky. Odlišnému životu nerozuměli a Afričané zase nechápali je. 

"Zatímco Namibijci v Československu měli pětkrát denně pravidelnou stravu, chodili do školy a volný čas trávili v kroužcích, navštěvovali divadlo nebo o víkendech jezdili se svými adoptivními rodinami na výlety, v Namibii je čekala jen těžká práce, fyzické tresty za jinakost i několik desítek kilometrů dlouhé pochody do nejbližší školy, kde celý den hladověli, nerozuměli jazyku učitele a jejich spolužáci je šikanovali. Mnozí z nich se z těchto traumatizujících zkušeností dodnes psychicky nevzpamatovali," konstatuje antropoložka Mildnerová.

Namibijští vychovatelé na vánoční besídce, Bartošovice 1986.
Namibijští vychovatelé na vánoční besídce, Bartošovice 1986. | Foto: archiv pamětníků Obecního úřadu Bartošovice

Vždy veselí

Alena B. dnes říká, že jí je líto, že se při studiích v Českých Budějovicích nezajímala víc o minulost svých afrických vrstevníků a spokojila se s povrchním vysvětlením jejich výborné češtiny. "Při představě, co museli zažít, mi je úzko. Jsem máma, takže na mě tyhle věci působí hodně silně," říká.

Zpětně je překvapená, že její kamarádi byli pozitivní, veselí a vždy dobře naladění. "Po tom všem, co kluci prožili, je to až neuvěřitelné," dodává.

Domov Namibijci přitom měnili i v Československu. Tři roky strávili na internátní škole v moravskoslezských Bartošovicích, pak je úřady - proti jejich vůli - přemístily do Prachatic. Tam brzy navázali blízké vazby, aby je napřesrok znovu zpřetrhalo nucené stěhování, tentokrát do zmíněné Namibie. 

Loučení při odjezdu z Prachatic do Namibie.
Loučení při odjezdu z Prachatic do Namibie. | Foto: Archiv Jaroslava Neužila

"Nejdřív pěkné humanitární gesto, záchrana ze země zmítané nepokoji, potom idyla v socialismu a bum. Všechno je pryč. Museli být vyděšení, vykořenění. Jestli byli v Bartošovicích navázáni na české vychovatele, musel to být hrozný šok. Strašná představa," hodnotí Alena B.

Část namibijských dětí přijela zpět do Česka až na studia na vysokých školách. "Vrátit se bylo něco kouzelného. Ta zeleň… Jako bych se znovu narodila, jako bych se vrátila domů," vzpomíná na návrat Ndeshi Panda Nangolo, jejíž příběh deník Aktuálně.cz popsal. Většina afrických Čechů však univerzity nedokončila a téměř všichni z někdejší 56členné dětské skupiny nyní žijí v Namibii. Stále však mluví česky a vzpomínají na idylické dětství a Vánoce v Československu. A mnozí z nich sní o návratu.

Namibijští Češi dnes

Více než 90 procent namibijských Čechů žije trvale v Namibii. Z 56 dětí, které žily v Bartošovicích, jich později pět zemřelo. Staly se oběťmi autonehod, nemocí, otravy alkoholem a v jednom případě vraždy. Šest členů původní skupiny je nezvěstných a jejich vrstevníci z Československa s nimi nemají žádný kontakt. Téměř polovina namibijských Čechů dnes žije v hlavním městě Windhoeku, třetina na severu země, ti zbývající pak na západním pobřeží Namibie.

Video: Namibijka Ndeshi Panda Nangolo vzpomíná na dětství v Československu

Namibijka Ndeshi Panda Nangolo vzpomíná na život v Československu | Video: Aktuálně.cz
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 17 minutami

Kajakářka Galušková postoupila do finále MS, muži v semifinále neuspěli

Kajakářka Antonie Galušková postoupila do finále mistrovství světa ve vodním slalomu. Předloňská juniorská mistryně světa obsadila v dnešním semifinále v Bratislavě páté místo. Vypadly naopak olympionička Kateřina Minařík Kudějová a Lucie Nesnídalová. Semifinálovým sítem neprošly ani obhájkyně titulu Eva Tercejlová ze Slovinska a trojnásobná mistryně světa Jessica Foxová z Austrálie.

Finále závodu kajakářů bude překvapivě bez českého zastoupení. V semifinále v Bratislavě vypadli olympijský šampion Jiří Prskavec, vítěz Světového poháru a úřadující mistr Evropy Vít Přindiš i stříbrný olympijský medailista z Londýna 2012 Vavřinec Hradilek.

Dvacetiletá Galušková postupovala ze druhé kvalifikační jízdy, takže jela v semifinále už jako pátá. Všechny branky projela čistě a neudělala výraznější chybu a dostala se do čela. Nakonec ji předjely jen čtyři ze zbývajících 25 závodnic. Při premiéře na seniorském MS si tak vyjela finále. "Je to úplně neuvěřitelné. Před jízdou jsem na tom nebyla psychicky nejlíp. Půl hodiny před semifinále jsem brečela, protože to pro mě bylo strašně psychicky náročné, ale pak jsem si povídala s tátou a trenérem a natolik mě uklidnili, že jsem mohla jet s klidnou hlavou. A když jsem dojela do cíle, měla jsem z toho dobrý pocit," svěřila se.

Řada kajakářek v semifinále chybovala. Jízda se nevyvedla ani Minařík Kudějové, která po doteku osmé branky ztratila hodně času v protivodné dvacítce a stejně jako na mistrovství Evropy a olympijských hrách skončila před branami finále. "Začátek jsem jela dobře, ale pak mi odešly ruce. Nemohla jsem pořádně zabrat a ztrácela jsem všude," řekla po konečné 15. příčce. Podepsalo se na ní nachlazení, od středy ji trápila rýma. "Ale za ty dva dny jsem se vykurýrovala, dneska jsem už byla fakt dobrá. Ale možná to tam zůstalo," uvažovala.

Nadějně se vyvíjela jízda Nesnídalové, která ale ztratila v závěru a obsadila 18. pozici. Světová šampionka z roku 2019 Tercejlová pádlem odhodila tyčku na deváté brance a dostala padesátisekundovou penalizaci. Australská superhvězda Foxová, která jela jako poslední, po dojezdu figurovala na vedoucí pozici, ale pak dostala padesátisekundovou penalizaci za špatný průjezd dvanácté branky. Nedostala do branky celou hlavu, což rozhodčí potvrdili z videozáznamu.

Obhájce světového titulu Prskavec nastupoval po devatenáctém místě v kvalifikaci jako první z českých závodníků a po nepříliš vydařené jízdě se zařadil na šestou příčku se značnou ztrátou na nejlepší. Od finálové desítky ho nakonec dělilo jen pět setin. Oba jeho reprezentační kolegové dostali padesátisekundovou penalizaci. Přindiš se nevešel celou hlavou do jednadvacáté branky, Hradilek stejně chyboval o branku dříve.

Zdroj: ČTK
před 24 minutami

Při sebevražedném útoku v Somálsku zemřelo nejméně sedm lidí

Nejméně sedm lidí v sobotu zemřelo při sebevražedném útoku nedaleko prezidentské rezidence v somálské metropoli Mogadišo, informovala agentura Reuters s odvoláním na místního představitele. Osm lidí je po výbuchu zraněných., dalších osm je zraněnýc

Bomba nastražená v autě explodovala ve chvíli, kdy byl vůz na křižovatce. Svědek agentuře Reuters popsal, že viděl sedm zničených automobilů a tři rikši. Celá křižovatka byla podle něj potřísněna krví.

Kdo za útokem stojí, zatím není zřejmé. Podobné útoky nicméně často provádí islamistické hnutí Šabáb, které je napojeno na teroristickou síť Al-Káida. Šabáb chce v africké zemi svrhnout vládu a prosadit svůj přísný výklad islámského práva.

Zdroj: ČTK
před 36 minutami

Kanadská katolická církev se omluvila za utrpení, které musely snášet domorodé děti v internátních školách

Kanadská katolická církev se veřejně omluvila za utrpení, které musely snášet statisíce domorodých dětí v internátních školách, kde se usilovalo o jejich násilnou asimilaci. Biskupové v prohlášení napsali, že cítí hlubokou lítost a upřímně se omlouvají za to, že se církev podílela na systému, jehož cílem bylo vymazání domorodé kultury a spirituality, a za to, že její představitelé týrali a zneužívali své svěřence.

Internátními školami, které financoval stát a které provozovaly povětšinou katolické misionářské kongregace s cílem asimilovat děti původních obyvatel, prošlo v Kanadě v 19. a 20. století na 150 000 nezletilých. Vyšetřovací zpráva kanadských úřadů z roku 2015 označila systém, který vynucoval odloučení dětí od rodičů, za "kulturní genocidu". Děti navíc byly často vystaveny týrání, sexuálnímu zneužívání a hladovění, odhadem 6000 jich zemřelo.

Letos se o zločinech spáchaných v těchto školách a otřesných podmínkách, které tam panovaly, opět začalo mluvit kvůli nálezům hromadných pohřebišť na pozemcích internátů. Na místě bývalé internátní školy v Marievalu v provincii Saskatchewan objevili vyšetřovatelé na 750 neoznačených hrobů. U někdejší církevní školy ve městě Kamloops v Britské Kolumbii se našly ostatky 215 dětí, těm nejmladším byly zhruba tři roky.

"Řada katolických komunit a diecézí se podílela na systému, který vedl k potlačování domorodých jazyků, kultury a spirituality a nedokázal respektovat bohatou historii, tradice a moudrost původních obyvatel. Uznáváme, že někteří členové katolického společenství spáchali těžké přečiny," uvedli biskupové.

Zdroj: ČTK
Další zprávy