Paříž, Berlín - V souvislosti s jadernou havárií ve fukušimské elektrárně začíná řada evropských zemí hledat alternativní zdroje energie. Jedním z nich by se mohl stát zemní plyn těžený z břidlic, který v posledních pěti letech začaly ve zvýšené míře využívat Spojené státy.
Skupina amerických vědců z Cornellovy univerzity v Ithace ve státě New York ale nyní přišla se studií, podle které má těžba plynu z břidlic mimořádně negativní vliv na životní prostředí.
"Ve srovnání s uhlím je uhlíková stopa břidličného plynu o dvacet procent vyšší," citovala stanice BBC vedoucího studie uveřejněné v časopise Climactic Change Roberta Howartha. "V horizontu dvaceti let by zatížení životního prostředí mohlo být i jednou tak velké."
Německo je prakticky rozhodnuto, že do deseti let uzavře všechny své atomové elektrárny, a část starších reaktorů chce odpojit také Francie a další země. Jako alternativní zdroj, který zatěžuje ovzduší méně než kupříkladu spalování ropy nebo uhlí, se nabízel právě zemní plyn.
V případě nekonvenčního plynu získávaného z břidlic se ale vyskytl problém, o němž těžařské koncerny až doposud příliš nehovořily. Při jeho těžbě uniká do ovzduší mnohem větší množství metanu, než byli těžaři ochotni připustit.
Hydraulická frakturace
Při dobývání zemního plynu z tradičních ložisek uhlovodíků uniká podle studie do ovzduší 1,7 až šest procent těženého množství suroviny. V případě plynu získávaného z břidlic je to 3,6 až 7,9 procent.
Může za to metoda zvaná hydraulická frakturace, která se při této těžbě používá. V jejím rámci je do horninového masivu realizováno velké množství vrtů, zprvu vertikálních, pak horizontálních, a do těch je pod tlakem vháněna voda s křemenným pískem.
Ty způsobují rozpraskání sedimentu, v jehož důsledku se plyn uvolňuje z ložiska a je odčerpáván.
"Provedli jsme první souhrnnou analýzu uhlíkové stopy břidličného plynu," tvrdí Howarth. "Jeho dopad na životní prostředí je mnohem horší než v případě uhlí."
Zemní plyn je z devadesáti procent tvořen metanem, který je v tomto ohledu mnohem škodlivější než kysličník uhličitý. Jeden kilogram metanu má přibližně stejný vliv na atmosféru jako 33 kilogramů CO2.
Jedovaté chemikálie
Neméně závažný je fakt, že k rozrušení horninové masivu používají těžaři při hydraulické frakturaci také nebezpečné chemikálie, jež se dostávají do spodní vody.
Mimo jiné tetrametylamoniumchlorid a oktylfenol ethoxylát, látky, které způsobují vážné dýchací potíže a při pozření mohou dokonce způsobit smrt.
Americký koncern Exxon kupříkladu napumpoval během průzkumných vrtů vedených u dolnosaské obce Damme do hloubky 1500 metrů celkem 24 tisíc litrů těchto chemikálií.
Dalším problémem hydraulické frakturace je to, že je při ní nutné uskutečnit velké množství vrtů. Při pokrytí území o rozloze Beneluxu by jich kupříkladu bylo zapotřebí šest tisíc.
Nejvíce nekonvenčního plynu v EU má Polsko
Ložiska břidličného plynu obsahují podle odhadů geologů ještě více plynu než naleziště tradiční. V Evropě by tato ložiska mohla obsahovat až 173 miliard krychlových metrů plynu. Nejvíce je ho v Polsku, Francii, Norsku a Švédsku.
Evropská unie nyní dováží 63 procent své spotřeby a pokud by tato ložiska otevřela, výrazně by tím snížila svoji závislost na dovozech z Ruska. Ruský koncern Gazprom proto nešetří v ohledu na průzkumné vrty v Polsku kritikou.
Nad budoucností břidličného plynu ale nyní visí otazník. Francouzský ministr průmyslu Eric Besson dokonce navrhl, aby vláda premiéra Fillona ve světle posledních vědeckých studií důkladně zvážila, zda průzkum a případnou těžbu nekonvenčního plynu vůbec povolit.
Spojené státy, které s jeho dobýváním ve velkém měřítku začaly jako první, se k celé záležitosti staví zcela jinak. Již nyní jsou díky němu soběstačné a plyn prakticky přestaly dovážet.
Za 25 let by USA těžbou z břidlic mohly dokonce krýt polovinu veškeré své spotřeby.
