Luhansk/Praha – Na souboj v kozáckém stylu vyzval ukrajinského prezidenta Petra Porošenka Igor Plotnickij. Muž, kterému válka na východě Ukrajiny pomohla v kariéře, a z řadového úředníka učinila osobu skloňovanou ve všech pádech i médii daleko za hranicemi Ukrajiny.
Plotnickij je hlavou samozvané Luhanské lidové republiky. Lidově řečeno "těch druhých separatistů", když za ty první, známější a důležitější počítáme "sousední" Doněckou lidovou republiku.
Ve volbách 1. listopadu, které kromě Ruska nikdo neuznal, získal Plotnickij jako kandidát na premiéra Luhanské lidové republiky 63 procent hlasů, a byl tak potvrzen ve funkci, kterou vykonává už od srpna.
Jeho politický vzestup připomíná některé bosenské předáky v devadesátých letech. Radovan Karadžič byl psychiatrem zaměřeným na léčbu depresí. Lídr bosenských Chorvatů Mate Boban řídil před vypuknutím konfliktu továrnu na cigarety. Válka je vynesla hodně vysoko, Karadžiče ale mnohem později i do haagského vězení.
O Plotnickém je známo velmi málo. Západním novinářům nedává rozhovory a o své minulosti nikde nehovoří. Údaje o něm se značně liší v závislosti na tom, zda jde o ukrajinské, či ruské zdroje.
Podle ruské agentury RIA Novosti se narodil v roce 1964 v Luhansku. Ukrajinská média ale tvrdí, že pochází z vesnice Kelmency, která leží na západě Ukrajiny blízko hranice s Rumunskem.
V oblasti historicky nazývané Bukovina.
Tam se proruští separatisté netěší ani trochu dobré pověsti a Plotnického rodiče údajně z vesnice nedávno odjeli. Místní obyvatelé jim vyčítali to, co jejich syn na východě provádí.
Podle zpravodaje BBC, který vesnici navštívil, odjeli Plotničtí do Moskvy, zatímco Igorův bratr ještě nedávno žil v Kyjevě.
Lídr luhanských separatistů narukoval v roce 1982 do sovětské armády a vydržel v ní až do rozpadu SSSR v roce 1991. Absolvoval dělostřeleckou školu v Penze v Rusku.
Devadesátá léta jsou v jeho biografii nejasná. Působil podle ukrajinských i ruských zdrojů jako manažer v několika firmách.
Zřejmě ne moc úspěšně, protože v roce 2004 se stal státním zaměstnancem. Jako pracovník úřadu na ochranu spotřebitelů…
Když v dubnu vypukl konflikt v Luhanské oblasti – nejvýchodnějším cípu Ukrajiny – stal se ministrem obrany místních separatistů. V polovině srpna povýšil na premiéra, když se funkce vzdal původní předák Valerij Bolotov. Na rozdíl od Plotnického ruský občan.
Ani samotní obyvatelé Luhanské oblasti o něm mnoho nevědí.
"Slyšela jsem, že byl v armádě, ještě za časů Sovětského svazu. Ale nevím, co bych vám o něm řekla. Nikdo o něm dříve neslyšel a fakt o něm vlastně nic nevím. Nikdo ho pořádně nezná,“ řekla minulý týden v rozhovoru pro Aktuálně.cz ukrajinská novinářka Viktoria Kryjatová, která pracovala v místní televizi ve městě Krasnyj Luč nedaleko Luhansku.
Plotnického ukrajinská vláda spojuje především se dvěma akcemi: s únosem ukrajinské armádní pilotky Nadije Savčenkové do Ruska, kde je zadržovaná a obviněná z podílu na zastřelení ruských novinářů.
A s bitvou u vesnice Zelenopolje, která se odehrála 11. července a v níž Plotnickij velel povstaleckým jednotkám. Při raketovém útoku na pozice armády zemřelo devatenáct ukrajinských vojáků a téměř stovka utrpěla zranění.
Znovu na sebe bývalý sovětský důstojník upozornil ve středu už zmiňovanou výzvou k souboji s Petrem Porošenkem.
"Vezměme si příklad z dávných slovanských vojevůdců a slavných kozáckých velitelů a dohodněme se na souboji. Kdo vyhraje, ten ať stanoví poraženým své podmínky," napsal v dopise.
Možná zajímavější by byl souboj Plotnického s Vitalijem Kličkem, který k tomu má zcela jistě lepší dispozice než Porošenko.
